Alarm

V roce 1990 byla Elena Gorolová, vyučená kovoobráběčka z Ostravy, nedobrovolně sterilizovaná. Zákrok proběhl během porodu císařským řezem a Eleně bylo pouhých 21 let. Ačkoli si oba s manželem přáli velkou rodinu a především holčičku, zůstala v takto nízkém věku bez možnosti znovu otěhotnět. O pár let později narazila během brouzdání po teletextu na spolek nedobrovolně sterilizovaných žen a postupem času se stala jeho mluvčí. Od roku 2005 soustavně usiluje o odškodnění žen, kterým byl tento zákrok proveden. K tomu doposud nedošlo: násilně sterilizované ženy, nejčastěji Romky, dosáhly v období vlády Jana Fischera pouze omluvy. „V zahraničí pro nás měli víc pochopení než v Česku,“ popisuje sociální pracovnice.

Gorolová svůj příběh sdílela na půdě OSN i v dalších významných zahraničních institucích a v roce 2018 ji britská BBC zařadila mezi 100 nejinspirativnějších žen planety. V rozhovoru pro podcast Kvóty mluví Gorolová o svém celoživotním boji za odškodnění, o traumatu, které nejde zacelit, i obavách řady žen z toho, že je společnost odsoudí, pokud svůj příběh o násilné sterilizaci budou sdílet na veřejnosti. Dodala také, že k diskriminaci Romek v nemocničních zařízeních stále dochází: jsou například známy případy romských žen, které byly segregovány v porodnicích. V současné době Gorolová působí jako terénní sociální pracovnice ve společnosti Vzájemné soužití. Ještě donedávna se mělo za to, že poslední doložená nedobrovolná sterilizace Romky u nás byla provedena v roce 2007, před časem ale Deník N zveřejnil případ, k němuž došlo v roce 2010.

Hostkou podcastu Bulvár je urbanistka, feministka a odbornice na participaci Milota Sidorová. “Říkám o sobě, že jsem autorka ve službách spravedlivého města,” představuje se v rozhovoru vystudovaná krajinná architektka a dnes ředitelka Kanceláře participativního plánování Městského institutu Bratislava (MIB)Milota Sidorová. Koncept spravedlivějšího, inkluzivnějšího města pro všechny se v Česku a na Slovensku diskutuje teprve v posledních letech a občas bývá nálepkován jako genderová ideologie. “Feminismus má u nás špatnou pověst, a já nedůvěru lidem nevyčítám. Obvykle jim ukážu, co ve městech funguje, co ne a co se úspěšně realizovalo jinde,” říká Sidorová. “Většinou na to publikum reaguje pozitivně a přijde jim to správné. A já jim povídám: a to je právě genderově citlivé plánování, to je ten feminismus. Vidíte, ani to nebolelo.”

Český fotbal v posledních týdnech čelí obviněním z rasismu, který ale dlouhodobě trápí především britský fotbal. Jak z politiky nenávisti najít cestu ven? Proč se britská média v takovém rozsahu zaměřila na české hráče? Souvisí to s přezíravostí vůči týmům z východní Evropy a s jejich stereotypizací jako nedostatečně kulturně vyspělých zemí? V tomto postoji Brity mohlo utvrdit i gesto reprezentantů Polska, kteří navázali na odmítnutí Čechů symbolicky pokleknout hned druhý den při svém zápase v Anglii. Jenže i někteří hráči tmavé pleti se staví proti rituálnímu pokleknutí – například Wilfried Zaha, kterému připadá toto gesto prázdné a nedostatečné. Není nakonec v kontrastu s marketingově vyšperkovanými protirasistickými kampaněmi mnohem účinnější aktivita mladé anglické fotbalové superstar, která sice nevylepšuje veřejný obraz fotbalových korporací, ale má skutečný dopad na změnu zavedených pořádků? I to se dozvíte v novém dílu podcastu Outsider.

Sociální a komunitní pracovnice Růžena Dunková bydlí v ostravské komunitě Kunčičky. Jedná se o „sociálně vyloučenou lokalitu“, kde tato terénní pracovnice zároveň i pracuje. Romka Dunková, vysokoškolačka s dvěma pracemi, čelí celý život diskriminaci na trhu s bydlením. Sama musí bydlet v lokalitách, které jsou označovány za horší a s neochotou pronajmout byt Romům se potýká nejen osobně, ale i na pracovní úrovni. Problém ještě prohlubuje fakt, že na Ostravsku je majoritním vlastníkem nájemních bytů firma Heimstaden (bývalé OKD byty), což je největší vlastník nájemního bydlení v Česku. Švédské firmě patří 44 tisíc bytů, převážně na severu Moravy a na trh s nájemním bydlením v této lokalitě má de facto monopol. Druhý díl podcastu Bulvár, který připravují Alžběta Medková, Apolena Rychlíková a Táňa Zabloudilová, nabízí vzhled do života lidí na okraji, problematiky komunitní práce i přetrvávajícího rasismu na trhu s bydlením, který negativně ovlivňuje životy Romů a Romek u nás.

