Prostor X

Je to pro mě osobní, stydím se za Bělorusko, říká Andrej Poleščuk. Ten přišel se svou rodinou před 18 lety z Běloruska do Česka. Teď ho i tahle jeho minulost přiměla k tomu, aby o konfliktu na Ukrajině, kterého se Bělorusko aktivně účastní, začal intenzivně informovat. Na Twitteru ho sledují desetitisíce lidí a mezi nimi zřejmě i běloruské úřady. Tvrdí, že do své rodné země se už vrátit nemůže, protože by tam pro něj nebylo bezpečno. Názory svých známých v Bělorusku radši nezmiňuje, aby nebyli potrestáni. Vadí mu, jak je tu někdy aplikován princip kolektivní viny. Chtít po lidech, kteří žijí třeba v Česku, aby deklarovali, na které straně jsou, je podle něj špatně. Doma jejich rodinám totiž hrozí persekuce.

Použití velkorážní termobarické zbraně v uzavřeném bloku způsobí u živé síly doslova to, že jí to vysaje vnitřnosti, zlikviduje plíce, popisuje expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza mladší účinnost zbraně, která je v arsenálu Ruska na Ukrajině. Její tepelná vlna má podobný ničivý účinek jako jaderné hlavice. Nasazení "atomovek" ale Bříza vylučuje. Znamenalo by nejen vypuknutí třetí světové války, ale také velmi rychlý konec. Pouhé dvě hodiny by stačily k tomu, aby bylo rozhodnuto.  Mezikontinentální balistická raketa, což je raketa s dosahem větším než 5,5 tisíce kilometrů, které představují vzdálenost mezi nejzápadnější částí Sovětského svazu a nejvýchodnější částí Spojených států, totiž zasáhne svůj cíl za 45 minut.

Vytrvat, to je teď úděl Ukrajiny i západu. Pro Ukrajince to znamená, že budou dál riskovat své životy, nás to bude bolet o poznání méně. „Přijde mi absurdní debata, že se sankce dotknou i našich občanů. No samozřejmě, ale nás se dotknout tak, že trochu omezíme svůj komfort. Ukrajinci kvůli tomu umírají, jak civilisté, tak vojáci,“ říká generál Petr Pavel s tím, že zatímco Rusové páchají válečné zločiny, pro obranu vlastního území proti agresorovi existuje v mezinárodní právní teorii termín ‚spravedlivá válka‘. A tu vede Ukrajina. Je proto naprosto legitimní poskytnout jí výzbroj a vojenský materiál. Stíhačky už ale na seznamu dodané armádní techniky nebudou, protože ukrajinský vzdušný prostor je z velké části kontrolován Ruskem. Jakmile by do něj vletěly, byly by sestřeleny. Nereálná je i jejich pozemní doprava, ani tu by nebylo možné utajit.

Rusko je duší impérium a impérium se musí rozpínat, protože ve chvíli, kdy jeho pnutí poleví, tak se rozpadne, je přesvědčen Tomáš Pojar, bezpečnostní analytik a poradce premiéra Fialy. Expandovat, nebo to aspoň zkoušet umožnovala někdejší supervelmoci nestabilní hranice se sousedními evropskými státy, která se v minulosti posouvala tisíce kilometrů tam a zpět, i absence přirozené bariéry v podobě pohoří nebo velkých řek. Teď ale narazila na obdivuhodné odhodlání. Posunout frontu jen o sto metrů stojí ruskou armádu obrovské úsilí, a to už nasadila své nejlepší zbraně. Pravdou je, že ne ty nejbrutálnější a že sofistikovaný a cílený boj jí není vlastní. Dokáže jen ničit a zabíjet, bez ohledu na počty mrtvých. Na obou stranách. Režimu nejde o lidi, ale o moc.

Nejde jen o Ukrajinu, jde o celý svět a nový společenský řád, který v něm zavládne, myslí si o probíhající válce na Ukrajině Jan Dobrovský. „Bojuje se za to, že padla všechna dosavadní pravidla, kterými byla uspořádána bezpečnost naší planety,“ říká podnikatel, filantrop a bývalý novinář. Strach, který utnul období blahobytu a uměle vytvářených problémů, s sebou ale přinesl také mimořádné semknutí západní společnosti a uvědomění si, co je v životě skutečně důležité. A právě v takových situacích se objevují velké osobnosti a cíle. Změna, která právě probíhá, je dějinná. Němci podle všeho překročili stín poválečné nechuti jít do bitev a příležitost mají i Češi.

