Prostor X

„Kdybychom si měli na konci února vyrazit z ruky všechny nástroje, bylo by to poněkud neopatrné,“ podpořil přijetí novely pandemického zákona ústavní právník Jan Wintr. Jeho kolega z oboru a expert na zdravotní právo Ondřej Dostál je přesvědčený, že se bez zmocnění, která s sebou navrhovaná úprava přináší, obejdeme. „Jeden z důvodu mého odporu proti zvyšování kompetencí ministerstva zdravotnictví, je jeho vnitřní fungování, které považuju za protiprávní a protiústavní, neboť tvorba opatření tam reálně neprobíhá prostřednictvím úředníků pod služebním zákonem, ale cestou nejrůznějších komisí, jejichž členové rozhodně nedávají záruky absence podjatosti,“ říká Dostál, který by případné další koronavirové krizi čelil vyhlášením nouzového stavu. Ten Wintr považuje za nebezpečný pro základní práva a svobody občanů.

„Doba covidu vedla překvapivě k tomu, že se snížila preskripce antibiotik. To jsme nečekali,“ přiznává infektolog Milan Trojánek. Příčinou přitom není nárůst počtu lékařů, kteří by antibiotika předepisovali excelentně, těch je stále pouze třetina. Důvod je mnohem prozaičtější. Povinné nošení roušek omezilo šíření dalších respiračních infekcí, s nimiž obvykle pacienti přichází ke svým praktikům a odchází s receptem na antibiotika. I tak je ale žádoucí dosavadní přístup k užívání těchto léků přehodnotit. „Pokud si neřekneme: ‚Tak dost, takhle s antibiotiky zacházet nemůžeme', tak v roce 2050 bude umírat víc lidí na infekce asociované s antibiotickou rezistencí než třeba na nádorová onemocnění,“ varuje lékař.

„Pokud by došlo k válce, bude to zničující pro obě strany, bude to příšerná katastrofa. Ale to, že by si Putin mohl myslet, že vyhraje, ho snad nenapadne, ani kdyby byl opilý,“ myslí si Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Moskvě, a s lehkou ironií v hlase dodává, že alkoholem pokřivený úsudek ruskému prezidentovi nehrozí, protože nepije. Pod vlivem nicméně odhodlaný vůdce je, a to vlastní utkvělé představy, že vzkřísí zašlou slávu Sovětského svazu. Navzdory tomu, že bývalé svazové republiky o to nestojí. „V zájmu každé normální země je mít stabilní okolí. Rusko z tohoto pohledu nemůže být vnímáno jako normální země, protože často destabilizuje situaci ve svém nejbližším sousedství,“ říká Kolář. Způsob, jak se agresi bránit, je podle něj jediný: nenechat se zastrašit a být připraven bojovat.

„Není úplně náhoda, že bitcoin byl populární po poslední finanční krizi. Peněžních alternativ ale vznikla celá řada,“ říká ekonom Dominik Stroukal s tím, že právě poptávka po jiných platidlech je znakem ekonomického úpadku. Odpovědí na ten aktuální jsou nejen různé spolky, které fungují lokálně po celém světě, ale také digitální peníze soukromých společností nebo centrálních bank. Ty mají potenciál ovlivnit tržní ekonomiku globálně. „Dává to smysl, typicky v nejchudších částech světa. Taky bych víc než vlastní zkorumpované vládě věřil Facebooku,“ odkazuje na virtuální měnu Zuckerbergova impéria, která může převálcovat některé národní měny. Jejímu úspěchu nahrává dnešní problematický měnový systém. Ten ještě víc rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými a východiska z toho se zdají být dvě: narodit se do dobře situované rodiny, nebo se stát spekulantem.

„Je hrozně jednoduché ukázat na nějakého aktivistu a říct: ‚Kdyby byli trošku tišší a dělali to jinak, tak by se něco změnilo.‘ Ale ono se nic nemění,“ říká Kryštof Stupka, který si sám nálepku ukřičeného aktivisty vysloužil. Za poslední rok na sebe strhl pozornost hned několikrát, a to když rozjel kauzu Dominika Feriho, označil výroky současného premiéra Fialy za homofobní, upozornil na vystřiženou scénu s polibkem dvou mužů v norském remaku Popelky nebo zorganizoval protestní pochod za rovnost Reclaim Pride. Nahlas přitom nemluví jen o útlaku, kterého je svědkem. Otevřeně popisuje také osobní zkušenost s konverzní terapií, stupňujícími nenávistnými výpady i znásilněním, které v gay komunitě není ničím výjimečným.

