Prostor X

Mám problém najít dobrou zprávu, přiznává ekonomka Ilona Švihlíková s tím, že tendence, které byly patrné delší dobu, se začínají projevovat naplno a navíc současně. Dohání nás nerovnováha veřejných financí, pokračující inflace, v reakci na kterou domácnosti rekordně snížily spotřebu, což zpomalilo ekonomiku a v konečném důsledku může ohrozit sociální stabilitu. A do třetice narážíme na nedostatečné zabezpečení veřejného sektoru. „Kdyby se to bralo podle zbraní, tak by chtěli megastát. Takhle to bude stát, který poskytuje minimální sociální služby, ale hodně zbrojí a vydává na represivní složky,“ nešetří kritikou na adresu vlády, která se podle ní sama zahnala do kouta a teď zjistila, že tam fouká a je zima.

Žádná fotka, ani video nedokážou zachytit, co se děje na ukrajinském bojišti, říká 21letá Karolína, která odtud právě přijela. Realita dalece předčila její očekávání, připravená na ni nebyla. Je horší, intenzivnější, krvavější. Těžko sdílet zkušenost, kdy tělo zažívá takový stres, že se žaludek svírá a nutí člověka zvracet, aby ze sebe dostal hnus, kterého je svědkem. „Když to vidíte a v mém případě medičky na to šaháte a jste toho součástí, tak se to nedá vůbec přenést,“ přiznává dobrovolnice z projektu Phoenix, jež na frontě „slepuje“ vojáky a převáží je do nemocnice. Aby zachránila jejich životy, riskuje ten svůj. „To, že někdo krvácí, má amputovanou nohu a my ho zachráníme, že neumře táta od rodiny, je to něco, co je možná i trochu návykové, ale smysl v tom vidím.“

Musela bych o sobě říct, že jsem feministka, připouští spisovatelka Petra Soukupová, když dojde na otázku nerovnosti mužů a žen, která je podle ní pořád patrná v péči o rodinu a starost o domácnost. Pociťuje přitom, že takové prohlášení stále vyvolává negativní konotaci. „V té mladší generaci už asi ne, ale v těch starších je to pejorativní označení pro nešťastnou ženskou, která nemá chlapa, ještě je zřejmě ošklivá, proto nemůže mít chlapa, a protože ho nemá, je frustrovaná,“ říká. Téma genderových rolí je pro ni natolik silné, že ho promítá i do svých knih, ve kterých dominují ženy. „Pár mužů jsem taky napsala a je pravda, že to nebyli žádní velcí frajeři, ale to nejsou ani moje ženské hrdinky, takže to není tak, že bych si myslela, že všichni muži jsou příšerní a všechny ženy skvělé.“

Nechce házet všechny demonstranty do jednoho pytle, veřejný projev nesouhlasu a obav vnímá poslankyně Eva Decroix jako legitimní součást demokracie. Na škodu podle ní je, že celonárodní shromáždění Česko proti bídě berou prostor lidem, kteří chtějí vyjádřit znepokojení, že vláda nedělá dost. Jejich organizátorům v čelem s Jindřichem Rajchlem podle ní nejde o to, aby pomáhali. „Účel, proč svolávají tyto demonstrace, se nezměnil, naopak se domnívám, že se posiluje, a to, jak nakonec ta poslední demonstrace skončila snahou vtrhnout do muzea, na mě opravdu nepůsobí, jako že by to byl demokratický protest chudých lidí, kteří bojují za své zájmy,“ říká politička ODS, která považuje za nutné vyslat jednoznačnou zprávu, že jde o iniciativu páté kolony.

Enormní ceny potravin sice začínají klesat, ale pomalu. Nižší přitom mohly být už loni, kdyby vláda měla odvahu a snížila 15 % daň u základních komodit. Chybějící příjmy do rozpočtu se podle Tomáše Prouzy daly kompenzovat třeba daní z cukru a tuku, která funguje v řadě států a Česku by s ohledem na zdejší míru obezity prospěla. Obvinění obchodníků z nepřiměřených marží přitom prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu odmítá, jejich přirážka je taková, aby pokryla náklady. Fakt, že nařčení zaznívají z úst ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, jen dokazuje, že nechce řešit reálné problémy. „Už dlouho jsem nezažil v ministerské funkci politika, který by ignoroval základní data, manipuloval s čísly a nechtěl slyšet realitu,“ říká Prouza.

