Vizitka

K herectví ho to táhlo odjakživa, ale až po třech letech práce mikrofonisty v televizi se odhodlal k přijímačkám na DAMU. Hned v prvním angažmá se seznámil s Vladimírem Morávkem, díky kterému si zahrál v Nudě v Brně, a přes Vandu Hybnerovou se záhy dostal do skupiny lidí okolo režiséra Dušana Pařízka a Divadla Komedie. Ačkoliv dnes je Martin Pechlát na volné noze, spolupráce se „starou Komedií“ je pro něj stále zásadní. Ve Vizitce s ním mluvila Hana Slívová.

Původně chtěla studovat literaturu, díky náhodné účasti na „chlebovém“ happeningu v roce 1967 se ale dala na dějiny umění. Zejména v 90. letech připravila řadu důležitých výstav, vyučovala na AVU a pracovala v Národní galerii. Dnes se, inspirována Prahou a vzpomínkami, věnuje hlavně psaní beletrie, ve Vizitce ale mluvila i o současné kulturně-společenské situaci v Rusku. Hostem Kristýny Frankové byla ve Vizitce odbornice na tamní nezávislé umění Milena Slavická.

Odmala hrála na housle, zpívala, interpretovala lidovky a po vzoru písničkáře Owena Palletta pracovala s looperem. Když pak ale na konzervatoři zakusila dirigování sboru, okamžitě věděla, že tohle je její cesta. Sází na autentičnost, zásadní byl pro ni konkurz na asistenta dirigenta Janáčkovy filharmonie, vystoupení na letošním Pražském jaru a také mistrovská studia v Curychu. Vycházející hvězdu dirigentské scény Alenu Hron ve Vizitce představila Renáta Spisarová.

Až do pětadvaceti let studoval sklo, předměty s ním spojené pak vyučoval u nás i v zahraničí. Záhy ale zjistil, že mu v autorské tvorbě chybí pohyb, a tak se začal věnovat audiovizuálnímu umění. Na univerzitě v Ústí nad Labem založil specializovaný ateliér a v roli kurátora nově udává tříletý směr populárnímu festivalu Signal. Jak do jeho přemýšlení o umění zapadá zájem o religionistiku? I o tom mluvil Pavel Mrkus ve Vizitce s Ondrejem Cihlářem.

Jako umělec se zabývá reinterpretací místa a rád využívá technologie „z jiného světa“; mluvit o kořenech fascinace jedničkami a nulami ale považuje za příliš intimní. Aktuálně se po letech vrací ke kresbě a malbě, coby nový děkan liberecké Fakulty umění a architektury chce pak úžeji propojit město a školu. Ta je podle něj základním hnízdem myšlení, na kterém by budoucí absolventi měli ve svých profesích stavět. S Janem Stolínem vedl rozhovor Liberečan David Hamr.

To, že je někdo pokrokový v rámci architektury, ještě neznamená, že je pokrokový v rámci hodnot. I tak lze vnímat snímek Matěje Chlupáčka Úsvit, v němž se scenáristou Mirem Šifrou rozehrává téměř sto let starý příběh o sexualitě zasazený do kulis baťovského města Svit. Přestože Chlupáček odešel ze střední školy v prvním ročníku, patří dnes mezi nejtalentovanější tvůrce. I o cestě za svou úspěšnou produkční společností Barletta mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

„Úkolem naší generace je divadlo opustit,“ míní šestatřicetiletý divadelní režisér David Šiktanc. S Kristýnou Frankovou ve Vizitce otevřeně mluví o pocitu vyhoření, ztrátě energie, kolabujícím divadelním vzdělání, pragmatickém režírování i o nepovedených štacích, ale také o síle divadelní periferie a spolupráci se scénografem Janem Štěpánkem, o aktuální autorské inscenaci Jídelní vůz anebo o pokusu divadelně zpracovat tvorbu dědečka Karla Šiktance.

Už když jako malý kluk ve městě Brčko ostatním předčítal H. Ch. Andersena, věděl, že jeho budoucnost je ve veřejném vystupování. V Mostaru vystudoval herectví, v Praze se stal členem souboru D21, neustále (se) rád učí a za pedagogickou práci dostal v Bosně cenu. Miluje Komenského a Čapka, kterého hojně překládá, kromě české linky ale Vizitku Hasana Zahiroviće podtrhla i linka spojená s někdejší Jugoslávií. Do své domoviny se totiž host Markéty Kaňkové stále vrací. Repríza

Jak souvisí pomeranč s přátelstvím? Co je to neutrální maska? Proč je nejlepší pomoc ta, která člověka vede k soběstačnosti? Hana Strejčková ve své režisérské, performerské i výzkumné práci dlouhodobě kombinuje fyzično s tématy se sociálním přesahem. Neváhá kvůli tomu zkoušet věci na vlastní kůži, cestovat a na druhé straně Evropy se pouštět do studia tak komplexních předmětů, jako je například divadelní biomechanika. Ve Vizitce s ní mluvila Markéta Kaňková.

Pomník mistra Jana Husa, Mariánský sloup, poprava pánů… Po pražském Staroměstském náměstí chodily dějiny, a právě „Staromák“ je tématem aktuálního dokumentu rozhlasové a televizní autorky Bronislavy Janečkové. V ohnisku jejího zájmu stojí už několik desítek let obyčejný člověk, jehož fungování v kontextu historie i společnosti pravidelně zaznamenává. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem detailně mluvila třeba o natáčení s vdovou po mafiánovi Antonínu Bělovi.