Názory a argumenty

Na Pražském hradě jsou opět po letech vystaveny korunovační klenoty českých králů, zájemci o jejich zhlédnutí na ně stáli mnohahodinové fronty, a pohnuli hradní osádku k tomu, aby výstavu prodloužila do úterý. Krále už sice nemáme, jen ty klenoty, ale zato teď volíme prezidenta. Jen pár desítek tisíc voličských hlasů dělilo v prvním kole hlasování oba postupující do kola druhého – Petra Pavla a Andreje Babiše.

Miloš Zeman se blíží do prezidentské cílové rovinky a finiš má, ironicky řečeno, velmi slušný. Uchytal milost pro manželku bývalého premiéra Janu Nagyovou Nečasovou a pokusil se zabránit stíhání svých lidí kvůli manipulaci s tajnými materiály na Hradě. To první se mu povedlo, milost je jeho výlučná pravomoc, to druhé ne. Petr Fiala odmítl připojit k takzvané abolici svůj podpis, což premiérovi mimochodem slouží ke cti.

Z české politické scény. Přestaňme pomáhat politickým „šmejdům.“ Prezident v exekuci. Soud v Minsku. Jak izraelská vláda naplňuje své radikální plány. Katargate dál cloumá Evropským parlamentem a vyvolává nové a nové otázky. Kozubovy hororové humory aneb Smějí se říkat rasistické vtipy?

„Pan Babiš má peněz dost, nepotřebuje krást. Proto jsou ti ostatní proti němu“. Nějak takhle to rezonuje mezi expremiérovými voliči. Faktem je, že Andrej Babiš šel do politiky svého času s heslem, že tam všichni kradou a on s tím skoncuje. Což se mu více méně povedlo: politická korupce přestala za jeho vládnutí téměř existovat.

Českem obchází strašidlo, strašidlo komunismu. Přesněji řečeno, strašidlo bývalých komunistů, kteří se ucházejí o post prezidenta. Je to směšné zejména ve chvíli, kdy komunistická strana zmizela z parlamentu a podle všeho se nevrátí a nemá tedy, a zřejmě ani mít nebude, prakticky žádnou moc.

Dnes stručně zmíním některé z velkého množství zpráv denně plnících ruský veřejný prostor. Nejde o produkci opozičních médií, ta vlastně v Rusku ani neexistují. Jedná se o trend, který se stále více projevuje jako pozadí, na němž se odehrává život v Ruské federaci těchto dnů. Nebyl by problém najít zpráv podobného druhu mnohem více. O jaký druh běží, poznáte z dalšího vyprávění. Všechny zmíněné události se staly v nedávné době.

Regionální rozdíly jsou tím, co Česko nejvíc trápí. Na jedné straně je bohatá Praha, daleko za ní jsou všechny ostatní kraje a na druhém konci žebříčku najdeme beznadějně chudé Sudety. Obvyklé klišé potvrdil také Český statistický úřad, který zjistil, že průměrný příjem na osobu dosahuje v Praze 400 tisíc korun ročně a ve všech ostatních regionech to není ani 300 tisíc korun.

Pipi a Švejk aneb Jak se pozná Švéd či Čech. Nekamenujte Pražáky. Postkomunistické usmíření. Babiš ve střetu. Okénko do Ruska.

Ve Švédsku v těchto týdnech diskutují o tom, co by měl obsahovat státem posvěcený kánon tamní kultury, a jestli má vůbec takový seznam vzniknout. Tamní debata má nečekaný význam i pro českou společnost. Co znamená být Švédem? Každý trochu vzdělaný Čech zná Pipi dlouhou punčochu, ABBu, Vikingy, někdy i Strindberga nebo červenou radnici ve Stockholmu.

Při hodnocení výsledků prvního kola volby prezidenta překvapoval fakt, že oba postupující do druhého kola mají problémy s vysvětlování své minulosti před listopadem 1989. Petr Pavel i Andrej Babiš z ní vyvozují rozdílné závěry, jejich voliči na ně reagují jinak, ale samotný fakt, že se vůbec něco takového objevuje 33 let po konci komunistického režimu, docela překvapuje.