Za první Československé republiky bylo na území dnešního Česka přeneseno pět dřevěných, původně řeckokatolických dřevěných kostelů z Podkarpatské Rusi, a jeden z východního Slovenska. Jejich stavební kompozice vychází z tradic míst, kde původně stály, ale reagovala i na podněty ze vzdálenějších oblastí. Za těmito skvosty se můžeme vypravit do Hradce Králové, Blanska, Dobříkova, Prahy (kostel sv. Archanděla Michaela nedávno vyhořel), Nové Paky a Kunčic pod Ondřejníkem.
Víc než půlku toho města tvořily betonové a ocelové soubory továren, gigantický komplex teplárny a různá skladiště s rozlehlými vyasfaltovanými dvory a parkovišti, takže Ondřej raději se svými knihami zalezl na hradě pod zem. Tam jsem ho každý čtvrtek odpoledne dlouhé roky navštěvoval.
Jaké jsou motivace pro zhudebňování básnických textů a podmínky pro šťastné spojení hudby s poezií? A jaké kvality můžeme objevit v soudobých autorských písňových textech? V pokračování písňového Akcentu se Olga Stehlíková ptá básníka, písničkáře a hudebního historika Michala Bystrova a také hudebního publicisty a spisovatele Pavla Klusáka
„Život by mohl být tak krásný... TAK krásný," poznamenala si ve čtvrtek 22. prosince 1938 čerstvě osmnáctiletá Ruth Maierová ve Vídni. Její rodina je ovšem nuceně přestěhována do jediného pokoje v židovské čtvrti, mladší sestře Judith řečené Dita a matce kyne naděje v podobě přesunu do Anglie, sama Ruth zamíří do Norska. Svůj život v letech 1933-1942 zdokumentovala v Denících, které spolu s dopisy do jedné knihy zkompiloval norský básník a redaktor Jan Erik Vold.
Modernistická architektura v Argentině zůstává stále ve stínu proslulejší pověsti brazilských tvůrců. Neméně kvalitní stavby však vznikaly v průběhu šedesátých a sedmdesátých let také v Buenos Aires. Dvě z těch historicky nejvíce publikovaných postavil argentinský architekt Clorindo Jose Manuel Testa (1923 –2013). Budovy Londýnské banky a Národní knihovny, které vznikaly současně v průběhu šedesátých let, jsou pozoruhodnými příspěvky do mezinárodního brutalistického hnutí.
Za první Československé republiky bylo na území dnešního Česka přeneseno pět dřevěných, původně řeckokatolických dřevěných kostelů z Podkarpatské Rusi, a jeden z východního Slovenska. Jejich stavební kompozice vychází z tradic míst, kde původně stály, ale reagovala i na podněty ze vzdálenějších oblastí. Za těmito skvosty se můžeme vypravit do Hradce Králové, Blanska, Dobříkova, Prahy (kostel sv. Archanděla Michaela nedávno vyhořel), Nové Paky a Kunčic pod Ondřejníkem.
Slovo móda nemá příliš dobrý zvuk, znamená něco odvozeného a málo originálního, ale trend otužování se mi zamlouvá. Předně proto, že ve slově otužilec slyším sokolské „tužme se“! Uznávám, že hromadné výzvy k zocelení jsou věcí minulosti, čpí potem jak žíněnky na parketách.
Stále platí, že český písňový text nesnese takovou porci banalit jako ten anglický? Jak píše oblíbená mladá generace českých písničkářů a jsou nadále zhudebňováni klasici jako Reynek, Skácel, Hrabě či Kainar? Ptá se v Akcentu Olga Stehlíková básníka, písničkáře, novináře i „hudebního historika“ Michala Bystrova a také hudebního publicisty a spisovatele Pavla Klusáka.