Portréty

Spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Historikové ale upozorňují, že jeho tvorba je spíše literaturou než objektivním popsáním reálných událostí. V těchto dnech si připomínáme sedmdesát let od jeho úmrtí.

V padesátých letech si v uranových dolech odpracoval třináct let. Antonín Sum byl právník a od roku 1947 osobní tajemník Jana Masaryka. Do konce života byl přesvědčen, že ministr zahraničí zemřel dobrovolně.

„Československo nemuselo být ztraceno, kdyby tam byl někdo, kdo by pro to něco udělal,“ napsal v padesátých letech šéf americké zpravodajské služby CIA Allan Dulles. Kritizoval diplomaty, kteří v letech 1945 až 1948 působili na velvyslanectví v Praze a prý nevyužili všechny možnosti pro šíření demokracie v Československu.

„V Praze je nejvýchodnější centrála americké zpravodajské služby,“ zapsali si pracovníci Státní bezpečnosti už v roce 1945. Organizací, která jim působila bezesné noci, byl Office of Strategic Services – Úřad pro strategické služby, předchůdce CIA.

„Má příjemný hlas a mluví žertovným tónem,“ poznamenal si pracovník Státní bezpečnosti, vyslaný v září 1947 do hotelu Tichý v Praze na Žižkově, když poslouchal projev sedmadvacetiletého národně socialistického poslance Josefa Lesáka.

Jednou z důležitých osobností československých událostí v únoru 1948 byl sovětský náměstek ministra zahraničních věcí Valerian Zorin (1902 – 1986). Jeho role v průběhu komunistického převratu není dodnes zcela vyjasněna.

„Kolikrát budeme opakovat staré chyby, než pochopíme, že odplata nefunguje? Společnost národů to změní,“ řekl v roce 1919 americký prezident Woodrow Wilson (1856 – 1924). Odplata jako řešení mezinárodních problémů skutečně není funkční. Ale Společnost národů na tom změnila pramálo, stejně jako pak Organizace spojených národů.

Zatímco Edvarda Beneše si dnes vybaví kdekdo, málo se ví, že nebyl jediným z deseti sourozenců Benešových, kteří to v politice „někam dotáhli“. Prezidentem může být jen jeden – ale poslanců nebo senátorů bývá víc. Patři k nim prezidentův bratr Vojta Beneš.

„Generace, které po nás přijdou, sotva uvěří, že po zemi mohl chodit někdo takový,“ prohlásil Albert Einstein o muži, jehož pravé jméno bylo Móhandás Karamčand Gándhí, ale všichni ho znali pod přezdívkou Mahátma, Velký duch. Jeho myšlenka, že zvítězit se dá i beze zbraně, je stále živá – a na síle jí neubrala ani skutečnost, že právě Gándhí nakonec síle zbraně podlehl.

I vůl může trpět, ale nikdy nebude bojovat. Těmito slovy pojmenoval v roce 2001 svoji poslední knížku Ota Rambousek (1923 – 2010). Pokud měla studená válka nějakou frontovou linii, tak Ota Rambousek patřil k předním frontovým bojovníkům.