Prostor X

K designu lze přistupovat dvěma způsoby: buď budovat autorský fenomén, nebo reflektovat potřeby klienta. Roman Vrtiška a Vladimír Žák preferují ten druhý. V tvůrčím duu působí už od školy, a tak mají „zkorigovaná ega“ a není jim vlastní vlítnout někam jako uragán, všechno rozmetat a pak zase odlítnout v opojení, že za sebou nechali to nejlepší. Design vnímají jako evoluci, ne revoluci. „Naše profese je taková trošku prostituce v zájmu výrobce a potom v zájmu uživatele,“ říkají s nadsázkou. Za důležité považují nejen to, jak výsledek jejich práce vypadá, ale jestli slouží svému účelu. Díky tomu jsou kromě designérů taky řemeslníci, kteří znají vlastnosti materiálů a umí s nimi pracovat. Jedině tak se podle nich dá vyvarovat kompromisů.

Třetím rokem žijeme v době, která je pro většinu lidí zátěžová. Když už to vypadalo, že covid přestane být hlavním tématem, vypukla válka na Ukrajině. Přetrvávající napětí doléhá na všechny věkové skupiny, nejmladší nevyjímaje. „Děti vnímají nejistoty ve společnosti. Chodí kolem zapnuté televize, mluví se o tom, píše na sociálních sítích, ale vnímají to i od rodičů. A do toho rodiče, kteří jsou víc vytížení tou situací, přestávají vnímat děti a ty na to zůstávají samy. Skejsnou v nejistém světě, na který vůbec nebyly zvyklé,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek příčinu nárůstu dětských sebevražd, sebepoškozování a pochybností nastupující generace o tom, jestli ji čeká dobrá budoucnost.

Patřím spíš do skeptického tábora, odpovídá rok po vypuknutí války na Ukrajině bezpečnostní analytik Michal Smetana na otázku, jaká bude situace za dalších 365 dní. Válka podle něj letos neskončí. Diplomatické řešení teď rozhodně není na stole, ze strany Ruska očekává novou mobilizaci. Fakt, že prezident Putin tu první nevyhlásil dřív, považuje za strategickou chybu, která umožnila ukrajinským vojákům dobýt zpět okupovaný Charkov a Chersonskou oblast. Nyní znovu ruská armáda přebírá iniciativu na všech úsecích fronty, obnovení ofenzivy ale nemusí vést ke stanoveným cílům. Za pravděpodobnější považuje Smetana scénář, že se Rusko vyčerpá ještě před jejich dosažením. A Ukrajina pak využije nových dodávek západních zbrání a udeří.

„Představa, že jsem jenom ten od rána do večera rozčílený, nenávistný člověk samozřejmě neplatí,“ říká pobaveně publicista a novinář Jan Rejžek a prozrazuje, že „Rejžků“ je v něm několik a je na každém, kterého si vybere. Zmůže jediné a to taky udělal: svá alter ega nechává promluvit v memoárech příznačně nazvaných Jste to vy?. Zároveň připouští, že za uplynulé tři roky došlo v jeho životě k „podivnému přesmyku“. Impulsem k němu byl úraz, který si způsobil, když opilý upadl na schodech. Z toho večera mu v paměti probleskují jen tváře záchranářů a pak hudba. „Zdálo se mi, že mi ve vinohradské nemocnici schválně do pokoje nasadili mexickou dechovku, aby mně hrála,“ vzpomíná. Zážitek to pro něj byl natolik traumatický, že od té doby nepije.

Česká ekonomika na tom není tak zle, říká ekonom David Marek s tím, že na nejčernější scénáře nedošlo, protože jsme měli štěstí. Zima byla mírná, vládní pomoc ochránila ty nejohroženější, přestože nebyla optimálně navržena, a sousedním zemím se relativně daří, což má pozitivní vliv i na tuzemský export. Na druhou stranu čelíme obrovskému strukturálnímu deficitu, o němž vláda sice mluví, ale zatím nic neudělala, ČNB hazarduje se svým jménem, a místo aby následovala hlavní model, který doporučuje úrokové sazby ještě zvedat, se řídí jeho alternativou, která s dalším navýšením už nepočítá, a riskuje, že nízké inflace dosáhneme později. A do třetice navenek vykazujeme znaky makroekonomicky nestabilního prostředí, takže hrozí odliv zahraničních investic.

