Pravděpodobně nejslavnější a nejoblíbenější autorka detektivek Agatha Christie by v polovině září oslavila stotřicáté narozeniny. Čím to, že její příběhy s Herculem Poirotem nebo slečnou Marplovou nacházejí stále nové publikum, ať už se jedná o čtenáře jejích knih či diváky filmových a televizních adaptací?
Takřka přesně před dvěma lety vyšel anglický překlad závěrečného, šestého dílu netradiční literární ságy Můj boj norského spisovatele Karla Oveho Knausgårda. Až v něm autor víceméně vysvětluje, proč nese jeho rozsáhlý literární experiment stejný název jako nechvalně známá kniha Adolfa Hitlera.
Jedna z nejhranějších oper světového repertoáru – Pucciniho Tosca – se 9. září vrátila na scénu Státní opery v Praze. Pozoruhodné je, že se divákům představuje ve více než 70 let staré scénografii, kterou vytvořil významný český jevištní výtvarník Josef Svoboda (1920-2002). Proč se teď vedení divadla rozhodlo tuto scénografii oprášit? Co konkrétně říká Svobodova Tosca dnešnímu divákovi? I to jsou otázky Akcentu Českého rozhlasu Vltava, který připravil Daniel Jäger.
Na jihozápadním pobřeží v hrabství Devon najdeme městečko, které je oblíbeným letoviskem mnoha Angličanů. Jmenuje se Torquay a před 130 lety se zde narodila Agatha Christie.
Dítě si někdy představujeme jako květinku, kterou když budeme zalévat otrávenou vodou a pořád lámat, tak to její růst poznamená na celý život. Někdy to tak skutečně vypadá, ale je v takovém pohledu jakási temná osudovost.
Literární časopis Tvar organizuje třetím rokem čtenářskou anketu Tvárnice, z níž vzejde Kritik roku, který pak vybírá dílo roku. Zajímavý pokus oživit literarní kritiku, který sám vyvolává ostrou kritiku. Kde hledat nové formáty literární kritiky, když ty dosavadní selhávají? Hosty Akcentu s Petrem Šourkem jsou kritik roku 2019 Jan M. Heller, literární historik Jiří Flajšman a překladatel a nakladatelský redaktor Petr Onufer, který cenu Tvárnice odmítl.
Kateřina Frejlachová, Miroslav Pazdera, Tadeáš Říha, Martin Špičák tvoří kolektiv editorů, který stojí za knihou Ocelová města. Problémy tohoto fenoménu odkrývají v rozhovoru s Alžbětou Kvasničkovou.
Michael studuje scenáristiku a jeho idolem je právě Bukowski. Ze začátku se snaží žít a pít jako on, ale pak přichází čas, kdy se s ním potřebuje spíše vypořádat. Jenže, jak to udělat? Jak svůj obdiv udržet ve zdravých mezích? Inspiraci hledá u spolužaček, ale možná o tom ví něco i sám Bukowski.