„Kovbojky kapitána Mayna Reida ve zjednodušených překladech byly milovanou četbou ruských chlapců na počátku 20. století... Vydání, které jsem měl já (zřejmě britské) vázané v červeném plátně, s bledě šedým frontispisem, jehož lesk byl v době, kdy byla kniha nová, zamžen listem hedvábného papíru.
Divadelní svět ani nespí zimním spánkem, ani se neomezuje na zkoušení do šuplíku. Pražská DAMU uspořádala před pár dny svůj tradiční klauzurní festival Proces. Organizace Nová síť přichystala právě probíhající festival Malá inventura. Jak se daří nezávislému divadlu? A jak se do něj promítlo uplynulé pandemické období? Na otázky Jakuba Čermáka odpovídají Petr Pola, umělecký ředitel Malé inventury, a režisérka a pedagožka DAMU Petra Tejnorová.
Nejlepší komiksovou knihou loňského roku se stal grafický román Bez vlasů (Paseka) scenáristky Terezy Drahoňovské a kreslířky Štěpánky Jislové, který ukazuje autorčinu anabázi s autoimunitním onemocněním. Přestože některé tituly měly v různých kategoriích více nominací, ocenění byla nakonec poměrně „rovnoměrně rozprostřena“.
Během padesátých a šedesátých let se Mexiko stalo jedním z architektonicky nejprogresivnějších států regionu Latinské Ameriky. Kromě špičkových rodinných domů tvůrců jako byli Luis Barragán, Max Cetto nebo Francisco Artigas, se mexický modernismus projevil také v projektech velkých veřejných budov a institucí. K nim patří i Museo Nacional de Antropología, které ukrývá jednu z nejvýznamnějších antropologických sbírek na světě.
Už v roce 1921, kdy začal vycházet román Osudy dobrého vojáka Švejka, použil Ivan Olbracht termín "geniální idiot". Švejk se stává novým, jedinečným typem postavy. Jedním z našich předních současných odborníků na dílo Jaroslava Haška je literární historik Luboš Merhaut z Ústavu české literatury a komparatistiky na Filozofické fakultě UK. Je mimo jiné autorem antologie Čtení o Jaroslavu Haškovi, která obsahuje kritické a polemické články reagující na Haškův život a dílo.
Ve vzpomínce zazní ukázka Antonín Dvořák: Svatá Ludmila – árie Ludmily z 1. části „Od dětství ku oltáři mne vodil...“, zpívá Eva Urbanová, hraje Česká filharmonie, dirigent Jiří Bělohlávek; Arco Diva & Pražské jaro (2004)
Spisovatel a scenárista Lukáš Csicsely se vedle psaní pro rozhlas či film věnuje rovněž literární tvorbě a do povědomí českých čtenářů se zapsal především jako autor knih pro děti. Coby prozaik debutoval v roce 2016 novelou Svátek a loni vydaný román Nejkrásnější pohřeb Jana Huga je teprve jeho druhou knihou určenou dospělým čtenářům.
Pětidílný cyklus Tomáše Piláta mapuje otisky režiséra a pedagoga Karla Vachka v jeho studentech. V třetí části seriálu mluví o vlivu Vachkových pedagogických metod na svoji současnou práci režisér a dramaturg Jan Gogola. Spojili jsme se s ním telefonicky do Uherského Hradiště.
Při svých četných cestách vlakem je odpočítávám jako korálky v růženci. Některá znám osobně, ba téměř důvěrně, jiná jen z letmého záblesku, když se míhají za oknem a já je pozoruji v proměnách ročních období. V České republice je jich stále něco ke třem tisícům.
Přes Brno a Prahu do celého světa a zase zpátky. Světově uznávaný dirigent, hudební ředitel České filharmonie, ambasador hudby Bohuslava Martinů, skvělý interpret děl Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka, ale i výborný pedagog Jiří Bělohlávek by se ve středu 24. února dožil 75 let. Kudy se ubírala jeho kariéra? Co byly rozhodující okamžiky? Na otázky Daniela Jägera odpovídají hudební publicista Petr Veber a ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Roman Bělor.