Vltava

Beata Hlavenková (1978) je česká pianistka, skladatelka, zpěvačka, producentka a pedagožka. Ráda experimentuje, má ráda moderní sound design, hledá nekonvenční harmonie a aranžmá. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, Konzervatoř Jaroslava Ježka a svá studia dokončila na University od Massachusetts (obor kompozice, jazzová kompozice a aranžování). V rámci studií absolvovala rezidenční program Betty Carter Jazz Ahead v Kennedy Center ve Washingtonu.

Na začátku listopadu bylo v Tiraně letních 24 stupňů, leží ve stejné severní šířce jako Neapol. Modré nebe a jasný horizont pásma hor svírajících město se po poledni zalil smogem, neboť aut za posledních let v Tiraně mnohonásobně přibylo. Oblíbené mercedesy jsem zaznamenala už před patnácti lety, kdy jsem se s pardubickou cestovkou Poznání vypravila do Albánie poprvé.

Už v neděli 22. prosince se ve Smetanově síni Obecního domu koná největší sborová akce roku – koncert Tisíc hlasů adventu. Na tuto akci k Roku České hudby navážeme i v ArtCafé, kam si Tomáš Klement pozval hlasovou koučku a dirigentku Pavlu Fendrichovou a její žačku, zpěvačku a herečku Báru Polákovou.

Saša Michailidis se ptá výtvarných publicistek Lenky Lindaurové a Michaely Vrchotové a teoretika umění a publicisty Matěje Forejta. Výjimečné regionální galerie v Liberci, Plzni i Českých Budějovicích, kde ale nejsou peníze na opravu Domu umění. Jiří Příhoda na Signal Festivalu, Eva Koťátková na bienále v Benátkách, v Německu Caspar David Friedrich a Andy Warhol se svými neznámými díly. Povedené Nové realismy v GHMP, ale neutěšená situace ve Slovenské národní galerii.

Karel Malich se proslavil svými drátěnými plastikami po celém světě, ale víc, než o umění se raději bavil o sportu, který miloval. Do 7. února 2025 můžete navštívit jeho výstavu Karel Malich: Já a ten, jehož potkávám v pardubické Gočárově galerii. O významu jeho díla, jeho životě a vztahu k rodnému městu do Art Café přišly vyprávět kurátorky Eliška Jedličková a Aneta Kopecká a historička umění Hana Řeháková. Moderuje David Pomahač.

Začínal jako průvodce ve Fata Morganě a postupně se vypracoval na ředitele. Bylo mu pětadvacet. Letos botanickou zahradu poprvé v zimě rozzářila expozice s názvem Křišťálová zahrada. „Máme nejen udržovat rostlinné druhy, ale dbát i na estetický zážitek návštěvníků,“ říká ve Vizitce. Jak musí ve výsadbě zohledňovat klimatickou změnu? A jak se k nim dostaly želvy a strašilky? Ptá se Karolína Koubová.

Ráda čtu a ráda chodím. Ráda chodím na místa, o kterých čtu. Do Delf, na Bezděz, na Větrnou hůrku, do Siřemi, na Olivetskou horu, do Ratibořic nebo na Alexanderplatz. O těch místech, která možná existují jenom v románu a možná je jen těžké je identifikovat, se mi opakovaně zdá. Třeba o lomu, kde je popraven Josef K. v Procesu nebo o domku paní Mooshaberové nebo o podzemním labyrintu nevěstinců a jazzových klubů ve Vianově Červené trávě.

Saša Michailidis se ptá hudební publicistky a kritičky MF DNES Věry Drápelové a hudebních publicistů Jindřicha Bálka a Borise Klepala. Výjimečná Má vlast v podání Berlínských filharmoniků na Pražském jaru, výpravná Smetanova Litomyšl a Bamberští symfonikové na programu Dvořákovy Prahy, dirigentská esa Jakub Hrůša a Petr Altrichter, Rok české hudby jako kobercový nálet, koncertní sál v Ostravě se už staví. A poutavý program České filharmonie.

Nejdůležitější je pro ni text, respektive báseň. Deset autorů – outsiderů, kteří nebyli během života oceněni, napsali básně zhudebněné na její nové desce Jdem temným dnem, kde se dá slyšet i dech z kosmu. „U herectví se v mém případě nedá mluvit o tvorbě, spíš existuju na jevišti,“ říká ve Vizitce. Proč má ráda dětského diváka? A jak se dostala k nedokončeným básním Věry Jirousové? Ptá se Ondřej Cihlář.

Místo střechy nebe, místo země skála, místo varhan zpěv listí. Jak dlouho jsme si sami sebou jistí, než přestaneme? I uprostřed kamene může být křehkost a já takovou mám. V Žitavských horách je pískovcový chrám. V okrese Zhořelec v Horní Lužici, projdeš ulicí Hauptstrasse a pak do kopce, jak když chůzí rýsuješ kružnici, a tam na náhorní plošině jsou zbytky zdí jako roztrhaná etiketa na víně.