Akcent

Saša Michailidis mluví s programovým ředitelem festivalu Anifilm Pavlem Horáčkem a s předsedou Asociace animovaného filmu Martinem Kotíkem. Tvůrci si stěžují, že český celovečerní animovaný film postrádá kvalitní scénáře, kvalita studentů a studentek animace nicméně stoupá – současná mladá generace je doslova multižánrová. Proč v Česku vázne distribuce animovaných filmů do kin?

Saša Michailidis mluví s tiskovou mluvčí a členkou přípravného týmu Michaelou Pánkovou a historičkou umění Markétou Čejkovou. Institutce i soukromníci své objekty ke zpřístupnění často nabízejí sami, přesto jsou místa, o která organizátoři stále usilují. Které budovy otevření stále odolávají?

Kvůli přibývajícímu počtu Ukrajinců v Česku vzrůstá zájem o knihy a učebnice v ukrajinštině, veřejné knihovny i nakladatelství už je ve větší míře dokážou poskytovat. Kvůli uzavřenému československému pavilonu na bienále v Benátkách čeští umělci přicházejí o možnost prodat svůj talent na světové akci. Devadesátá léta zůstávají oblíbeným námětem na divadle, v TV i filmu. Jak kvalitní je program Pražského jara a dalších velkých tuzemských hudebních festivalů?

Saša Michailidis mluví s redaktorem kulturní publicistiky ČRo Vltava Danielem Jägerem a hudebním publicistou Petrem Veberem. Vzhledem k dostupným financím je letošní mezinárodní hudební festival Pražské jaro připraven s rozvahou a kvalitně. Co nového přináší festivaly v regionech? A kam se letos rozhodně vypravit?

Návraty do porevolučních let jsou nyní trendem jak na divadle, tak v televizi či filmu. Často jde o reflexi zločinných událostí, jenže podle filmového publicisty Vojtěcha Ryndy jsou krimi příběhy z 90. let spíše atrakcí, on osobně by uvítal umělecké ztvárnění třeba rozpadu Československa. Divadelní kritička LN Jana Machalická se nemůže dočkat syrového hororu z kuponové privatizace nebo dokudramatu o ekonomické přeměně. A co devadesátky znamenaly pro tuzemskou kulturu?

Podle Markéty Kaňkové je škoda, že NG v Praze a Slovenská národní galerie nebyly schopné zajistit během rekonstrukce společného pavilonu pronájem jiných prostor: „Máme talentované umělce, kteří chtějí a měli by prezentovat své nápady na prestižní světové akci, ale aktuálně nemají kde.“ Rychlá rekonstrukce by byla vhodná i proto, že pavilon je na luxusním místě, kolem kterého projde nejvíce návštěvníků, doplňuje Pavla Melková. A co si letos v Benátkách určitě nenechat ujít?

„Hned na začátku války na Ukrajině jsem po večerech po domluvě se zástupci nakladatelství RANOK v Charkově stahoval jejich data a zálohoval je na bezpečných místech. Jsme schopni zařídit i tisk učebnic, ale čekáme na představu MŠMT,“ říká Adam Jelínek, zástupce plzeňského nakladatelství Fraus. Obrovský zájem o knihy v ukrajinštině potvrzuje i Michael Fiala z Městské knihovny v Praze: „Půjčuje se téměř všechno, co máme ve fondu. Momentálně jde o 300 až 400 titulů.“

Zavzpomínali jsme na mecenášku umění Medu Mládkovou, která byla podle novináře Ondřeje Kundry renesančním člověkem. Jiří Pospíšil vyzdvihl její odkaz v Museu Kampa. Klára Fleyberková z Vltavy a publicista Petr Nagy se neshodli při hodnocení nové knihy Kateřiny Tučkové. Bílá Voda otevírá mimořádné téma, ale literárně prý pokulhává. Připomněli jsme osobitého režiséra a herce Miroslava Macháčka, který se narodil před sto lety. Podle jeho dcery Kateřiny se protrpěl životem.

8. května tomu bude sto let, co se narodil režisér a herec Miroslav Macháček. „Dokonale vyložit hru, dobrat se její podstaty, jako režisér se posléze upozadit, to byly jeho přednosti,“ domnívá se Macháčkova dcera a herečka Kateřina: „Navíc byl věrný a oddán vždy tomu divadlu, ve kterém právě působil.“ Herečka ND v Praze Taťjana Medvecká vzpomíná, jak měl Macháček herce dobře přečtené a uměl využít jejich silných stránek i slabin.

Jana Zapletalová, 1. místopředsedkyně Asociace školní psychologie, vysvětluje, že sice přibývá dětí s agresivním chováním, ale příčin je celá řada, nemůžeme vinit jen počítačové hry. Debatu na toto téma oživil výrok ministra školství o negativním vlivu videoher na psychický vývoj dětí a dospívajících. Podle Pavla Baráka, předsedy Asociace českých herních vývojářů, dochází ke kontrolám her už při jejich vzniku. Rodiče by měli kontrolovat, co a hlavně jak dlouho dítě hraje.