Portréty

Když 10. června 1942 ráno nacisté vraždili muže a chlapce z Lidic, mezi zastřelenými byl i 73letý místní farář Josef Štemberka. Jeho osud teď zajímá profesionální i amatérské badatele.

Když v roce 1978 vznikal v Československu Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), byla mezi jeho členy i žena, která neměla československé občanství – Polka Elzbieta Ledererová.

Účinkuje: historik Petr Blažek

Připravil: David Hertl

Premiéra: 2019-11-28

Smrt Jana Palacha (v lednu 1969) se stala symbolem odporu proti postupnému návratu poměrů v Československu. Palachovo sebeupálení stálo na začátku řady podobných činů. V říjnu 1969 se upálil dnes už nám málo známý Bohumil Peroutka.

„Literatura, zvláště umělecká, nepodléhá žádnému soudu,“ řekl v lednu 1989 Andrej Siňavskij. Měl tím na mysli soud, který s ním v roce 1966 zorganizovala brežněvovská justice, a ve kterém byl sám odsouzený za publikaci textů na Západě. Kdo vůbec byl Andrej Siňavskij?

„Jednou musím hlásat západoevropský liberalismus, abych se zavděčil spojencům – a jindy zase ruský slovanský socialismus, abych se vůbec udržel na živu,“ prohlásil ruský premiér Alexandr Kerenskij v létě 1917. Právě na začátku onoho roku patřil mezi nejoblíbenější ruské politiky.

„Nakonec jsem se přiznal. Sám ani nevím, co jsem všechno řekl,“ vzpomínal po letech Miloslav Čapek na brutální výslechové metody Státní bezpečnosti, které jej nakonec v prosinci 1950 přivedly před Státní soud v Praze.

Prý to byl jeden z mála mužů, kteří dokázali odporovat v diskusi Hitlerovi. Však by se také jejich vztah dal podle svědků nazvat nanejvýš korektně zdvořilým, ne-li rovnou chladným. Ale Konstantin von Neurath nebyl nějakým odbojářem.

„Velikost národa se neměří tím, co si umí vzít, ale tím, co umí dát,“ řekl už v roce 1967 český exilový prozaik a esejista Ladislav Radimský (1898−1970), který vystupoval i pod literárním pseudonymem Petr Den.

V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli lidé ze širokého okolí. Jeho činnost byla představitelům komunistickému režimu natolik nepříjemná, že mladého kněze nechali zavraždit.

Když před pěti lety zemřel ve svém bytě na sídlišti v Praze na Břevnově Josef Hodic, uzavřel se jeden z příběhů, typických pro střed Evropy druhé poloviny 20. století. Jen málokdo ze sousedů tušil, kdo je ten osamělý 90letý pán. Svého času totiž zaměstnal tajné služby několika zemí.