Vizitka

Za patnáct let trvající dřinu na revitalizaci pivovaru v Lobči získali architekti Prouzovi cenu federace Europa Nostra. Nyní se však pouští do dalšího dobrodružství – mělnickému kulturnímu životu by rádi „vrátili“ vybydlenou vilu od architekta Hypšmana. Jak se žije ve stále ještě autentické oblasti Kokořínska, proč nemohou mít Prouzovy děti před domem trampolínu a jaké architektonické poklady najdeme v Ústí nad Labem? S Pavlem Prouzou o tom mluvil Ondřej Cihlář.

Vojtěch Říha dostal v New Yorku nedávno cenu za „celoživotní tvorbu pro typografy do pětatřiceti let“, jeho písmolijna Superior Type je totiž celosvětový pojem. Říha ji založil na UMPRUM přesně před deseti lety a od té doby klade na propagaci své práce velký důraz. Jaké fonty jsou teď v kurzu, jak jej ovlivnilo písmo z náhrobních kamenů a proč se před lety pustit do (úspěšné) spolupráce s designérem porcelánu? Ve Vizitce se Vojtěcha Říhy ptal Ondřej Cihlář.

Překládat z angličtiny se Michala Marková učila na textech Pink Floyd a na harlekýnkách. Dnes patří mezi kmenové spolupracovnice nakladatelství Argo, do kterého se kdysi dostala pěkně „oldschoolově“: přes kontakt v telefonním seznamu. Nedávno v jejím překladu vyšly paměti hudebníka Bona, aktuálně pracuje na převodu čtvrtého románu Laurenta Bineta a jejím velkým tématem jsou finanční podmínky překladatelů. I o nich mluvila ve Vizitce s Kristýnou Frankovou.

„Když si sednu před prázdný počítač, nic se neděje. Baví mě až dialog s provokativními partnery,“ říká režisér Tomáš Klein. Za takového partnera považuje i Jáchyma Topola, jehož román Citlivý člověk převedl na plátno. Co krnovského rodáka a absolventa matematického gymnázia naučili režiséři Jan Němec, Dušan D. Pařízek anebo Pavel Juráček? A proč české filmy na festivalech jen těžko konkurují těm zahraničním? S Tomášem Kleinem mluvil ve Vizitce Tomáš Pilát.

Haruna Honcoop se narodila v Praze, má japonského otce a sinologii vystudovala proto, že ji nevzali na japanologii. V dospívání hltala artové filmy v kině Ponrepo a i pod vlivem jihlavského festivalu se záhy přihlásila na FAMU. Témata spojená s Čínou a Japonskem a s její oblíbenou architekturou zpracovává dlouhodobě, dokument Olympijský mezičas o sportovních stavbách bez budoucnosti má premiéru právě na MFDF Ji.hlava. S autorkou mluvil ve Vizitce Ondřej Cihlář.

Petr Vodička vyrostl ve stínu dukovanských chladicích věží, jako dítě žil chvíli také na Dálném východě. Studoval jadernou fyziku i humanitní vědy, jak ale ve Vizitce Michalovi Burešovi řekl, vždycky si přál být umělcem. Na DAMU se pak věnoval herectví i režii a tyto profese – spolu s osobním storytellingem, hudbou a psaním pro rozhlas – kombinuje dodnes. V rozhovoru mluvil i o tom, jak se zrodila jeho úspěšná rozhlasová inscenace Kovboj o „prozření bílého muže“.

Když ostatní fotografové z důvodu přechodu na digitál prodávali staré foto vybavení, Honza Sakař nelenil a všechno od nich odkupoval. Dnes v ateliéru na Malé Straně fotí 130 let starým aparátem, který vypadá jako ptačí budka, a podle jím oživené metody si říká „fotograf na plech“. S výtvarníkem Petrem Niklem probouzí s pomocí masek a fotoaparátu podivné tvory, s dodávkou přestavěnou na fotokomoru zase vyráží fotit do přírody. Ve Vizitce s ním mluvil Ondřej Cihlář.

Málokdo toho ví o loutkovém divadle tolik, co Michal Drtina. S loutkami se setkal poprvé na střední škole, a ačkoliv později vystudoval strojařinu, občasnému hraní, vzdělávání amatérů i profesionálů, focení loutek, psaní a spolupráci s oborovými festivaly – zejména s Loutkářskou Chrudimí – se věnuje podstatnou část svého života. Jak je na tom loutkařina v roce 2023? I o tom mluvil ve Vizitce s Kristýnou Frankovou.

Jako malá se Zuzana Marková nejraději schovávala pod klavír, na který hrála její maminka, a byly doby, kdy s hudbou trávila i dvacet hodin denně. Kromě zpěvu studovala dirigování, začínala v Ostravě, ale brzy přesídlila do Itálie, kde se vypracovala v žádanou belcantovou pěvkyni. Zpívala s Plácidem Domingem, ve Státní opeře v Praze na podzim vystoupila ve své erbovní roli Violetty ve Verdiho La traviatě; pražská verze je její patnáctá v pořadí. Vizitku moderoval Daniel Jäger.

Improvizuje, hraje v několika divadlech v Praze i Brně a za výkon v loutkové inscenaci Pětkrát kolem světa získal Cenu Thálie. Pochází z královéhradecké loutkoherecké líhně, původně ale sázel spíš na kreslení. Vyučil se truhlářem a v době, kdy mělo dojít na další studia, už úspěšně působil v Divadle Dno. Jak se Jiří Kniha srovnal s pocitem vyhoření? Proč rád hraje s mladými kolegy a v čem jej ovlivnil Vladimír Morávek? Ve Vizitce o tom mluvil s Ondřejem Cihlářem.