Vltava

Považuje se za experimentujícího a neustále hledajícího hudebníka, jehož jazyk nezná hranic. Kombinuje perskou hudbu a flamenco, i když hrál v mládí heavy metal. S Vinohradským divadlem spolupracuje na představení Poprask na laguně. Jak se mu přepíná mezi žánry? Co je důležité při studiu flamenca? A nakolik je v kontaktu se svojí íránskou rodinou? Ptá se Karolína Koubová.

Ti z vás – chci říct z nás – kdo patří ke starší generaci, si jistě vzpomínají na tzv. Kinoautomat. Byl to zřejmě první interaktivní film na světě, který v šedesátých letech minulého století slavil obrovské úspěchy na světové výstavě Expo 67 v Montrealu a pak i u nás, konkrétně v pražském kině Světozor.

Supraphon je jedním z nejstarších hudebních vydavatelství svého druhu ve střední Evropě. Jeho historie se datuje od roku 1932 a ve svém katalogu má širokou škálu žánrů. Jaké místo má v současné produkci Supraphonu klasická hudba? A jak je to s vydáváním nahrávek na kompaktních discích a dlouhohrajících deskách?

Po předchozích deskách jako Krajem šel anděl (2011) nebo Vlčí stopy (2021) přichází písničkář a výtvarník Mirek Kemel s novým materiálem. Mordyjé nabízí pestrou směs rychlých a lyrických skladeb, které reagují na současný svět. Vzniklo ve spolupráci s jeho stálou kapelou i hosty pod producentským dohledem Vlastimila Konopiského. Ukázky z alba zahrál ve vltavském studiu i naživo. Moderuje Aleš Opekar. Repríza z 4. prosince 2024.

Její kniha Když umřel Bowie má rozhlasové zpracování. „Všechny pocity, které v příběhu hlavní hrdinky jsou, znám. Zajímají mě emoce, práce s nimi i hledání jejích protipólů,“ říká ve Vizitce a přiznává, že jí při psaní funguje přísný režim. Proč dřív inklinovala k mužským hrdinům? Proč se v životě snaží oceňovat běžné věci? A jak se jí píše v tandemu? Ptá se Ondřej Cihlář.

Cena literární kritiky je ocenění udělované stejnojmenným spolkem sdružujícím literární časopisy A2, Host, Souvislosti, revue Prostor a Tvar.

Číst s telefonem či počítačem po ruce je nebezpečné. Nikoli snad především proto, že by mě od četby odváděly. Když se začtu, nepotřebuji nic jiného. Problém je jinde. Jakmile v nějaké knize narazím na odkaz na knihu jinou, kterou jsem ještě nečetl a nemám ji doma, nedá mi to, abych titul rychle nezadal do vyhledávače.

Svou hudbu vytváří Vlado Ďurajka už druhé poloviny devadesátých let. Nejprve jako Abuse, poslední dvě dekády už pojmenovaný Autumnist. Jak se jeho tvorba proměňuje v čase? Proč došlo k přejmenování projektu? Jak zpětně hodnotí své desky? Proč přibírá do party čím dál více spolupracovníků? A co jsou ony stíny v názvu nového alba Anatomy Of Shadows? Tyto otázky zodpoví Ďurajka v rozhovoru s Pavlem Zelinkou.

Vzpomínání dramaturgyně Vlasty Gallerové na dětství, dospívání a divadelní začátky. Ale také reflexe toho, co ji trápí a dělá radost v současnosti.

Za postavu Vojcka v inscenaci Michala Háby Vojcek – jednorozměrný člověk získal cenu Divadelních novin za mužský herecký výkon bez ohledu na žánr. „Vojcek mi za fyzické sebezničení stojí, jsem mu ochoten obětovat spoustu,“ říká mimo jiné ve Vizitce. Jak se propracovává ke své herecké pravdě? Proč je zastáncem toho, že postavy neexistují? A ovlivní AI kouzlo divadla? Ptá se Karolína Koubová.