Portréty

Čtenáři knížek Alexandra Solženicyna nebo Varlama Šalamova se mohou domnívat, že o fungování stalinských lágrů vědí vše. Jenže i dnes vycházejí texty, které překvapí. Patří k nim i objemná próza Tamary Petkevičové s názvem Bolest si věk nevybírá. Příběh ženy, která se ve třiadvaceti letech ocitla v lágru, kde se jí převrátil celý život.

„Amerika žije v míru, protože CIA je ve válce,“ říkával ředitel americké zpravodajské služby Allen Dulles. V CIA pracoval v letech 1951 až 1961, devět let byl v čele této organizace. Stal se jejím nejdéle sloužícím ředitelem.

„Svoboda je vždycky svobodou pro toho, kdo myslí jinak. Svoboda, rezervovaná pouze pro členy jedné strany, není svobodou.“ To jsou slova ženy, která byla řadu let ikonou socialistické revoluce: Rosy Luxemburgové (1871-1919).

„V Součkové si nadání určité povahy dovedlo přesně uvědomit svůj ráz a pak si nalézt látku, již poznalo jako svou. Což vše je podmínkou skutečné umělecké osobnosti a cestou k ní,“ napsal v roce 1941 kritik Václav Černý v recenzi románu Milady Součkové Zakladatelé. Jméno nadějné spisovatelky zná však u nás dnes jen málokdo.

Letos 20. prosince tomu je třicet let, co byl na místo kolínského arcibiskupa jmenován Joachim kardinál Meisner. Tento německý duchovní v letech nesvobody vysvětil tajně na sedmdesát českých a slovenských kněží, kteří marně usilovali o kněžské svěcení v komunisty ovládaném Československu. Se státy za železnou oponou byl ale Meisner propojen i jinak.

Před pětasedmdesáti lety, v prosinci 1943, se protifašistické síly na Slovensku spojily s cílem zorganizovat ozbrojené povstání.

Jak asi funguje mozek? Kde vznikají myšlenky? A kam jsou v mozku ukládány? Podobné otázky zaměstnávají celé týmy vědců v mnoha zemích. Patřil k nim i polský neurofyziolog a psycholog Jerzy Konorski (1903-1973).

„Nikdy si nestěžoval, nikoho neobtěžoval svými problémy. Když už toho na něj bylo moc, býval občas posmutnělý,“ vzpomínal před lety herec Pavel Zedníček na režiséra Evalda Schorma – mimořádně talentovanou a také okolnostmi mimořádně zkoušenou osobnost českého filmu.

„Pro mě to bylo, jako když do sebe zapadnou poslední dílky skládačky. Bylo to božské. Můj největší okamžik. Ti z vás, kdo nikdy nebádali, nemáte tušení, jaký je to pocit.“

„Jste nenapravitelný, nebezpečný pesimista,“ rozčílil se prý Edvard Beneš v březnu 1938 na francouzského profesora a novináře, který si dovolil mu sdělit, že Francie patrně nikdy Československu v případném konfliktu s nacistickým Německem nepomůže.