Vizitka

Bicí mohl studovat na konzervatoři, před školním drilem dal ale přednost praxi a odjel na turné s Lenkou Dusilovou, o níž mluví jako o zásadní postavě své kariéry. Od té doby jsou jeho bubny slyšet z koncertů a nahrávek Vladimíra Merty, Wabiho Daňka, Václava Koubka a mnoha dalších. Do toho se stará o chod malého vydavatelství a fungování velké roubené chalupy, v níž bývala škola. Hostem Ondřeje Cihláře byl ve Vizitce neustále pozitivně naladěný hudebník David Landštof.

Na stáži v Belgii si uvědomila, že nechce být součástí světa, v němž umělci neustále tvoří nová díla a soutěží o pozornost soukromých galerií. Svou pozornost tak upřela na dokumentární mapování a rekonstrukci lidské paměti, motivů touhy a procesů stárnutí; roku 2006 pak za projekt reflektující happeningy ze 70. a 80. let získala Cenu Jindřicha Chalupeckého. Hostem Markéty Kaňkové byla brněnská intermediální umělkyně a vedoucí pedagožka Ateliéru environment Barbora Klímová.

Formovala ho nespoutanost Filipa Topola, miluje obrazy Hieronyma Bosche a v dospívání závodně běhal. Divadlo pro něj dlouho představovalo cosi umělého, až ho na konci gymnázia – pod záminkou dada – začal sám zkoušet. Obzory mu otevřela studijní stáž v Krakově a rozhlasová praxe v elévském oddělení. U tohoto média zůstal, a dnes patří mezi nejvýraznější rozhlasové tvůrce se slabostí pro Drákulu anebo Thomase Bernharda. S Petrem Mančalem mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.

Před rokem 1989 točil Pablo de Sax, vlastním jménem Pavel Veselý, improvizované parodické filmy. Prahou se procházel s Egonem Bondym, jehož vzpomínky také zachytil na kameru, a zaznamenal i hlášky undergroundového básníka Vincenta Venery. Spojený je též s komunitou okolo hudebníka Bruna Ferrariho, zajímá se o historii rodného kraje, věnuje se restaurátorství a sbírá umění, které si lidé vyráběli pro potěchu za minulého režimu. Ve Vizitce s ním mluvil Ondřej Cihlář.

Když Miro Švolík zjistil, že se fotografie dá studovat v terénu, z vytoužené grafiky se okamžitě přeorientoval právě na fotku. Na střední pro něj byla klíčovou osobností Milota Havránková, která – stejně jako později učitelé na FAMU – podporovala všechny experimenty. Jak se připravoval na přechod z analogu na digitál? Jakou roli měla v jeho hravé tvorbě vysokoškolská kolej? V co vyústilo přátelství s Fedorem Gálem? Pana Švolíka se ve Vizitce ptala Markéta Kaňková.

Taťjana Medvecká je od roku 1975 spojená s Národním divadlem, její hlas a dikci si oblíbili ale i posluchači rozhlasových her a audioknih. Sama sílu rozhlasu objevila během pandemie covidu, kdy měla čas poslouchat například vltavské Osudy. Je neustále plná energie, aktuálně ji vkládá hlavně do natáčení seriálu Mozaika. Vypráví o sedmdesátnících, kteří se rozhodnou pro rozchod. „Konečně role, ve které starší žena nehlídá děti,“ řekla ve Vizitce Ondřeji Cihlářovi.

Je nejstarší ze tří sester. Zpívala v hiphopových kapelách a věnovala se graffiti, k herectví ji to ale – na rozdíl od Ester a Ani – netáhlo. Je spíš introvertka, a snad i proto se našla v kreslení. Dnes patří mezi uznávané komiksové autorky a ilustrátorky. Jaké bylo její dětství v rodině japanologa a video artistky? V čem jí změnil život skauting a proč nevydržela studovat oděv na UMPRUM? I o tom Lela Geislerová mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Sbírka lékaře a cestovatele Oldřicha Uttendorfského, z níž připravila výstavu pro pražskou galerii Kvalitář, pro ni byla zjevením. „S ničím podobným jsem se nesetkala. Nejde o artefakty, ale i zvuky, vůně, atmosféry. O touhu vyjmout něco z původního prostředí a přenést to domů,“ vysvětluje kurátorka, která má na kontě desítky výstav. O letech v čele Společnosti Jindřicha Chalupeckého, tvorbě dokumentů i o práci pro pražskou Kunsthalle mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

To pravé médium pro sebe brněnský umělec David Možný našel v roce 2000. Tehdy si totiž koupil první počítač a nadobro tak zahodil procesuální kresbu, jíž se do té doby v ateliéru zabýval. Na kontě má úspěšné, rytmem elektronické hudby a architekturou ovlivněné klipy, video založené na dekonstrukci obřího bukurešťského sídliště nebo instalaci Limbo Hardware, kterou vystaví na Pražském Quadriennale. Není to nic pro klaustrofobiky, řekl ve Vizitce Ondřejovi Cihlářovi.

Nejlepší herecký výkon loňského roku podala podle divadelní kritiky Pavlína Štorková v monodramatu Studia Hrdinů Manželka publikovaného básníka, ve kterém hodinu čtyřicet hraje v kůži básnířky Sylvie Plath. Sedm sezon je členkou činohry Národního divadla, nedá ale dopustit na Divadlo Letí, kde začínala a kde se seznámila s cool dramatikou, ani na „rodné“ Klicperovo divadlo. V čem jí na DAMU nejvíc pomohl Miroslav Krobot? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.