Prakticky přes noc se z kuchaře a šéfredaktora časopisu FOOD Jiřího Hilgarta stal koordinátor pomoci pro ukrajinské uprchlíky na slovensko-ukrajinské hranici. Poslední čtyři dny funguje prakticky non-stop. Jezdí na hraniční přechod Ubl'a a organizuje dobrovolníky v Česku. „Pomoci je opravdu hodně, ale musí být organizovaná. Nejezděte tam. Odpovědní lidé o vás musí vědět. Teď je tam situace utěšená, ale bude hůř. Už tam řádí i podvodníci, kteří vozí Ukrajince za tisíc korun na kilometr,“ popisuje vývoj na slovenských hranicích s Ukrajinou Jiří Hilgart.

Dvě lžíce vařené rýže a půlka kokosu, tak vypadal standardní jídelníček moderátora Tomáše Zástěry v reality show Survivor. Dominikánskou republiku, kde se česko-slovenská verze populárního globálního formátu natáčí, opouštěl o osm kilo lehčí, s ulomeným zubem a podezřením na prasklý meniskus. Nabídku stát se jedním ze soutěžících a čelit nadměrné psychické i fyzické zátěži přitom přijal, aby vystoupil z komfortní zóny. V tomhle ohledu splnila účast jeho očekávání. A vytržený ze své rutiny zůstává i po návratu domů. Pětatřicet dní v soutěži stačilo nato, aby se jeho jméno dostalo mezi nejvyhledávanější hesla českého internetu a z pasivního uživatele Instagramu se stal influencer.

Putin není šílenec, na to zapomeňte, říká Jefim Fištejn, publicista původem z Kyjeva, podle kterého ruský prezident sleduje jasný cíl a přesně ví, jaké další kroky k němu povedou. Narozdíl od západu, který dva měsíce přihlížel volání Ukrajiny o pomoc a teď, místo aby určoval vývoj situace, jen reaguje a ještě nepřiměřeně. Sankce nikoho nezastraší, protože jejich uvalení se projeví až časem, a oligarchové, kteří by mohli utrpět nejcitelnější finanční ztráty, žijí z Putinovy milosti a státních zakázek, které jim zajišťují větší přísun peněz než ten, o který přichází na západě. V následujících týdnech tak budeme s největší pravděpodobností svědky podrobení Ukrajiny, dosazení loutkové vlády do jejího vedení, masivních čistek, útěku části politické elity a posílení Putinova vlivu.

Od ledna 2014, kdy vstoupil do politiky, toho Andrej Babiš podle svých slov udělal strašně moc a byl úspěšný. Na oltář své službě veřejnosti přitom obětoval nejen Agrofert, který svým odchodem poškodil, ale i své zdraví. „Myslel jsem, že mám rakovinu prostaty, byl jsem na biopsii. Víte, co je biopsie? Čtrnáctkrát vás bodnou a potom čůráte měsíc krev,“ říká s tím, že už nepracuje 16 hodin denně a zhubnul 13,5 kilo. Za svůj neúspěch přitom nepovažuje ani nerealizovaný stadion pro rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou, ten ztroskotal na konstatování jejího trenéra, že je v Brně „blbá nadmořská výška“, ani zamítnutí výstavby úřednické čtvrti v Letňanech, což byl skvělý projekt zkritizovaný lidmi, kteří „nepostavili v životě ani psí boudu“, zatímco expremiér jich postavil celou řadu. Čapí hnízdo mezi ně ale nepatří, to je dílem jeho dcery a obnovená kauza s ním spojená je produktem polistopadového kartelu.

„Vím, že na svůj ksicht a na značku Vávra jsem 200 milionů schopný vysbírat, i kdybych to sbíral v igelitkách. Ale nejsem psycho,“ říká investor Radovan Vávra s tím, že mu brání renomé. Buduje si ho systematicky a opakovaně. O pověst nejlepšího bankéře, na kterého se pasoval, přišel, když pod jeho vedením zkrachovala Union banka a on se ocitl v hledáčku policie, a neuspěl ani coby majitel sportovního řetězce X-Sport, který skončil v konkurzu. Tehdy pochopil, že každý malér se dá ustát, když člověk nic nezastírá a pojmenovává věci, jak jsou. Své současné podnikání označuje za extrémně rizikové a peníze do něj investované za potenciálně vyhozené. Vzhledem k tomu, že úspěšnost svého telekomunikačního byznysu staví na francouzském poskytovateli technologie, který požádal o ochranu před věřiteli, a zmiňovaných 200 milionů chce financovat z prodeje kryptoměny, s níž nelze obchodovat, dávají mu mnozí za pravdu. V Prostoru X vysvětloval, proč uspět může.