Představte si, že váš nejbližší vážně onemocní. Chcete udělat všechno, abyste mu pomohli. Postupně ale začínáte tušit, že ani maximální úsilí nebude stačit. A pak přijde zpráva, která to definitivně potvrdí. Na vás je, abyste se o ni podělili a vzali zbytky naděje těm, kteří ve skrytu duše pořád věří v uzdravení. Moment, který vás přiměje zabrzdit. V případě Jakuba Železného se tak stalo nejen obrazně, ale doslova, což z něj v uplynulých dnech udělalo jednu z nejhledanějších osob českého internetu. Zastavil totiž na zákazu. Slovy městské policie banální přestupek, na který ho strážníci upozornili a který provázela neadekvátní slovní přestřelka, jejíž záznam byl po čtvrtroce zveřejněn. A vyvolal řadu otázek, na které moderátor ČT odpovídá v Prostoru X.

Přiznává, že dvojí život, který vede, vyžaduje dlouhodobé plánování, což se pořád učí, a i tak občas čelí frustraci, že nemůže být jinde. Stejně nepříjemné je mu ale vědomí, že se jednoho alter ega bude muset vzdát. Tři nominace na letošní Ceny Anděl nicméně dávají tušit, že skloubit hudební dráhu s fyzioterapeutickou praxí je čím dál těžší. „Ještě se mi nepodařilo udělat to radikální rozhodnutí, protože oboje mám rád skoro stejně,“ říká Štěpán Hebík alias rapper a zpěvák 7krát3, který s posledním březnovým dnem na dva měsíce opustí svou českobudějovickou ordinaci, aby vyrazil na první turné po republice a s Cirkem La Putyka uvedl společný projekt Horáček Gen XYZ, ve kterém nově zhudebnil texty Michala Horáčka.

Říká se jim shadow, nebo dark kitchen a navzdory označení, které evokuje nekalý byznys, v nich nic nelegálního neprobíhá. Specifický je jejich způsob fungování. „Restaurace se otvírají v prostorách, které nemusí být na nějaké viditelné ulici, mít místa k sezení, ale je tam kuchyň, nebo jich může být i několik, klidně různé restaurace, a jsou provozovatelé, co ty kuchyně staví a pak je pronajímají jednotlivým brandům, aby tam šly vařit a ten provoz měly jenom pro rozvoz,“ popisuje Jan Foret globální trend, který coby šéf tuzemského zastoupení rozvážkové firmy Wolt registruje i v Česku. K tomu, že by se u nás stavěly nové byty bez kuchyní jako v některých asijských zemích, kde se rozvoz jídla rozmohl natolik, že se doma už nevaří, podle něj zatím nesměřujeme. Zájem zákazníků ale roste.

Argumenty většiny opozičních politiků, že je správné dávat každému, dláždí podle ekonomky Jany Matesové řeckou cestu, tedy scénář, který před lety přivedl jihoevropskou zemi na pokraj státního bankrotu. „Řecká cesta je o tom, že z jakýchkoliv důvodů, třeba morálně úžasných, sociálně jistě obhajitelných, si jednoho dne společnost zvykne na to, že veřejné rozpočty mají dávat na všechno, i když na to nemají,“ říká někdejší zástupkyně České republiky ve Světové bance a upozorňuje, že zbavit se takového návyku teď bude sice bolet, ale předejdeme tak mnohem větším bolestem v budoucnu. Vláda proto nesmí ztrácet odvahu, i když je zřejmé, že to, jak jsme si žili uplynulé tři dekády, už se nevrátí.

Řídíme se trestním řádem z roku 1961, který je poplatný době svého vzniku a jehož primárním účelem je najít a potrestat viníka. Jenom o zločinu a trestu by ale podle Petry Masopust Šachové trestní řízení být nemělo. „Vedle toho má sloužit k tomu, aby napravovalo způsobenou újmu, aby dokázalo reagovat na potřeby oběti a motivovalo a podporovalo pachatele k přijetí odpovědnosti,“ je přesvědčená předsedkyně Institutu pro restorativní justici a upozorňuje, že k vypořádání se s trestným činem je často potřeba víc než vyslechnout soudní rozsudek. Restorativní programy, které k nápravě poškozených mezilidských vztahů směřují, přitom nemusí nutně vést k odpuštění. Úlevou může být i přestat nenávidět.