„Nezapomeňme na to, že příroda nás může překvapit,“ varuje epidemiolog Petr Smejkal, který sám sebe označuje za optimistu, ale na základě předchozích zkušeností nechce dělat ukvapené závěry. „Všechna data poukazují na to, že to s velkou pravděpodobností už horší nebude, ale musíme být připraveni na to, že to horší může být,“ drží se ve svých predikcích dalšího vývoje pandemie při zemi a upozorňuje přitom na dvě věci. Tou první je fakt, že úroveň poznání koronaviru je pořád velmi malá, tou druhou pak mýtus, podle kterého je varianta omikron „úplná hračka“. S ohledem na ně je žádoucí situaci nepodceňovat a o etablovaných faktech už nediskutovat. Bavit se znovu o nošení roušek nebo významu posilující dávky považuje za stejné, jako debatovat o tom, zda je země kulatá, nebo placatá a následně si odhlasovat, že je šišatá, aby byli všichni spokojení.

„Uvědomuju si limity lidové zábavy, mám s tím zkušenost osm let a vím, co publikum zhruba baví, ale dáváme si s klukama pozor na to, abychom tomu nešli naproti a snažili se především bavit sami sebe,“ přiznává otevřeně herec a režisér Igor Chmela, kterému se během posledních třech let nadšení z rozehrané Partičky začalo vytrácet. Proto stálou sestavu opustil a vrací se do ní příležitostně. Nepopírá přitom, že i z finančních důvodů. S nadsázkou celému uskupení vlastní přitom dodává, že účinkováním v recesistické show si splnil také svůj herecký sen. Vděčí za to výzvě jednoho z diváků, aby ztvárnil pytel exkrementů. „Říkal jsem si, že je to nabídka, která se neodmítá, že to zkusím. Pojal jsem to velmi šarmantně, byl jsem pytel hoven, který voněl a mluvil francouzsky. Obrátil jsem tu vulgaritu v něco, co by mě mohlo bavit. Někdo touží si ještě zahrát Hamleta, nebo Macbetha a já už vlastně po ničem jiném netoužím. Zahrál jsem si pytel hoven.“

„Nechci použít slovo vydírání, to nemám ráda, ale pokud bychom měli být motivováni k tomu, abychom souhlasili s tím či oním zákonem a vyměnili to za post místopředsedy, tak to ani omylem,“ odmítá Alena Schillerová „kupčit“ s posledním volným křeslem ve vedení sněmovny, na které coby předsedkyně největšího opozičního klubu nominovala Karla Havlíčka, exministra průmyslu a obchodu a dopravy. Věří, že vládnoucí koalice návrh hnutí ANO akceptuje a obsazena budou i zbylá místa ve výborech, aby sněmovna byla opět kompletní. Nepřipouští ani diskuzi, že se hlasitou kritičkou Fialova kabinetu stala proto, aby umetla Andreji Babišovi cestu na Hrad. Podle ní by byl ale dobrým prezidentem, protože má tah na branku a obrovské kontakty v zahraničí, což se mimo jiné ukázalo, když bylo potřeba zajistit dýchací přístroje nebo vakcíny. „Pokud se rozhodne, tak s ním klidně budu jezdit v karavanu,“ říká trochu s nadsázkou bývalá ministryně financí Babišovy vlády.

„Kdybychom byli všichni hrdinové, nebo kolaboranti, tak buďto všichni padneme během odboje, nebo nás všechny pověsí poté, co se to vyřeší,“ říká spisovatel a nakladatel Jiří Padevět s tím, že mlčení a přihlížení je nejlepší strategií pro přežití. Byla ale doba, kdy ani tiché nicnedělání nebylo zárukou bezpečí. „V období od roku 1948 do roku 1953 vykonával komunistický režim naprostý teror vůči svým obyvatelům. Bylo úplně jedno, jestli jste mlčící většina, nebo jestli jste dokonce komunista, a mohlo vás to smést,“ popisuje nemilosrdnou likvidaci nepohodlných, kterou řídili sovětští poradci. Těm se přitom dařilo zbavovat nejen jednotlivců, ale i celých společenských tříd.

Od hudebních kritiků získala Annet X nominaci na Cenu Apollo 2021 ve dvou ze tří vyhlašovaných kategoriích – za svůj debut Až budu velká, chci být Aneta Charitonová i singl Bylo nebylo, který deska obsahuje. Do své hudební zpovědi investovala nejen rok života, ale otiskla také kus sebe. Říká, že po vydání alba přišel tvůrčí blok a únava, ústup do ústraní ze scény i sociálních sítí. Nový track Hlavolamy vydala po víc než roce a reakce na něj svědčí o tom, že má zase co říct. Prosadit se v českém rapu přitom podle ní není lehké. „Aby holka vydržela v tom prostředí a chtělo se jí furt bojovat za svoje místo, tak to stojí strašně moc psychické námahy,“ přiznává zpěvačka a hudebnice, že být součástí maskulinní rapové scény chce patřičnou dávku sebevědomí a víry. Obojí postupně hledá.