Prostor X

Prorusky smýšlí v Česku 4 % lidí, a až 15 % je ochotno šířit dál ruskou válečnou propagandu, říká Roman Máca, analytik Centra pro politiku a společnost, který se dezinformacím a dezinformátorům dlouhodobě věnuje. Čtvrtina Čechů věří alternativním a dezinformačním médiím víc, než těm tradičním. Máca v rozhovoru popisuje, jak se část proruských aktivistů přeorientovala z covidu na válku, kdo jsou ti nejhlasitější a nejvýznamnější a jakou roli hrají politici.
Pokud někdo oslavuje vraždění civilistů a dětí, jiné označení (než lidský hnůj) si nezaslouží, komentuje Roman Máca „vysmáté“ reakce lidí na příspěvky na sociálních sítích. Teze o tom, že mají prostě jiný názor, odmítá, je to pro něj na úrovni schvalování holocaustu. Popisuje své zkušenosti z východní Ukrajiny, kde například mluvil se ženou, které zabili syna jen proto, že měl na batohu stužku v ukrajinských barvách.

Dovnitř Ruska teď nevidíme, k puči by mohlo dojít klidně zítra, ale větší nepokoje ze strany obyvatelstva jsou prakticky vyloučené, míní analytička Výzkumného centra AMO, politoložka a šéfredaktorka časopisu Mezinárodní politika Tereza Soušková. Říká, že Putin chce z Ruska znovu udělat světového hegemona. Záměry, se kterými do války na Ukrajině šel, se ale zatím míjí s realitou. Vliv na dnešní podobu Ruska a podporu Putina má historie země, devadesátá léta i změny, které udělal sám Putin. Soušková je v rozhovoru popisuje. Zároveň ale varuje před přílišnou generalizací. Ta nepomáhá situaci vysvětlit.

Uplynuly čtyři roky od chvíle, kdy Michaela Duffková nastoupila protialkoholní léčbu. Té předcházelo období, kdy se snažila přestat pít sama. Zpětně viděno trvaly její marné pokusy zbytečně dlouho. Poslední měsíce před detoxem pila asi dva litry vína denně, říct přesně to nedokáže, měla okna. Vůbec nejhorší byly poslední hodiny, kdy ztrácela pojem o čase i místě, ale „ještě si dojedete ten poslední mejdan,“ popisuje stav, ve kterém se svěřila do odborné péče. Dnes je léčenou alkoholičkou a alkohol zůstal součástí jejího života. Založila Centrum Alkos, jehož cílem je poskytnout závislým včasnou pomoc. Takovou, jaké se jejímu otci nedostalo, protože poptávka po ní převyšuje nabídku a s covidem počet zájemců ještě vzrostl. A tak čekání vzdal a svůj problém vyřešil jednou provždy.

„Jsem zodpovědný správce,“ tvrdí o sobě pražský náměstek pro dopravu Adam Scheinherr. Při rekonstrukcích, uzavírkách a rozšiřování cyklopruhů se neřídí termínem voleb, ani kritikou odpůrců, ale tím, co je v daném místě a čase potřeba. Odmítá, že by protěžoval některou z forem dopravy. Ideologická je podle něj Strana zelených, která se staví proti Městskému okruh a pochybuje o dokončení toho Pražského, nebo ODS, která prosazuje automobilovou dopravu. On, sám člen politického uskupení Praha sobě, se snaží dělat racionální kompromisy a napravovat chyby svých předchůdců, kteří neplánovali a odkládali. Kvůli tomu dnes konstrukce Barrandovského mostu visí na zkorodovaných lanech, resp. na zbylých 10 % jejich průměru.

Rusko ještě nenasadilo nejbrutálnější vojenskou sílu, na 2/3 ukrajinského území stále funguje veřejná infrastruktura. Následující týdny to ale změní. Budou ve znamení mnohem větších střetů, které si vyžádají víc mrtvých. Válka se zintenzivní, shodují se Andor Šándor a Daniel Koštoval a jednohlasně dodávají i to, že pomáhat musíme. Jakkoli jde slovy Šándora o „idiotský útok“, který je „selháním diplomacie a politiky“. Aniž by chtěl být ruským advokátem, klade si otázku, jestli Západ udělal dost, aby Rusko přesvědčil, že není hrozbou. „Oni vnímali, že my jsme jejich hlavní nepřátelé, to je i na nás tak trochu, proč nás takhle vnímali. Nemyslím si, že to můžeme jenom lehce odbýt tím, že řekneme, že Kreml potřebuje nějakou povídačku pro vlastní lidi.“ Na to Koštoval kontruje tím, že pro integraci Ruska se udělalo hodně, ale ono to odmítlo, a navíc porušilo jasně daná pravidla mírového soužití. Před tím uhýbat nelze.

