Vltava

Roku 1956, právě před 70 lety, natočil švédský režisér Ingmar Bergman kultovní film Sedmá pečeť, ve kterém vystupuje postava smrti. (Přesněji řečeno smrťáka, v germánských jazycích totiž tato bytost má obvykle pohlaví mužské.) Hraje tu šachy s rytířem Antoniem Blockem, vracejícím se z nepříliš uspokojivé křížové výpravy do Svaté země.

Saša Michailidis se ptá kulturní redaktorky časopisu Reflex Kateřiny Kadlecové a editora webu ČT art a publicisty Josefa Chuchmy. Oba jsou v kolegiu Ceny literární kritiky za prózu, Kateřina Kadlecová je také porotkyní kategorie ČRo Plus Litera za publicistiku. Cenu literární kritiky za prózu získal Petr Borkovec s knihou Nějaká Cécile a jiné, poezii ovládl Aleš Kauer se sbírkou Lebka hoří neonovým snem. Magnesia Litera bude vyhlášena 18. dubna, známe ale nominace.

Vědci dosud nerozluštili tajemství, za jakých přesných podmínek dochází k přeměně zárodků v budoucí plodnice. Já ano. Nevím, jestli vyprávím příběh jedné dvojice, jednoho manželství, jednoho manželského trojúhelníku nebo čtyřúhelníku a jestli dobře dopadne.

Ke stému výročí narození Milese Davise vydal své dvanácté album Sorry Miles!. Deska odkrývá pravé autorství klasických jazzových skladeb, které jsou mylně připisovány Milesi Davisovi. Zároveň jde ale o poctu tomuto geniálnímu jazzmanovi. „Nepotřebuju hodnotit osobnost Milese Davise, nekazí mi to požitek z jeho hudby,“ vysvětluje ve Vizitce.

Pojďme si povídat o lásce, když je jaro. O lásce kolem bourců morušových. V Lyonu jich dosud hrstka přebývá, a to díky dámě, která se jmenuje Elíza. Pro ty, kdo neznají historii našeho města je třeba říci, že Lyon byl přibližně po tři století evropským centrem výroby hedvábí. A až do roku 1850 byl hedvábnými červy doslova obklopen, neboť každý malý sedlák v okolí měl kůlnu, kde v teplých měsících vykrmoval morušovými listy svou vlastní populaci housenek.

Saša Michailidis se ptá socioložky Lucie Dokoupilové z Filozofické fakulty Ostravské univerzity a Štěpána Kubišty, kurátora programu multifunkční platformy ARCHA+, která cílí na tvorbu mladé generace pro mladé publikum. Mladí lidé očekávají od kulturních institucí a kultury obecně otevřenost, opravdovost, možnost aktivně se zapojit, vytvářet komunitu. To jsou mimo jiné výsledky včerejšího Pražského kulturního fóra. Umí jim ale tyto představy kultura naplnit?

Symfonický orchestr Českého rozhlasu dnes v pražském Rudolfinu uvádí koncertní verzi jednoaktové opery Bély Bartóka „Hrad knížete Modrovouse“. Bartókovo dílo z roku 1911 vyrůstá z maďarské hudebnosti, ale zároveň v sobě nese i barvy francouzského impresionismu; příběh sedmi dveří na Modrovousově hradě je přitom možné číst nejen jako baladický děj, ale i jako cestu do nitra lidské duše. Více v rozhovoru popisuje dirigent Robert Jindra.

Už čtvrtým rokem pořádá česko-slovenský festival Noc zpěvaček zaměřený na ženské hlasy napříč hudebními žánry. Také učí zpěv a snaží se v lidech odemykat jejich vrozený hlasový potenciál v plné síle. I když pochází z hudební rodiny, vyučila se nejprve pekařkou a následně vystudovala nonverbální divadlo. Jak si osvojila svůj způsob lektorování zpěvu? A proč šla studovat právě pantomimu? Ptá se Ondřej Cihlář.

Ještě si pamatuji, kdy se zaváděla poštovní směrovací čísla. Ještě dlouho potom ale zásilka bez směrovacího čísla byla spolehlivě doručena, podobně jako ta se špatným číslem domu či zkomoleným jménem. Pošta si dávala s dopisem práci, co kdyby byl životně důležitý! I ten poslaný úplně obyčejně.

Emeritní biskup Václav Malý vzpomíná na své harmonické dětství, na cenné zkušenosti získané v rozmanitém prostředí disentu a zamýšlí se nad tím, co se v porevoluční době ne zcela povedlo.