Vltava

Snad od nepaměti vznikaly na důležitých řekách v českých městech plovárny. Lidé si potřebovali po těžké práci odpočinout, sportovci utužit tělo, všichni se rádi potkávali s přáteli a pochopitelně tu vznikaly i nové vztahy. Praha nebyla výjimkou. Vltavské břehy byly obsypány důmyslně vymyšlenými koupališti, z nichž mnohé pojaly přes tisíc návštěvníků, ozýval se odsud dětský smích a skokani do vody hrdě předváděli své umění.

Až lidé přivedou svět do záhuby, což nebude trvat dlouho, zavládne na čas šero a vítr. Den a noc splynou. Roky a roky vítr povane stejným směrem a stejnou silou. Ale jedné noci jednoho dne zničehonic zeslábne a k borovici donese verše americké básnířky Marianne Moorové. Borovice si je přečte a vzpomene si na všechno a překrásný svět, jak ho teď známe, bude pokračovat. Člověk v něm jednou provždy ztratí vládu, ale nějaké místo se pro něj najde.

Festival současného umění v Uničově, který se koná do 17. července, se letos odvíjí od tématu spirituality a duchovna. Pozvaní umělci a umělkyně prohledávají nemateriálno, vytvářejí tzv. magická místa a zvou na duchovní zážitky. O tom, co konkrétně letos festival na Moravě nabídne, mluví Agáta Hrnčířová s jedním z organizátorů Vojtěchem Janouškem a umělkyněmi Lucií Kramářovou, která se zabývá úzkostnými stavy, a Luisou Prokopovou, která se věnuje tématu Alzheimerovy choroby.

„V mých fotkách se obsesivně opakují motivy, které mě neskutečně lákají, ale ze kterých mám zároveň strach. Například vlasy. Ve vlasech je uložená historie, a já mám tendenci se historie zbavovat, říká fotografka Bára Prášilová. S Markétou Kaňkovou mluvila ve Vizitce o své knize Circles, o radosti ze zpomalení i o tom, že v blízké budoucnosti se skrz focení chystá popasovat se s fobií z hadů.

Nedávno jsem četl knižní rozhovor s Amosem Ozem. Překvapilo mě, co tam říká, že některé své knihy už si téměř nepamatuje. Podobně si recenzenti po letech nevybavují názvy románů, které recenzovali, ve vážnějších případech, že je vůbec recenzovali. A také já jako čtenář už občas tápu: četl jsem to, nebo ne? Všechno se ztrácí, marnost nad marnost… Jenže, co když na čtení nakonec není podstatné to, co čteme, ale hlas, který čte?

Veronika Pařízková, kurátorka výstavy ECO? a šéfredaktorka CZECHDESIGN, říká, že tuzemská designérská obec si cestu k udržitelnosti stále prošlapává. Jan Kulhánek, designér a výzkumník z Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie na VŠCHT v Praze, podotýká, že spolu s environmentálním dopadem lze analyzovat i udržitelnost ekonomickou, sociální a kulturní. Designér Filip Krampla se výzvami oboru zabývá v praxi i v doktorském studiu, na výstavě je jeho židle lepená pomocí rýže.

Původně byli tři: Miroslav Krobot, Lubomír Smékal a jejich kamarád Olin. Společně chodili do školy, společně se věnovali kultuře. Olin ale bohužel zemřel, a tak jeho osobnost Krobot se spoluscenáristou a psychologem Smékalem alespoň obtiskli do jedné z postav jejich snímku Díra u Hanušovic. Smékal ale ve Vizitce s Alešem Spurným mluvil také o tom, jak si jej v Americe spletli s Frankem Zappou a jak si při asistenci kvadruplegikovi uvědomil, že pomáhat znamená získávat.

Nedávno jsem si v novinách postěžoval, že každoročně v záplavě právem připomínaných červnových výročí nacistických perzekucí (heydrichiáda, Lidice, Ležáky) úplně zaniká jiná červnová tragédie. Ta, jíž spáchaly ne nacistické, ale české ruce. Tato historiky dnes už dobře zdokumentovaná událost se odehrála v noci z 18. na 19. června 1945 na tzv. Švédských šancích u Přerova.

„Snažím se řešit jednoduché věci, které nás obklopují. Vztahy, které žijeme, a momenty, se kterými se jako lidé identifikujeme. A je to nevyčerpatelné téma,“ přibližuje obsah svých obrazů, kreseb a videí absolvent AVU Jakub Janovský. Za sebou má velkou výstavu v Alšově jihočeské galerii a před sebou zápisník s dalšími nápady. Jak přemýšlí o jejich výsledné podobě? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Liberecký knihkupec a kulturní hybatel Martin Fryč má k regionální literatuře vřelé pouto. Mezi autory jeho srdce patří Miloslav Nevrlý. Básník a nakladatel Michal Štěpánek vydal ve svém nakladatelství LUX antologii regionální poezie: Básníci Strakonicka. A má v plánu na ni navázat. Ivo Kareš z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích popisuje portál Kohoutí kříž, který patří šumavské německé literatuře. Kde se protnou příběhy regionů?