Vltava

Za scénář ke snímku Agnieszky Holland Franz má nominaci na Českého lva a přiznává, že jeho vztah ke Kafkovi byl předtím víceméně chladný. „Při psaní scénáře jsem ho pochopil jako autora a pochopil jsem i moment konečnosti, který řešil. Okamžik, kdy nad dílem ztrácíte moc ve chvíli vydání knihy, v mém případě odevzdání scénáře režisérovi,“ uvádí ve Vizitce.

Nemine dne, aby světová média nepřinesla další článek o AI. Ekonomické rubriky spekulují o investiční bublině, teoretici práva debatují, zda bude třeba přiznat AI subjektivitu, a programátoři, ti už se rovnou rekvalifikují na metaře.

Přeložila zpověď člena japonské mafie, kterou na Vltavě od 8. března uvedeme v Četbě s hvězdičkou. „I v rámci jakuzy nesměl nikdo ztratit tvář, v japonské mafii se podvádělo a vraždilo se vší slušností,“ vysvětluje ve Vizitce. Jak se v Japonsku propujují moderní hi tech nástroje a víra v mýtické bytosti a strašidla? Kdy a kde si Japonci dovolí uvolnit ze sešněrovaných konvencí? A jaké Japonsko zachytil Džiniči Saga ve zmíněné knize Zpověď šéfa jakuzy? Ptá se Karolína Koubová.

„Vydělávali jsme tolik peněz, že za ně nebylo co koupit,“ směje se jeden z pamětníků československé těžby uranu na Českolipsku v 70. a 80. letech. Jde o málo známou historii, která se postupem času ve vyprávění proměnila v sérii legend.

Saša Michailidis se ptá režisérky Zuzany Kirchnerové a Marka Nováka z Asociace producentů v audiovizi. Byla zveřejněna výzva filmařů a tvůrců k otevřené debatě o hranicích umění, odpovědnosti a etice při vyprávění příběhů, které nejsou uměleckou hrou, ale dotýkají se skutečných lidí. Tato iniciativa reaguje na kauzu kolem filmu Sbormistr.

Za Design sady pomůcek pro osoby se znevýhodněním, anglicky ABLE art set for [dis]abled, získala ocenění v kategorii Mladá naděje a Ženy v Inovacích mezinárodní soutěže Woman Changing The World. „Ocenění není jen cenou za design, ale taky za společenský přínos, a to je pro mě velmi silné,“ popisuje ve Vizitce.

Když jsem před skoro čtyřmi lety pobývala na Univerzitě v Iowě, zaznamenala jsem zvláštní rituál, který předcházel každému většímu akademickému shromáždění. Moderátor vždy přednesl stejný krátký proslov s názvem „Uznání území a svrchovanosti“.

Saša Michailidis se ptá studentek produkce na FAMU Marie Čechové a Sophie Hurt. 4. března začne FAMUFEST. Jde o multižánrový festival, který organizují studenti pražské FAMU. A letošní ročník zároveň připomíná 80 let od vzniku školy. Akce slouží k prezentaci nejnovějších studentských projektů a nových talentů české kinematografie, TV tvorby, fotografie a dalších médií. Co FAMUFEST pro studenty znamená? Jak jim může pomoct do budoucího působení ve vybraném oboru?

Ve Vizitce mluví o odvěkém spojení umění a alkoholu i citlivosti tvůrců. „Pro moje pacienty, kteří dosáhli významných úspěchů na poli výtvarného umění, nebo to byli třeba herci různých žánrů, často alkohol znamenal určité uvolnění. A v tomto stavu vnímají samozřejmě realitu jinak než kdokoli jiný, kdo je pod účinkem psychoaktivní látky, ale v podstatě všichni říkali, že to, co vytvořili pod vlivem, většinou nestálo za nic,“ uvádí ve Vizitce.

„A je to tu zase. Lžete. Jako všichni novináři!“ pustila se do mě divačka jistého mého pořadu. Protože byl o jakémsi zcela neškodném vatikánském tématu, nikoli o Ukrajině, vakcínách nebo dezinformacích, což jsou náměty generující osočení ze lží naprosto spolehlivě, trochu mě to zmátlo. Nakonec jsem usoudila, že bude mít paní na mysli můj make-up, kterým mi maskérka před natáčením ubrala aspoň deset let.