Vltava

Obaly alb hiphopové skupiny Carpe Diem nebo stovka portrétů marseilleských umělců pod labelem Fada. Umělec Cros2 se rád zapojuje do projektů, které ho osobně inspirují.

Déšť co chvíli mění svou intenzitu, dramatická oblaka nad zvlněnou krajinou mezi sebou bojují jak draci z Východu a cáry strašidelných par se vznášejí dole nad temnými lesy.

Mistrovské dílo italského designu a architektury čtyřicátých let je dodnes precizně zachovalým příkladem tvorby legendárního designéra Osvalda Borsaniho. Vilu Borsani ve Varedu nedaleko Milána navrhl pro svého vlastního otce, který ho zároveň přivedl k nábytkářskému řemeslu.

Světová média mu přezdívají jemenský Banksy. Murab Subay se stal díky svým protestním malbám jednou z vůdčích postav nové jemenské scény.

Stála u velkého severního okna s očima zabořenýma do protějšího svahu. Jednou rukou si hladila velké břicho a druhou se opírala o stůl.

V Alšově jihočeské galerii v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou je až do 4. října výstava reflektující třicet let tvorby jednoho z klíčových představitelů české postmoderny. Tomáš Císařovský se od konce 80. let věnuje lidské figuře a jako jeden z mála také rehabilitaci portrétu. V jeho malířském rejstříku nechybí ani krajina. V posledních letech rozvíjí techniku akvarelu. Svou aktuální výstavu nazval Každý den odvahu.

Když Alexandr Dumas údajně jednou vstoupil do salonu Mademoiselle Mars, uvítala ho tato slavná herečka výkřikem: „Otevřete okna. Ten černoch páchne.“ Proč některým z nás dodnes Afričané nevoní a jaký je původ tohoto klišé zapátrala ve své pravidelné prázdninové glose Lucie Němečková.

Opravdový boj svedlo za první republiky Mšeno a okolní obce na Kokořínsku s hlavním městem o zdroje vody. Vysoce kvalitní prameny nakonec zůstaly regionu. Turisté se o historii zdejšího vodovodu dozvědí na deset kilometrů dlouhé naučné stezce s názvem Voda – zlato zdejšího kraje.

Inspiraci našel u Noama Chomského nebo zpěvačky Bjork. Fascinuje ho energie, se kterou ostatní dokáží realizovat své projekty a vytvořit tak svět, za kterým si stojí. Jeho plátnem jsou ulice města Marseille.

„Žel, to jsem viděla, co lidé láskou zvou: smrtelný zápas egoismů dvou, jež nepřejí si více ani míň, než: Můj buď! Má buď! Ne-li, tedy zhyň!“