Vizitka

Loga Ostravy, vizuální styl Českých drah, plakáty pro karlovarský filmový festival, design knih Josefa Koudelky nebo obaly desek pro značku Animal Music – to je jen malý výsek zakázek, které zpracovalo příští rok třicetileté Studio Najbrt. Jak to udělat, aby firma stále šlapala, nápady neubývaly a práce bavila? Spoluzakladatel ateliéru Aleš Najbrt má jasno: když nemůže, tak přidá. Ve Vizitce ale s Ondřejem Cihlářem mluvil třeba i o návratu ke kaligrafii.

Když v 80. letech opustil u břehu Jaderského moře skupinu, s níž vyrazil na drahý zájezd do Itálie, průvodkyně si myslela, že chce emigrovat. Na AVU tehdy studoval malbu a jediné, co si přál, bylo vidět a prožít Pisu, Assisi, Florencii a Arezzo – zkrátka kolébku renesančního umění. To spolu s obrazy Jana Zrzavého, hudbou Bohuslava Martinů a rodnou Vysočinou zásadně ovlivnilo jeho vnímání umění. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce malíř Jiří Štourač.

O tom, že napíše román, ve kterém by pohlédl do tváře holocaustu, přemýšlel už jako osmnáctiletý kluk. Pak se ale začal věnovat muzice a intenzivně studovat českou a anglickou literaturu. Nakonec zakotvil na žurnalistice, které se roky věnuje. Nejprve jako moderátor Rádia 1, šéfredaktor několika hudebních časopisů, dnes jako manažer vývoje rádiové sekce Seznamu. K příběhu svého dědy, který přežil Osvětim i pochod smrti, se jako autor vrátil před šesti lety.

Materiál, ze kterého Eva Kmentová a Olbram Zoubek tvořili sochy, sloužil malé Polaně Bregantové ke hře i k ochutnávání. Dnes se o pozůstalost svých rodičů stará v rámci nadačního fondu, kde také kontroluje pravost jejich děl; u dobře udělaných bronzů prý dumá dost dlouho. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvila ale i o tom, jak se coby klidná žena nakonec skvěle potkala se studiem knihovnictví. Výstavu Evy Kmentové v Domě umění v Brně je možné vidět do 19. listopadu. Repríza.

Zažila dobu, kdy se o pozornost na filmovém trhu přetahovaly pouhé dvě distribuční společnosti a úspěchu artových snímků typu Buena Vista Social Club napomáhaly koncerty a další velké marketingové projekty. Pak se ale zamilovala do nového cirkusu v podání Boudy bratří Formanů a souboru Cie Cahin Caha a přijala nabídku Letní Letné, kde v současné době působí coby výkonná ředitelka. Nejen o aktuální pozici festivalu mluvila Ivana Pěkná Vrbíková ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Lidská těla, jež nezřídka trpí, jež hoří nebo odtékají kamsi pryč. Bizarní zvířecí figury obklopené zátišími z čerstvě sklizené zeleniny. Mix nejrůznějších ingrediencí, který navzdory úzkosti nepostrádá humor a ironii. To je svět, který na svých plátnech od poloviny 90. let buduje dnes už klasik české malby. Na konci 80. let studoval na pražské AVU u Radomíra Koláře a Jiřího Sopka, sám pak na škole bezmála třicet let působil v čele ateliéru kresby.

„Do sedmého nebe mě dostávají koncerty, jejich energie ze mě vytáhne všechny čerty, říká v den 35. narozenin jeho kapely Tata Bojs bubeník, textař a vystudovaný výtvarník Milan Cais. V nejnovějších obrazech pracuje s růžovými a bílými motivy, kterými reaguje na jeden ze svých vnitřních strašáků – tinnitus. K čemu odkazuje jeho socha Book Therapy, jak se cítí na festivalech a co jej udržuje ve fyzické i mentální kondici? Ve Vizitce o tom s ním mluvil Ondřej Cihlář.

Trápila ji nespavost, odchod matky a blízkého kamaráda i byt prostý dětí, které si žily svým životem. Z časů deprese se zrodil mimo jiné soubor Trapný pokus o autoterapii. Když ho jeho autorka Jiřina Hankeová s obavami vystavila, ukázalo se, že nebyly na místě; úzkosti totiž trápí mnoho dalších lidí. S Hanou Slívovou ve Vizitce mluvila i o rodném Kladně, vztahu k přírodě, o prvním zvětšováku, s nímž dodnes pracuje její muž Jiří, anebo o inspiraci sestrami Válovými.

Za svou tvorbu získala už tři jazzové Anděly. Hudbu vystudovala v polských Katovicích, vyučuje na HAMU i na jazzových dílnách, spolupracuje se SOČRem. Jazzem žije odmala a největší radost mívá ve chvílích, kdy se jí podaří propojit velké množství podobně naladěných lidí. „Snažím se v sobě živit pocit přátelství a soudržnosti, který jsem zažila v Polsku," konstatuje trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová. Do Vizitky ji pozvala Hana Slívová. Repríza

Opava, kde učí na Institutu tvůrčí fotografie, je podle něj město mezi poezií a tragédií, přesto Jiří Siostrzonek nemá potřebu objevovat jiné, vzdálené kraje; to si prý nechá až na další život. Ve Vizitce tento vizuální sociolog, fotograf a kulturní pracovník mluvil s Renátou Spisarovou o své cestě od geologie k fotografii, o skupině Děsně fajn, která mu pomáhala přežít předrevoluční časy, o Ostravě i o nárocích studentů a pedagogů a důležitosti dialogu.