Akcent

Gott: Československý příběh od Pavla Klusáka se stal Knihou roku, vydalo ji nakladatelství Host, které v současnosti řeší, zda omezí počet vydávaných titulů. Dejvické divadlo s Richardem III. a Činoherní klub s Macbethem – pražské scény uvedly Shakespearovy tyrany. Podle kritičky Radmily Hrdinové aktuálně silně rezonují. V knižním průmyslu pracuje stále více žen, a kdy se literární překladatelé dočkají procent z prodeje bestsellerů?

Nízké honoráře, které často přijdou opožděně až po vydání knihy, žádná procenta z prodeje bestsellerů – to je jen část problémů, se kterými se potýkají literární překladatelé a překladatelky v České republice. Možná se ale blýská na lepší časy. Jaké jsou výsledky jednání překladatelů a tlumočníků s nakladateli u kulatého stolu? A jak zvednout povědomí o práci překladatelů a překladatelek mezi běžnými lidmi?

V Činoherním klubu měl v březnu premiéru Macbeth, v Dejvickém divadle Richard III. Obě inscenace jsou v moderním provedení a rozhodně je nijak nelimituje, že jsou uvedené na malých scénách. Jaké jsou jejich plusy a minusy? Začíná trend zkracování Shakespearových her? A proč jsou oba hosté proti divadelním přestávkám?

Situaci na knižním trhu ovlivňuje jak doznívající covid, tak válka na Ukrajině a ekonomické problémy. Velké brněnské nakladatelství Host uvažuje o zastropování či snížení počtu vydávaných titulů, připustil jeho ředitel Tomáš Reichel. Anna Štičková z Knihexu vysvětluje, že malí nakladatelé mohou pružněji reagovat na výkyvy na trhu, mohou si například dovolit některé tituly na poslední chvíli nevydat.

Výjimečné budovy KD Eden a Chemapol v Praze Vršovicích půjdou k zemi, u Edenu Praha 10 brala v potaz i názor veřejnosti, tvrdí hlavní architekt Jiří Zákostelný. Posluchačka animace na FAMU Tereza Kovandová nehodlá točit do šuplíku, chce, aby její filmy byly vidět v zahraničí. Publicistky Marie Reslová a Marcela Magdová hodnotí úroveň pražských divadel Na Zábradlí a pod Palmovkou. A majitelé nestátních památek lákají návštěvníky na cínové nádobí nebo zkoušku brnění.

Místo architektonicky výjimečné stavby KD Eden ve Vršovicích by měla stát nová budova s městskými nájemními byty, komunitním centrem a multifunkčním sálem. Schválila to rada městské části. Hlavní architekt Prahy 10 Jiří Zákostelný vysvětluje, že radnice brala v potaz i představy občanů. Bourání čeká také administrativní komplex Chemapolu. Historička architektury Veronika Vicherková poukazuje na to, že pro poválečné budovy bývají bohužel devastující i změny v samotném okolí.

Hl. m. Praha vypsalo konkurz na nové vedení divadel Na Zábradlí a pod Palmovkou. Publicistky Marie Reslová a Marcela Magdová doporučují, aby města s divadly průběžně komunikovala, protože změna ve vedení v nevhodnou dobu může být na škodu. Marcela Magdová dodává, že konkurz Na Zábradlí přichází právě včas, tamní dramaturgie podle ní pokulhává. Naopak Divadlo pod Palmovkou funguje dle jejího názoru kontinuálně, takže je otázka, zda aktuální konkurz úspěšný vývoj nenaruší.

Miloš Dempír, kastelán hradu Svojanov, slibuje při příležitosti zahájení památkové sezóny možnost vyzkoušet si drátěnou košili nebo zamávat si mečem. Podle něj čekají lidé na hradě hlavně hrad, ne technologie. Kurátorka zámku Červený Hrádek u Jirkova Hana Zvalová je naopak přesvědčená, že není nic lepšího než kombinace dobrého průvodce a technologií. A co vlastně očekávají návštěvníci? A poznají z prohlídky rozdíl mezi státní a nestátní památkou?

Zlaté sošky filmových Oscarů dostávají průměrné kýče, shodli se Irena Hejdová a Pavel Sladký. Tomáš Glanc doufá, že bojkot ruské proputinovské kultury zvýší zájem o neoficiální autory. Pedagožka Lucie Žárská přiblížila, jak se studenti učí uvádět historii do kontextu, přínosem byla návštěva v Institutu Paměti národa v Pardubicích. Výtvarný a literární kritik, teoretik Jindřich Chalupecký obdivoval umělce na okraji, připomněl Jan H. Vitvar.

Pro Tomáše Pospiszyla, jednoho z kurátorů výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, je určující, že tohoto teoretika umění nezajímaly umělecké styly, ale to, jak umění plní svou společenskou funkci. Chalupecký také tvrdil, že umění nemůže sloužit politickým úkolům, protože jeho posláním je být pravdivým. Jenže nakonec i aktuální expozice politiku nečekaně řeší, a to kvůli válce na Ukrajině. A část výstavy o vztahu Chalupeckého k ruské avantgardě tím nabývá na zajímavosti.