Vltava

Saša Michailidis se ptá producenta projektu Identita Michala Gregoriniho a autora projektu, grafického designéra, typografa, pedagoga a publicisty Filipa Blažka. Projekt s názvem Identita - příběh českého grafického designu pokračuje dalšími částmi. V kinech je film, do pražského Musea Kampa můžete zajít ještě do začátku února na výstavu. Už na jaře Česká televize odvysílala TV cyklus a v létě vyšla kniha. Co obnáší připravit takový rozsáhlý projekt k jednomu tématu?

Sama se sborovému zpěvu věnuje nepřetržitě od útlého dětství. Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu vede devět let a snaží se, aby jeho repertoár byl žánrově co nejpestřejší. V Česku má sborové zpívání velkou tradici, věnují se mu desetitisíce lidí. Co je to za sílu, která je dokáže semknout? Co všechno obnáší práce sbormistryně a jak jí lidovka Beskyde, Beskyde změnila život? Moderuje Ondřej Cihlář.

Když se řekne architektura, představujeme si spíše solitérní objekt. Ve skutečnosti ale při procházení městem vnímáme především celek. Horizont, ulice, části ulice, skupiny domů. Teprve pak, pokud vůbec, si uvědomujeme jednotlivé stavby. Proto, když navrhujeme dům, měli bychom v první řadě myslet na to, jakou roli bude hrát v daném celku, jak ho doplní, posílí, rozvine. A možná se v něm i sám rozplyne.

Saša Michailidis se ptá Sáry Trujillo z taneční školy argentinského tanga Walter & Sára Tango a Jakuba Vavrušky z Taneční školy Vavruška. Taneční sezóna je v plném proudu a o víkendu vyvrcholila další řada StarDance. Tato soutěž byla i letos sobotním TV hitem. Jaká je tradice společenského tance v Česku? Proč je dobré věnovat se tanci na amatérské úrovni? Nakolik populární jsou u nás tančírny? Repríza z 27. 11. 2024.

Kytarista Štěpán Rak vzpomíná na svoje dětství, pohnutý osud rodičů, mládí strávené v Radotíně, hodnotu přátelství a také na své první setkání s kytarou.

Skandály v Japonsku jako medializovaný sociální rituál – to je téma publikace, kterou zaujal i v britské Cambridgi. „Provinilci pláčou, klaní se. Medializovaným rituálem musí projít, aby mohli být očištěni.“ Nakolik nešťastná láska k japonské spolužačce zesílila jeho odhodlání poznávat japonskou kulturu? A co znamená název jeho alternativně rockové kapely Nantokanaru? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 10. května 2024.

Vedle zmíněných labužníků tu byli i další: buřtaři, párkaři, sekaňáci, omáčníci, milovníci majonézových salátů, falešného humra, pivaři, ctitelé tvrdého alkoholu či polívkáři. Tihle všichni, a další a další, se stahovali do (nejen) pražských jídelních automatů. Byli to lidé všech možných povolání, sociálních skupin a věkových kategorií. Automaty – to byl celorepublikový fenomén. Legenda, jejíž duch přežívá dodnes.

Vedle zmíněných labužníků tu byli i další: buřtaři, párkaři, sekaňáci, omáčníci, milovníci majonézových salátů, falešného humra, pivaři, ctitelé tvrdého alkoholu či polívkáři. Tihle všichni, a další a další, se stahovali do (nejen) pražských jídelních automatů. Byli to lidé všech možných povolání, sociálních skupin a věkových kategorií. Automaty – to byl celorepublikový fenomén. Legenda, jejíž duch přežívá dodnes.

Vedle zmíněných labužníků tu byli i další: buřtaři, párkaři, sekaňáci, omáčníci, milovníci majonézových salátů, falešného humra, pivaři, ctitelé tvrdého alkoholu či polívkáři. Tihle všichni, a další a další, se stahovali do (nejen) pražských jídelních automatů. Byli to lidé všech možných povolání, sociálních skupin a věkových kategorií. Automaty – to byl celorepublikový fenomén. Legenda, jejíž duch přežívá dodnes.

Mít řemeslníka... Ta věta vypadá nevinně, ale všichni to dobře známe. Mít dobrého zedníka, truhláře, tesaře, klempíře, kamnáře, instalatéra je poklad, štěstí, které tě potká jen párkrát za život a které se taky rázem může vypařit, jelikož to je štěstí liknavé a nestálé.