Skončilo období líbánek, voliči vystřízlivěli a vidí problémy a negativa vlády, říká politoložka Eva Lebedová. Důvod být nespokojení přitom mají nejen příznivci opozičních stran, ale i ti, kteří dali hlas vládnoucí koalici. Té se totiž nedaří plnit programové prohlášení a co hůř, dobře nezvládá ani komunikovat. „Hasí dlouhodobě předchozí problém a na něj se nabalují další,“ myslí si Lebedová, podle které zaspal kabinet Petra Fialy už při řešení dopadů energetické krize. Veřejnost navíc o přijímaných opatřeních patřičně neinformoval, takže teď se marně snaží dohnat ujíždějící vlak. Ve výhodné startovací pozici se tím ocitá opozice, která má příležitost posilovat a nakročit k vítězství v příštích volbách.

„Jsme připraveni kdykoliv převzít vládu. My máme recept, jak věci řešit,“ říká Alena Schillerová. Podle předsedkyně poslaneckého klubu ANO se tu nic neděje, a když už, tak mají kroky kabinetu premiéra Petra Fialy obrovské zpoždění, nezřídka jsou asociální a opozice se o nich dozvídá z médií, což považuje za „strašné fauly“. Příkladem jednoho takového je ohlášená úprava valorizačního vzorce, který sice počítá s mimořádným zvýšením penzí, ale nižším než stanovuje zákon. „To, že máme meziroční inflaci 17,5 %, protože vláda s tím nic nedělala, jen na to koukala a myslela si, že jim spadne nějaký zázrak z nebe, tak teď mají odnést důchodci? To znamená, že nebudou mít ani promítnutou celou inflaci do valorizace penzí. To je nepřijatelné!“ má jasno.

Vojtěch Vodochodský jde z role do role a vidinu tvůrčí pauzy zahání další hereckou prací. Motivací pro něj nejsou peníze, nemá rád volno a nechce přešlapovat na místě. Jen loni ho diváci mohli vidět třeba v seriálech Pozadí událostí, Iveta a Král Šumavy nebo ve filmech Arvéd a Banger, oceněných Cenami české filmové kritiky a nominovaných na České lvy. Ještě před pár lety byl přitom přesvědčený, že jeho místo není před kamerou, ale na jevišti, ani tam ale moc příležitostí neměl. „Byl jsem jeden z mála spolužáků z DAMU, absolventů, kteří neměli nabídku na angažmá. Měl jsem dvě hostovačky, který ale peněžně vůbec nedávaly smysl, takže jsem měl brigády a natáčení vůbec. Myslel jsem si, že budu jeden z těch herců, kteří prostě točit nebudou,“ přiznává.

V každém městě, které ukrajinská armáda osvobodila, našla mučírnu. Pohled na mrtvá těla se jejím vojákům naskytl v Buči, Trosťanci, Izjumu i Chersonu. „Není to tak, že by někdo válčil o kusy země, válčí se vlastně o lidi,“ říká Viktor Janiš, překladatel projevů Volodymyra Zelenského z let 2019-22. Ty nyní vychází souborně v knize nazvané Poselství z Ukrajiny a reflektují nejen vytrvalý zápas druhé největší evropské země o právo na sebeurčení, ale také proměnu vysmívaného komika v respektovaného vůdce, jehož proslovy jsou stručné a úderné a jazyk, kterými je pronáší, sice u státníků neslýchaný, ale o to srozumitelnější. Dobře si totiž uvědomuje, že bojuje o to nejcennější – o svobodu.

Synonymem architektury nejsou pro Josefa Pleskota monumenty, ani ikonické stavby, kterých má na kontě několik. Společným jmenovatelem jeho realizací je člověk a to, jakým způsobem na něj prostor, ve kterém žije, působí. Sociální rozměr začal do svých návrhů promítat hned po škole a následujících 40 let nepřestal. A taky se nikdy nepřestal prací bavit. „Myslel jsem, že to bude mít nějaký hladký dojezd, nebo dolet, kdy to začne klesat rychleji, nebo dráha bude plošší. Ale zatím pořád dělám a nemám syndrom vyhoření,“ říká jeden z nejoceňovanějších českých architektů, jenž stojí na prahu nové zakázky: vrátit Pražskému hradu „nepatetickou slavnostnost“, která se podle něj za vlády Václava Klause stala nafoukanou a s Milošem Zemanem ji zastřela vulgarita a hospodskost.