Vizitka

Kdyby Štěpán Jílek nevyhrál v kostelní soutěži o nejhezčí obrázek, asi by nezačal chodit do ZUŠky a v Brně na vysoké by ho nezaujal obor spojený s průmyslovým designem. Za sebou má studentské ocenění i poctu v podobě zrealizovaného oltáře pro chrám v oblíbené Litomyšli. Jako výtvarník je na volné noze a kromě zakázkové práce se věnuje tvorbě soch ze suchých stromů či fotografování melancholických míst, kde se zdánlivě zastavil čas. Ve Vizitce s ním mluvil Ondřej Cihlář.

Texty a osudy Boba Dylana, Toma Waitse, Petera Segera a desítky dalších osobností mapuje, překládá a do kontextu společenského dění zasazuje Michal Bystrov. Považuje se za neklidného člověka, v práci s archivy je ale důsledný. Pod vlivem folku a bluesrocku píše autorské skladby, dlouhodobě se věnuje kořenům písňového žánru a stará se o památku svého otce Vladimíra. I to, jak pan Bystrov neoficiálně studoval film s novovlnnými režiséry, popsal ve Vizitce Markétě Kaňkové.

Jako o krajině solitérů a melancholie mluví básník Miloš Doležal o rodné Vysočině. Bytostně spojený je s ní i farář Toufar, jehož osudy – stejně jako osudy dalších lidí zničených totalitními režimy – mapoval vltavský host detailně. Krajina, její paměť i obyvatelé se propisují také do jeho básní, výběr od 90. let do současnosti vyšel v souboru Trnem Rejnoka. O textech, ale i o práci pro rozhlas nebo o zesnulé ženě Janě mluvil pan Doležal ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Házená v dresu Cementu Hranice, tanec a občasná spolupráce s improvizátory, herci a hudebníky okolo Petra Marka, známého z kapely Midi Lidi – to byl (profesní) start dramaturga Městského divadla Zlín Vladimíra Fekara. V Baťově městě působí už 20 let a podílí se také na organizaci festivalu Setkání. V čem pro něj byl důležitý pobyt na vojně, co si odnesl z JAMU a jak staví repertoár zlínského divadla? Ve Vizitce o tom mluvil s Michalem Burešem, a došlo i na autorské verše.

Osmnáct let je Martina Kinská dramaturgyní Švandova divadla. Stále ji baví učit se od tamních režisérů, kdyby ale mohla znovu studovat, scenáristiku by ráda odkoukala od severských autorů s citem pro rozvinutí jednoduchých situací. Komedie má podle ní životnost pět let, ani sezonu by se ale nevydržela dívat na „řachandy“ Carla Goldoniho. Co ji zaujalo na životě houslistky Almy Rose a jak se jí spolupracuje s Robertem Sedláčkem? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Sněz tu žábu – to je festival současné francouzské dramatiky, kterou z pozice ředitelky vede dramaturgyně Divadla NoD, absolventka divadelní vědy a nadšená hráčka deskových a společenských her Natálie Preslová. Festival letos představí špičkové divadlo pro děti i texty reflektující ekologii, s Ondřejem Cihlářem ale Natálie ve Vizitce mluvila i o tom, jak moc ji ovlivnila divadelní stáž v malém francouzském městě anebo jaké tamní divadlo by si přála vidět v Praze.

Doplnit sbírku o díla z 60. a 90. let, dotáhnout stavbu depozitáře a Čechům důkladně přiblížit Popelku tuzemské scény – sochařství. To jsou cíle ředitelky Galerie hlavního města Prahy Magdaleny Juříkové. Instituci, která slaví 60 let, vede od roku 2012. Jak se stalo, že se jako jediná z ročníku na kunsthistorii věnovala modernímu umění? A proč je podle ní těžké srovnávat práci GHMP se zahraničními galeriemi? Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.

V jedenatřiceti je altistka Bella Adamova, rodačka z Čečny, vycházející hvězda. S rodinou odešla před útlakem do Prahy, kde chodila na mezinárodní školu. Pak zamířila do zahraničí: Londýn, Kolín nad Rýnem, Graz a aktuálně Hannover – to jsou místa, kde se učila písňové interpretaci, ale i improvizaci. Proč před vším repertoárem dala přesnost právě písním, proč chce být co nejdéle pod pedagogickým dozorem a co ji naučila terapie? Mluvila o tom ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

Málokdo toho ví o rozhlasových záznamech víc než archivář Miloslav Turek. Rozhlas poprvé zaznamenal ve čtyřech letech, později přijímače rozebíral a toužil stát se hlasatelem – mimo jiné proto, aby pracoval v teple a mohl jít brzy domů. V rozhlase začínal jako technik, před tím jezdil s tramvají. Tuto práci by si rád zkusil ještě jednou, ve Vizitce ale s Ondřejem Cihlářem mluvil hlavně o objevování a zachraňování vzácností typu přednášky orientalisty Aloise Musila.

Letadlo sestřelené nad ČSSR, tajemství bedny s nacistickými materiály, plány na tunel do Jugoslávie anebo úzkosti spojené s pandemií koronaviru – i to jsou témata, jimž ve svých filmech, často obsazených špičkovými herci, dává nový tvar založený na práci se selektivní pamětí absolventka AVU a žena s iráckými kořeny Adéla Babanová. Proč nakonec nestudovala na FAMU? A jak mohou filmy posouvající realitu ovlivnit dění kolem nás? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.