Vltava

Podmanivá hororová variace na venkovský rituál vynášení smrtky.

Jako dílo o toužení po tvorbě a tvorbě touhy chápe fiktivní románovou autobiografii Virginie Woolfové tvůrčí tým inscenace Orlando. Na příběhu několik set let trvajícího života hlavní postavy sleduje povahu lidské identity, proměňující se společenské reality i literatury samotné. Do hlavní role obsadil nový kmenový režisér Městských divadel pražských Marián Amsler Vojtěcha Franců. Premiéra proběhne 26. října v divadle Komedie.

Saša Michailidis se ptá hostů, co se děje na Akademii výtvarných umění v Praze, která má provizorní vedení po rezignaci prorektorů i rektorky. Vlastně se nic nestalo a Dcera národa... Umíme točit seriály pro mladé? Projekt Identita udělá reklamu českému grafickému designu i v zahraničí. Tvůrci z Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku získali studentského Oscara, jak se financují krátkometrážní školní snímky?

V roce 1925 byla svatořečena a roku 1997 prohlášena za učitelku církve. Ve stejném roce na sebe upozornila mladá autorka Lenka Lagronová hrou o jejím životě – Terezka. Lagronová se v ní opírá o životopisná data svaté Terezie z Lisieux, ale i deníkové záznamy a duchovní texty. Nastudování Radovana Lipuse je věnované letos zesnulé herečce Simoně Postlerové, která měla v inscenaci účinkovat.

Je osm hodin ráno, slunce začíná pomalu pálit a já vycházím jako každý den na pláž. V ruce nesu karimatku, abych si na břehu Egejského moře zacvičila svou pravidelnou sestavu jógy. Z hotelu to mám tři minuty chůze, město Rhodos na severu stejnojmenného ostrova není nijak rozlehlé, do starého města plného středověkých památek, stejně jako na starověkou akropoli či na oblázkovou pláž je to kousek.

A je to tady! Kinofilmové milující kvalitní dokumentární snímky se opět vydávají do Jihlavy, která se skrze renomovaný festival zase po roce, ale tentokrát na celých deset dní, stává centrem dokumentárního filmu. A jako vždycky se tu bude živě debatovat, přičemž tvůrci s diváky splynou v jeden celek. Je příjemné to každoročně sledovat.

Spisovatel, překladatel, redaktor a bývalý ředitel Národní knihovny Argentiny Alberto Manguel je u nás známý především coby esejista a autor knih o čtení jako Knihovna v noci, Cestovatel, věž a červ nebo Dějiny čtení. A právě na čtení se ho také ptala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková.

Při focení indiánského kmene Huarani ho napadlo zaznamenat domorodce v Česku, konkrétně v krojích výhradně z českých regionů. V publikaci Tradice v obrazech zmapoval i ty, kteří zvyky a řemesla stále drží naživu. Nakolik pomohl počítač s rekonstrukcí časem zničených krojů? A jak se domlouvá s mizejícími domorodými kmeny, které skrze fotku zvěčňuje? Ptá se Ondřej Cihlář.

Zuzana Smatanová alias SJU (1988) se narodila na Slovensku. Po absolvování VŠE v Praze odjela studovat finance na Kingston Univerzity do Londýna. Její dědeček ji na cestu věnoval svůj starý klobouk, který Zuzana nosila o víkendech do londýnských hudebních klubů. I přes to, že studovala ekonomii, táhlo ji to spíše uměleckým a hlavně hudebním směrem.

Ujíždí mi to. Nestíhám. Nevím, co dřív. V mailboxu desítky zpráv označených štítkem „důležité“, které čekají na odpověď. Telefon nezvedám, aspoň ne neznámá čísla, a řadím se tak mezi příslušníky generace sněhových vloček, kterým telefonování prý způsobuje psychickou nepohodu.