Prostor X

Detaily tažení velitele wagnerovců Jevgenije Prigožina na Moskvu vystupují z mlhy války postupně, nicméně už nyní je zřejmé, že se stalo něco mimořádného. Aspoň slovy Michaela Žantovského. Ten víkendové dění označuje za „soumrak bohů“, který definitivně pohřbil mýtus o naprosté jednotě ruského národa stojícího v zástupu za milovaným vůdcem a nenávratně poškodil pozici Vladimira Putina. „Už to nikdy nebude ten silný, neotřesitelný vládce Ruska a podle mého názoru je jeho konec v téhle chvíli jenom otázkou času,“ myslí si diplomat, publicista a člen prezidentova poradního sboru pro zahraniční otázky. Zároveň dodává, že „ona chvíle“ by mohla přijít dřív, než jsme si původně mysleli.

Mírná většina společnosti si uvědomuje, že způsob, jakým stát fungoval v posledních letech, během kterých se pravidla rozpočtové odpovědnosti nejdřív rozvolnila a následně úplně vypnula, je neudržitelný. „Lid je v pohledu na rozpočet mnohem racionálnější a mnohem uměřenější než politická elita,“ říká ekonom Mojmír Hampl s tím, že právě v tom vidí obrovskou naději, že by se české ekonomice mohlo podařit vychýlit z trajektorie, která nás z hlediska fiskálního srovnání stále víc přibližuje jihu eurozóny. Jistý si není tím, zda si fakt, že máme problém, uvědomuje drtivá většina politiků. Je dokonce přesvědčen, že 60 až 70 % z nich žije ve třech typech rozpočtových iluzí, které jsou rovnoměrně rozprostřeny napříč politickým spektrem.

Stalo se trendem proklamovat, že společnost je rozdělená, ale podle politoložky Petry Guasti je spíš rozdělovaná. Rozdíly jsou v posledních letech využívány k politické soutěži a zisku. Nadto političtí protivníci přestali být pouhými oponenty a stali se ztělesněním hrozeb. „Boj dobra a zla má v ČR tradici v antikomunismu, jen se proměňuje, kdo je čeho zosobněním,“ říká s tím, že populistická rétorika povýšila na nový mainstream a nezodpovězenou otázkou zůstává, jak porazit někoho, kdo jako populista nejen mluví, ale i se tak chová, a ve chvíli, kdy je u moci, usiluje o omezení veřejné kontroly. Jako Andrej Babiš, který není velký fanda senátu, o parlamentu si myslí, že je o klikání, a kompetenci soudů hodnotí v závislosti na rozsudku.

Pro Putina je válka klíčová, protože nebojuje jen o teritorium, ale také o ukrajinské DNA, píše deník The Wall Street Journal a komentátor Jan Macháček s tím souhlasí. Rusko se dlouhodobě potýká s klesající porodností „slovanské bílé populace“, zatímco etnická muslimská menšina a počty obyvatel střední Asie dramaticky narůstají. Čtyřicet milionů podrobených Ukrajinců by tak bylo řešením úbytku pravoslavného elementu a významným příspěvkem k budování státnosti v podobě, jaká ruskému prezidentovi konvenuje – autokratické a netolerantní vůči opozičním názorům. Fakt, že se ruská agrese nepřiblížila ani vzdáleně tomu, jak si ji představoval, je podle Macháčka dobrá lekce pro Čínu i Tchaj-wan. Z války na Ukrajině by se ale měl poučit i Západ.

Stát dlouhodobě selhává při dohledu nad obchodníky, umožnil jim vznik velkých struktur s dominantním postavením, které zneužívají na úkor zákazníků, myslí si ekonom a premiérův poradce Štěpán Křeček. Ten vzbudil emoce doporučením, aby Češi ve snaze ušetřit zamířili na nákupy do Polska. Za výrokem si stojí, ostatně výhodněji nakupovat jezdili lidé odjakživa, navíc pokud budeme akceptovat přehnaně drahé potraviny, nikdy se nezlevní. Doslova za diskriminaci považuje podmiňování nižších cen klubovými kartami. Ačkoli nejsme v situaci, kdy můžeme v jednom obchodě pořídit vše, lepší se a na trhu existují i pozitivní příklady řetězců. Výrazně lepší bude podle něj také příští rok, kdy dojde k hospodářskému oživení.

