Vltava

Před pár dny jsme měli možnost sledovat nejen přímé přenosy z japonského Tokia, kde probíhalo mistrovství světa v atletice, ale i přímý přenos otvírání obálky s posledními slovy prezidenta Masaryka.

Očekávali příchod tisícileté říše. Věřili v etnickou i národní nadřazenost. Na počátku 30. let minulého století vkládali své naděje do lidového nacionalismu a Adolfa Hitlera. Už o pár let později byli tím samým mužem pronásledováni a téměř zničeni.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Poetická a hudební improvizace na dvořákovské motivy. Povídku napsal pro Český rozhlas spisovatel a archivář Michal Šanda.

Saša Michailidis se ptá hostů na Franze režisérky Agnieszky Holland. Snímek velebí Prahu neboli jak najít autentické místo pro natočení dobového filmu. Scény z manželského života ve vltavském Večerním dramatu aneb Ingmar Bergman jako stále aktuální ryzí člověčina. Filmové databáze se stávají sociálními platformami, diskuse jsou toxičtější. A jaké jsou výhody vícejazyčné výchovy a vzdělávání?

Má paměť je permanentně v plamenech: slova hoří v mé hlavě jako slaměné čarodějnice na konci dubna a natahují v mé hlavě prak k útoku. Myslel jsem si, že už neumím plakat, sny mě ale prozradily, pláči dovnitř: slzy omývají můj mozek. To je důvod, proč se soustředím na početí slov, která ožívají skutky a vylučují zabloudilá slova. Prožívám požehnaný stav.

S Vltavou se přátelí od mládí. V podolském přístavu pod Vyšehradem začínal sám jezdit na lodi a dnes na stejném místě trénuje mladé jachtaře. Silný vztah má i k loděnici, která je kulturní památkou. Dřevěná stavba v secesním stylu dodnes slouží svému původnímu účelu – jako zázemí českého jachtingu, jehož klub je jedním z nejstarších v Evropě. Jaké to je usínat a mít řeku pod hlavou? A jak to, že Vltava teče do Hamburku? Ptá se Ondřej Cihlář.

Nedávno jsem – po dlouhé, mnohaleté přestávce – nečekaně uvízl v nemocnici. Pacient jsem velmi špatný, upoutání na lůžko mi nesvědčilo, a tak se mě pomalu nebo spíš rychle zmocňoval pocit, že mi začne takříkajíc hrabat. Ale nakonec mě zachránily… Ano, knihy, přesněji řečeno knihy, které mi přítelkyně pilně nosila z domova.

Od června je novým ředitelem Pražské konzervatoře, jedné z nejstarších hudebních škol v Evropě. „Konzervatoř je absolutně rozhodující. To, co se ve studentech zasadí, se na vysoké škole zpřesní a prohloubí,“ vysvětluje ve Vizitce. Jak se rodí osobitý hudebník a co je pro mladé klavíristy klíčové?