Vizitka

Šest sezon působí Pavel Bár jako dramaturg Muzikálu plzeňského Divadla J. K. Tyla, které si zakládá i na uvádění nepříliš známých titulů. Kromě divadla ale Bár v minulosti studoval i politologii, a ta se do jeho práce – zejména teoretické – obloukem vrací. Mluvil o tom ve Vizitce s Kristýnou Frankovou, probrali ale také to, jakým způsobem se plzeňský repertoár rodí, jaká témata jsou pro pana Bára důležitá, jak vidí rozdíly mezi tuzemskými scénami a za čím jezdí na Broadway.

Říká o sobě, že je klidná povaha. Někde uvnitř ní ale žijí i pekelník a hravé dítě, které ráda vypouští na papír. Řádit je ale nechává i v jiných médiích – třeba na malířském plátně. Na těch z posledního roku zkoumala zákoutí tajuplné zahrady, kterou obývají vzájemně se prorůstající nadpozemské bytosti a divoké rostliny.

Tomáše Soldána formovalo boskovické divadlo Naboso, kde si vyzkoušel voice-band. Zvuk, spolu s chutí pracovat pro rozhlas, jej provázel i dál: na Ježkově konzervatoři i na JAMU, kde vystudoval rozhlasovou a televizní dramaturgii. V rozhlase zpracoval téma nočních můr, které jej atakovaly během španělských studií, a na divadle je aktuální například jeho reflexe počínání ruské protiválečné dramatičky Asji Vološiny. Do Vizitky ho pozvala Markéta Kaňková.

Kdo se dnes touží uplatnit v oblasti hry na varhany, měl by si vyzkoušet nejen co nejvíc různých typů varhan, ale měl by také dobře znát jejich historii a konstrukci. Tímto směrem se už před studiem na konzervatoři, kde chtěl původně studovat klavír, vydal Adam Viktora, přední český hráč na varhany, znalec díla Jana Dismase Zelenky a zakladatel souboru Ensemble Inégal, který přes dvacet let interpretuje starou hudbu. Vizitku pana Viktory moderoval Daniel Jäger.

Juditin most, Strahovský klášter či kostel v Dolních Chabrech – to je jen zlomek památek, jimž se profesně věnoval archeolog Zdeněk Dragoun. V dětství miloval knihy o starém Egyptě a na škole hltal přednášky o neolitu, osud ho ale zavál k románskému slohu. Ten – na rozdíl od baroka či gotiky – považuje za silně spjatý s člověkem. Kde se seznámil s Ivanem Wernischem? A jak se na konci 60. let dostal na 17 dní do vazby? Mluvil o tom ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Lásku k Jeseníkům, pábitelství a folku si Matěj Matela vypěstoval na horských chatách, kam jej bral jeho otec. Díky předkům z nejrůznějších koutů Evropy se dal na studia balkanistiky, detailně se ale věnuje i americké politice a historii a literatuře. Pracuje ve Vlastivědném muzeu Jesenicka a milované oblasti věnoval dvě knihy: Fenomén Praděd a Zvoník z Cukmantlu: Dvacet pozapomenutých osobností předválečných Jeseníků. Vizitku s ním přímo tam natáčel Aleš Spurný.

Po deseti letech v čele essenského Operního divadla Aalto-Theater a jeho orchestru se dirigent Tomáš Netopil vrací do Česka. Zatímco v Německu si splnil přání a nastudoval velké množství vrcholového repertoáru – Strausse, Mahlera či Brahmse –, doma by rád změnil temporytmus. Čeká ho hostování například v Hamburku a vrátí se do Národního divadla, kde bude pracovat s Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským. Ještě v Essenu s ním Vizitku natáčel Daniel Jäger.

Filmový plakát je v současné době maximálně svobodné médium, přesto se z něj pod tlakem marketingu stal pouhý nosič sponzorských log a tváří herců. Na grafickou kvalitu už nezbývá prostor, a tak o tom Bohdan Heblík udělal vizuálně provokativně jednoduchou knihu s názvem Reflexe českého filmového plakátu. Kdy se měl tento obor nejlépe? Jaká je situace ve světě počítačových her? A proč teď pan Heblík pracuje hlavně vleže? Ve Vizitce o tom s ním mluvil Tomáš Pilát. Repríza.

První skladbu napsala v osmi letech. Kompozici studovala na HAMU, vyučuje na konzervatoři Duncan, vede pěvecký sbor, jezdí na tábor pod teepee a za náčelníka považuje Neila Younga. Skladby Jany Vöröšové si objednalo Pražské jaro, její Oratio philippica bylo uvedené v New Yorku. O důležitosti dobrého pedagoga, objevování elektronické hudby, psaní metrických grafů, alchymii vzniku kvalitní skladby i inspiraci Ivanem Wernischem mluvila ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

Narodil se ve Švýcarsku, žil v Holandsku, za svůj domov považuje Prahu. Česky se naučil díky práci a dětem, nejlepší přátele má ale dodnes mezi cizinci. Vystudoval grafický design, od gymnázia ho však zajímalo alternativní divadlo. Hrál v Havlově odcházení, působil v několika pražských kapelách a souborech a v Eliadově knihovně hrává kabaret Das Thema. O tématech spojených s jazykem i odlišnostmi v divadelní práci mluvil Philipp Schenker ve Vizitce s Veronikou Štefanovou.