Prostor X

Předáváme si lidi z jedné superspecializace do druhé, ale souvislosti nám unikají, upozorňuje na „bolest celého zdravotnictví, nejenom psychiatrie,“ bývalý ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý. Ten z jejího vedení odešel po 14 „krásných“ letech s přesvědčením, že změna prospěje jemu i největšímu psychiatrickému zařízení v Česku. Zároveň nepopírá, že se mu ulevilo, protože už se ho netýká každá díra ve střeše. Teď chce v novém Centru duševní rehabilitace, které se 20. června otevírá v Berouně, začít psát další kapitolu svého života i české psychiatrie. Zaměří se přitom na multioborovou spolupráci, kontinuální přístup k pacientovi nebo využití příznivých účinků nefarmakologických vlivů, třeba světla.

Polovina dětí by měla chodit na střední školu všeobecně vzdělávacího směru, říká nový náměstek ministra školství Jiří Nantl s tím, že teď je to 25 %. Argumentem, proč stávající počet zdvojnásobit, je velmi malé procento absolventů odborných maturitních oborů, kteří se věnují tomu, co vystudovali. S ohledem na množství neznámých, které s sebou technologický rozvoj přináší, přitom bude schopnost adaptace na měnící se pracovní trh klíčová. A nejen ta. Neméně podstatná bude připravenost hledat si příležitosti pro vlastní uplatnění. I v té ale čeští žáci a studenti ve srovnání s evropskými vrstevníky zaostávají. Místo aby je systém táhl nahoru a dodával jim sebevědomí, dusí je vnějším tlakem jednotných přijímacích zkoušek.

Zatímco napětí v Moskvě sílí a nechuť obyvatelstva ke „speciální operaci“ roste, o čemž svědčí neochota Rusů zapojit se do ní navzdory nadstandardnímu finančnímu ohodnocení i zvyšující se počty dezertujících vojáků, Ukrajina bude ve svém dalším postupu „určitě úspěšná“. Přesvědčen je o tom bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský, jehož soukromým tipem je, že ukrajinská protiofenziva udeří u Doněcku. Kromě strategického významu by byl takový útok i symbolický a znamenal zásah nepřítelovy psychiky. Tou už otřásly ozbrojené střety v Bělgorodu nebo dronový útok na moskevskou prominentní čtvrť Rubljovka. Převzetí kontroly nad centrem jedné z nejstarších lidových republik by bylo další citelnou ranou.

Nesmíte se bát, říká fotografka Radka Leitmeritz. Sama odvahu prokázala, když v necelých dvaceti odešla s prázdnou kapsou do Paříže. Neuměla tehdy ani slovo francouzsky a angličtinou nevládla o moc líp, což byla jedna z mnoha překážek na cestě za jejím snem stát se módní fotografkou. „Neměla jsem moc na výběr. Jediný způsob, jak to dělat, bylo těžce makat a hodně věřit tomu, že se to třeba povede,“ vzpomíná, co předcházelo tomu, než se stala vůbec první Češkou, jejíž snímky se dostaly na stránky magazínů jako Vanity Fair, Variety nebo Wall Street Journal. Kromě tisíců modelek zvěčnila také celou řadu hollywoodských hvězd. Za portrét oscarové herečky Nicole Kidman získala prestižní cenu American Press.

Potřebujeme planetární řešení, říká o problémech dneška Jana Michailidu, pirátská politička a členka pirátského Republikového výboru. Tvrdí, že slova o komunismu odráží jen její vnitřní utopii, sama je reálně spíš demokratická socialistka, založením kritička kapitalismu, která míní, že je třeba kritizovat NATO i Západ, protože s každým systémem to jde bez kritiky od 10 k 5, jako se to stalo i komunistickému režimu v Česku.

Daniel Münich psal už před 20 lety o problémech v českém školství. Moc se toho nezměnilo. Dnes člen NERV a akademického think-tanku IDEA při CERGE-EI identifikuje nejbolestivější problémy hlavně v kapacitách středních škol, systému zkoušek a jejich obsahu. A nabízí řešení. Zkoušky je podle něj třeba výrazně změnit.

Vždycky jsem chtěla dělat festival v té podobě, jak je dnes, ohlíží se před letošním 20. ročníkem Colours of Ostrava jejich zakladatelka a ředitelka Zlata Holušová. Multižánrový hudební line-up rozšířila o multioborový Meltingpot, z kterého se v průběhu pěti let stalo největší živé diskuzní fórum v Evropě. Živo na něm bylo zejména loni, když se Ledový muž Wim Hof vymezil proti farmaceutickému průmyslu. „Je to kontroverzní, ale na druhé straně, co je hezkého na tom, když vám Benu řekne: Vaše zdraví si bereme na starost. A tomu se nikdo nediví, že si lékárna bere vaše zdraví na starost. To je pro mě daleko kontroverznější prohlášení, než že když se o sebe budeme starat, nepotřebujeme doktory,“ má jasno.

Proti vinařům je vedena nekorektní válka, tvrdí Michal Šetka. Vlnu odporu vyvolává podle šéfredaktora magazínu Wine & Degustation záměrné zaměňování spotřební daně a DPH u tichých vín. První ze sazeb mají přitom nulovou všechny okolní země a nenásledovat je by znamenalo bezprecedentně poškodit celý český trh. Argument, že zatížený mohl být jen dovoz, který tvoří 70 % prodeje, vyvrací slovy: „Jsme na stejném evropském trhu a nemůžete vyjmout moravské vinaře a zdanit ty zahraniční. První námitka, která proti tomu bude vznesena, tak ji ten evropský vinař, nebo obchodník samozřejmě vyhraje.“ Neméně problematická by byla výjimka regulovaná omezenou produkcí, ta je totiž určena výhradně pro osobní spotřebu.

Devadesátkové historky o klientech, kteří oslovovali architekty s požadavkem, že chtějí „takovejhle barák“, a ukazovali přitom v lepším případě na vilu Tugendhat, v horším na zámek Neuschwanstein, zná Ondřej Chybík jen z vyprávění. Sám se ve svém ateliéru, který založil v roce 2010 s Michalem Krištofem, nesetkal ani s poptávkou po zlatých klikách. „Naštěstí, nebo bohužel,“ vtipkuje. K optimismu má důvod. Za poslední rok projel republiku křížem krážem a coby editor ročenky české architektury navštívil inkognito desítky realizací svých kolegů. Co viděl, ho utvrdilo v tom, že u nás vznikají „kvalitní veřejné stavby, mnohdy malého měřítka, ale s velkým dopadem na celou lokalitu a místní komunitu.“ Celospolečenský význam věří, že bude mít Vltavská filharmonie.

Věděla jsem, že dítě chci, ale nechci být doma, říká šéfka vzdělávací platformy #HolkyzMarketingu Aneta Martinek s tím, že týden po porodu znovu pracovala. Nemusela, chtěla. „Mám hrozně ráda svoji práci a myslím, že v oboru, ve kterém pracuju, kdybych byla doma, tak se vracím úplně s jiným rozpoložením a s úplně špatnými informacemi, protože už je strašně rychlý,“ je přesvědčená a kariérní příběhy členek původně facebookové skupiny založené v roce 2014, kterých je dnes 35 tisíc, její slova potvrzují. Ženy z Prahy a větších měst patří v tomto ohledu k těm šťastnějším, ty z regionů stále naráží na stereotypy, nebo dokonce odsouzení, že naruší zdravý vývoj svého potomka, pokud nebude do tří let v péči matky.