Vltava

Vzpomínáte na tu roztomilou scénu z Cimrmanovy Švestky, kde chorobně zapomnětlivému Ladislavu Smoljakovi z celé rozsáhlé debaty utkví jediné. A to, že „nesmí říkat žebřík“?

Ani Činohra Národního divadla v Praze v době nouzového stavu státu nezahálí. V karanténních podmínkách točí její členové vzdělávací a zároveň zábavný video seriál. Najdete zde například i videa šéfdramaturgyně činohry Marty Ljubkové na téma Shakepeare, Moliére, Čechov a mnoho dalších.

Komplet LIVE nahrávek sonát pro housle a klavír od ruského skladatele polského původu Mieczysława Weinberga. Poslechněte si recenzi Jozefa Červenky.

Ten příběh se odehrál před sto pětašedesáti lety v Kozojídkách, slovácké vesničce se jménem jako z pohádky. Tamní starosta Antonín Vařecha byl koncem léta orat strniště. Vrátil se domů k obědu a jeho žena ho vítala nějak zvlášť radostně. „Antošku, už je tá záhumenica naša, mamička umřeli před chvílú, už ležá v komoře na slámě. To byla s něma práca, ani sem neměla kdy navařit.“

Slouží Ondřej Kolář, farář sboru Českobratrské církve evangelické v Praze - Kobylisích.

Nové CD violistky Jitky Hosprové. Poslechněte si recenzi Dity Hradecké.

Omezení pohybu kvůli koronaviru pociťují samozřejmě i děti. Pražská Filmová a televizní fakulta AMU pro ně proto vymyslela projekt nazvaný FAMU dětem. Na své vimeo stránky umístila na časově omezenou dobu několik filmů, které vytvořili studenti. A trefila se. V Mozaice jsme si o tom povídali s koordinátorkou mezinárodních vztahů a dobrou duší zmíněné školy Alexandrou Hroncovou.

V těchto dnech uplyne 75 let od nejasné smrti Josefa Čapka. Nacisté ho zatkli počátkem září 1939 a během pěti let prošel koncentračními tábory Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen a Bergen-Belsen, kde zřejmě podlehl tyfové epidemii. Poslední věrohodná zpráva o tom, že je naživu, pochází ze 4. dubna 1945. Jedenáct dní poté tábor osvobodily britské jednotky, kterým trvalo deset dní, než si vytvořili vlastní evidenci vězňů a začali evidovat nově zemřelé.

Horníčkovy televizní Hovory H volně v druhé polovině 60. let minulého století navazovaly na jeho neméně slavné Hovory přes rampu. Začínal s nimi v divadle Semafor.

Jak můžeme v době sociální izolace dosáhnout podstaty scénografie pomocí dostupných technologií? Tuto otázku si položili zástupci Pražského Quadriennale v rámci jedné z jeho platforem – PQ Studio. Cílem Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru je posilovat a vyzdvihovat práci scénografů, umělců a architektů a zároveň inspirovat a vzdělávat diváky. Nyní hledá způsob, jak těchto cílů dosáhnout pomocí všech možných digitálních prostředků.