Přijímám samé těžké výzvy, jsem v tom trochu sebedestruktivní, přiznává designér Jan Plecháč, který se od loňska „ničí“ v Moseru, firmě s dlouholetou tradicí a novodobou vizitkou luxusního křišťálu, jenž se používá málokdy a po většinu času ho babičky obřadně schraňují ve vitríně. Oprášit dílo karlovarských sklářů a nechat jeho prostřednictvím promlouvat emoce je pro něj coby uměleckého ředitele největším hnacím motorem. Docílit toho chce mimo jiné polarizací portfolia tak, aby některé věci působily vyloženě feminně a jiné maskulinně. Novou éru otevřel nejtěžší vázou, která se od roku 1857 v huti foukala. „Když jsme to ukázali na design weeku v Miláně, padali lidi naznak, když viděli, co jsme schopní vyfouknout, protože to moc lidí na světě neumí,“ říká.

„Nesmíme se upínat na to, že válka skončí touto ofenzivou,“ upozorňuje Jan Ludvík, bezpečnostní analytik z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle něj se dá předpokládat, že útočící Ukrajina utrpí velké ztráty, ostatně utrpěla by je každá armáda, která by nepřítele nedokázala mnohonásobně překonat v technologiích, výcviku i početně. To se podařilo USA v Iráku, kde byl poměr ztrát 1:100. V probíhajícím konfliktu je to z hlediska techniky 1:2 v neprospěch Ruska, což jeho drtivé porážce nenahrává. Jako nejpravděpodobnější scénář se proto jeví ten, že Ukrajincům se podaří postoupit, ale jen o pár kilometrů, tam se fronta na zimu zastaví, a příští rok se boje rozběhnou znovu.

Jestli bude generální stávka, záleží na lidech a na ochotě vlády jednat, říká šéf největší tuzemské odborové organizace Josef Středula s tím, že míra nespokojenosti je ve společnosti největší, jakou zažil, a atmosféra daleko vyhraněnější než v revolučním roce 1989. Současná vládní opatření totiž necílí na snížení deficitu, ale už jen to, že se o nich mluví, výrazným způsobem zpomaluje ekonomiku. Za naprostý nesmysl považuje manipulaci s DPH, která z rozpočtu vylije 4,1 miliard korun a prakticky funguje tak, že „chráníte toho, na koho se útočí, tím že ho vezmete klackem po hlavě.“ Pokud chce kabinet Petra Fialy situaci uklidnit, měl by hledat novou cestu, což ocení jeho kritici i zastánci.

„Je to poslední životní šance, kdy můžete buďto jet v zajeté trajektorii, anebo zkusit něco jiného. Mně připadá, že je lepší ještě poslední zářez na pažbě,“ říká Jan Zahradil o svém konci v europarlamentu. V uplynulých 20 letech do něj za ODS kandidoval čtyřikrát, k tomu, aby o to usiloval popáté, mu chybí „emocionální angažmá“. Společná kandidátka, kterou pro eurovolby 2024 zvažuje sestavit koalice Spolu, jeho rozhodnutí neovlivnila, byť se proti spojenectví s KDU-ČSL a TOP 09 od začátku vymezoval, na předsedkyni Markétu Pekarovou Adamovou je totiž doslova alergický. Když ale před rokem zvažoval co dál, nebyly takové úvahy na pořadu dne, navíc je přesvědčen, že od nich trojice stran stejně nakonec ustoupí a o hlasy voličů bude usilovat každá zvlášť.

Tím, že jsem odkryla všechny svoje karty na stůl, se chráním, aby mě někdo napadal, že jsem šílená a chovám se zvláštně, říká rapperka Arleta. Otevřeně mluví jak o hraniční poruše osobnosti, tak o sebepoškozování, kterým si nikdy nechtěla ublížit, „jen“ ulevit, nebo divokém období s drogami, ze kterého se potřebovala vypsat. „Zjistila jsem, že když skládám texty a k nim přidám hudbu, která dokáže ten text nějakým způsobem doprovázet a dodat mu určitou potřebnou dynamiku, tak tím, že to člověk pak poslouchá dokola v rámci těch nahrávek a nějakým způsobem si opakuje ty problémy, o kterých napsal, je to dost terapeutické,“ popisuje prvotní motivaci se kreativně vyjádřit. Že by její nahrávky někdo slyšel, si tehdy nepřipouštěla. Dnes je oceňovanou interpretkou.