Portréty

V 80. a 90. letech mohli posluchači Rádia Svobodná Evropa poslouchat nezaměnitelný hlas jeho pařížského zpravodaje, který se hlásil jako Adolf Bašta. Nezaměnitelnou dikcí dokázal posluchačům přiblížit složité problémy francouzské politiky, stejně jako novinky ze světa módy nebo techniky.

Velký český spisovatel, buřič, mystifikátor, záhadný člověk i anarchista – tím vším byl Jaroslav Hašek (1883 – 1923). Jeho nejslavnější dílo s dobromyslným vojákem Josefem Švejkem patří k nejpřekládanějším a nejčtenějším knihám české literatury.

Byl prvním filmovým hercem, který se stal masovým idolem v globálním měřítku. Charlie Chaplin (1889-1977), herec a režisér, který z grotesek vyrostl až k sociální a politické satiře.

Byla to zvláštní doba, těch čtyřicet let budování socialismu. Zvláštní i proto, že tato země léta neměla svobodně se vyjadřující intelektuální elity – a na druhé straně měla nenasytné posluchače, hledající mezi řádky a snažící se objevit jiné významy jinak nenápadných vět. Doba pro osobnosti, jako byl Jan Werich.

Spisovatel a dramatik Guido Glück (1882 – 1954) patřil ve dvacátých a třicátých letech minulého století k předním představitelům brněnského kulturního života. Pro moravskou metropoli je důležitý také jako básník, publicista, režisér, dramaturg, vydavatel a překladatel.

Český televizní publicista Vladimír Tosek (1919 – 1987) patřil k významným osobnostem československého roku 1968. Neméně zajímavé byly ale jeho životní etapy před tímto rokem i po něm.

Prominentní bolševik, revolucionář, vojevůdce, diplomat. To vše propojuje osobnost Vladimira Alexandroviče Antonova-Ovsejenka (1883 – 1938), který si až příliš často a příliš lehce pohrával se smrtí. Vlastní – i těch druhých.

Co by měl umět dobrý politik? Dokázat složité problémy zjednodušit, převést na chytlavé heslo a zasadit do kontextu svého světového názoru. Před sto lety prožíval jeden takový charismatický politik nejšťastnější chvíle života. Jmenoval se Vladimir Iljič Lenin (1870 – 1924).

Brilantní řečník, skvělý organizátor, jedna z klíčových osobností bolševického převratu v Petrohradě na podzim 1917 – to byl Lev Davidovič Trockij. Platí-li, že Lenin byl strůjcem bolševického puče, pak Trockij se postaral o jeho provedení.

„Lenina postihl politováníhodný osud. Byl zbaven práva na omyly, hříchy, neřesti a slabosti,“ napsal roku 1976 publicista a básník Jiří Kovtun v recenzi Solženicynovy knihy Lenin v Curychu. Měl pravdu: dlouhá léta byl Leninův portrét „zasádrovaný“ v jediné, oslavné podobě. Teprve od začátku devadesátých let hledají historici pravdu.