Každý den je konfrontován s dotazy, proč a za co žije v Praze a jaký má názor na počínání jeho rodné země. Proto se Anton Litvin rozhodl dát všem tázajícím jasnou odpověď. Spoluorganizoval pochod Rusové proti Putinovi, iniciuje podporu žen a dětí z Ukrajiny a s ruskou opoziční demokratickou diasporou sdružuje Čechy, Ukrajince a Bělorusy, kteří pracují proti Putinovi a Lukašenkovi. O bezpečí své a svých příbuzných, kteří v Rusku zůstali, strach nemá. „Putina zajímají lidé, kteří mají milion a víc, to já nejsem,“ říká umělec a aktivista, který před svým odchodem z Moskvy pracoval jako art director v reklamní agentuře. Stejně jako on se proti „svému“ prezidentovi vymezuje odhadem polovina z 45 tisíc Rusů, kteří žijí v Česku. Ti ostatní mu vyjadřují tichou podporu. Zatím.

Za staromódní lze podle historika Rudolfa Kučery označit způsob, jakým je vedena válka na Ukrajině. Velké kolony a přesuny dělostřelectva připomínají druhou světovou, částečně dokonce první. Takový konflikt vyžaduje ze své podstaty mnoho obětí, a to nejen mrtvých, ale i zajatých a zraněných. Ničím novým není ani masivní eskalace násilí ze strany Rusů. Teror byl nedílnou součástí cílené strategie někdejší Rudé armády při osvobozování východní Evropy v letech 1944 a 1945 a není vyloučeno, že ho vědomě uplatňuje i současné ruské velení. „Tyhle masakry jsou málokdy jednorázovým excesem. Buďto je agrese ze strany velících důstojníků trpěná a přehlížená, anebo je to přímo bojový plán,“ říká Kučera. Míra brutality přitom podle něj může ještě oboustranně eskalovat, protože ani Ukrajina zdaleka nevyčerpala potenciál mstivých opatření.

Zabíjení civilistů, mučení a znásilňování v ukrajinské Buči, z nichž ruskou armádu usvědčují záběry a svědectví těch, kdo přežili, jsou podle bezpečnostně-politického analytika Martina Svárovského selháním Západu. Město, které bylo označeno za „novou Srebrenicu“, totiž není ojedinělým dějištěm hororových scén. Že k válečným zločinům dochází v Mariupolu i přilehlých vesnicích, v okolí Charkova a dalších měst, věděl od svých ukrajinských zdrojů. Není tak pochyb, že informovány byly i západní zpravodajské služby. Strach vojensky zasáhnout byl ale silnější a Rusko toho využilo a stále využívá. Ostatně strach je jediná účinná zbraň, která mu zbyla. Důležité je nenechat se dál zastrašovat a podpořit Ukrajinu masivní dodávkou zbraní. Rychlá porážka Putina je totiž v našem zájmu a příští tři týdny budou rozhodující.

Když se Radůza svěřila při úvodním sezení psychoterapeutce, čím si prošla, následovala udivená reakce, že to snad není možné, aby jednoho člověka potkalo tolik útrap. Sama zpěvačka hodnotí svůj život jako pestrý a bolestný proces a na otázku, jestli něčeho lituje, bezprostředně a pobaveně odpovídá, že jen toho, že se vdala. Hned v další větě ale dodává: „Vlastně nelituju. Všechno, co se mi stalo, ze mě udělalo takového člověka, kterým jsem.“ S vědomím toho a novým dvojalbem Nebe je odemčené uzavírá nejen jednu životní kapitolu, ale i třicet let písničkářské práce, a stojí na prahu nové. V té dává naplno průchod svým balkánským kořenům, které u ní odhalily genetické testy, i všemu, co k ní přichází. Po patnácti letech tak začala psát francouzsky a materiálu už má na další desku a půl.

„Kauza Balák je podle mě donebevolající, naprosto neobhajitelný případ udělení prezidentské milosti,“ myslí si Martin Baxa. Zeman svým rozhodnutím prominout řediteli Lesní správy Lány Balákovi tříletý trest za zmanipulovanou veřejnou zakázku znevážil principy právního státu, které by měli ctít všichni čeští prezidenti. Jeho chyba by podle ministra kultury a místopředsedy ODS neměla vést ke změně zákona, ale k zodpovědné volbě jeho nástupce. Než se tak v příštím roce stane, není vyloučeno, že se současná hlava státu dopustí dalších excesů, je totiž nevyzpytatelná. Pochopit nelze ani brutální agresi Putinova režimu, reakcí na ni by ale neměla být cenzura ruských děl. Nevedeme totiž válku s kulturou, ta by měla naopak lidi spojovat a pomáhat jim překonat těžké chvíle.