Poslanecká sněmovna 10. března schválila v prvním čtení zákon o odškodnění ve výši 300 tisíc korun pro protiprávně sterilizované ženy, především romského původu. Poslední taková doložená sterilizace na českém území se uskutečnila ještě v roce 2007. Jak k něčemu takovému mohlo vůbec docházet a jaké jsou kořeny této temné součásti československých dějin? Jedna z nejhlasitějších zástupkyň poškozených romských žen Elena Gorolová se už brzy objeví v podcastu Kvóty Apoleny Rychlíkové. V Kolapsu jsme hovořili s romistkou Hanou Sadílkovou z Katedry středoevropských studií FF UK, která se specializuje na poválečnou historii Romů na území bývalého Československa, a věnovali jsme se této pro mnoho českých žen stále živé ráně v širokém historickém kontextu.

Konání olympijských her ve starověkém Řecku bylo natolik důležitou událostí, že kvůli nim soupeřící městské státy sjednotily své kalendáře a dokonce i letopočet. Na významu přesahujícím sportovní rovinu se po více než dvou tisících let příliš nezměnilo. Poslední zimní olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu sledovalo 28 procent obyvatel planety, tedy více než každý čtvrtý člověk na Zemi. A v případě nadcházející letní varianty v japonském Tokiu se očekává ještě větší zájem. Tokio neváhalo investovat masivní sumy do výstavby nových, multifunkčních a z hlediska sportu zbytečně nabubřelých sportovišť. V současnosti se náklady pořádající země pohybují kolem částky 30 miliard dolarů, což z akce už nyní činí nejdražší letní hry v olympijské historii. O tom, proč sportovci mají mít právo se i na olympijské půdě politicky vyjádřit, jakou roli v tom hraje Mezinárodní olympijský výbor, ale také proč japonský olympijský úděl připomíná osud vlády řecké Syrizy, se doslechnete v podcastu Outsider.

Demokraté od ledna drží Bílý dům i většinu v obou komorách Kongresu. Republikáni ale můžou většinu jejich agendy stejně blokovat pomocí senátního nástroje s názvem filibuster. Co to vůbec je, jakou má historii a může se demokratům podařit ho zrušit? Šéf senátních republikánů Mitch McConnell vyhrožuje, že pokud to demokraté udělají, rozpoutá jeho strana peklo. Co se dá dále čekat vám vysvětli aktuální díl podcastu Redneck.

Prvním hostem podcastu o urbanismu, veřejném prostoru a životě ve městech byl Adam Zábranský (Piráti), radní pro bydleni a transparentnost, který začal v městských bytech ubytovávat lidi v nouzi.

„Nejextrémnější okamžik přišel, když jsme stopli privatizaci městských bytů a na zastupitelstvu na mě bučelo několik set lidí, ” vzpomíná Zábranský na moment, ke kterému došlo po koaliční roztržce se Spojenými silami. „Měli jsme v programu, že privatizace zastavíme, město už se nemůže zbavovat vlastních bytů, ale pak jsme zjistili, že Spojené síly počítají s tím, že se doprivatizuje, co bylo slíbeno. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu, zastavilo se to u 800 bytů. U čtyř stovek už byl proces v pokročilém stadiu a tak se dokončil. Všichni ti, kteří bučeli, přišli o opravdu velkou příležitost, úplně je chápu. Patnáct let jim ty byty někdo sliboval. Ale teď už jsme v jiné situaci a na privatizace má společnost jiný náhled,” vysvětluje nejmladší pražský radní.

Od jeho nástupu do funkce Praha pronajala 700 bytů, většinu z toho jako byty sociální. Pražský bytový fond je sice po letech privatizování příliš malý na to, aby mohl ovlivnit rozměry bytové krize. Ročně ale může město ve svých bytech ubytovat alespoň několik set domácností. Pravidla jejich obsazování była proto přenastavena tak, aby je mohli získávat lidé v bytové nouzi.

Tanečnice s uměleckým jménem Linda von Schwärze se úderem koronavirové pandemie, stejně jako mnohým dalším, úplně změnil život. Divadlo, ve kterém vystupovala, se muselo zavřít, její soukromé shows byly zrušeny a Linda se tak ze dne na den ocitla prakticky bez práce. Jak složité je převádět taneční umění do prostředí online? Jak dlouho si burleskní umělkyně hledala práci? Jakou zkušenost jí dala zkušenost z domova pro seniory, kde několik týdnů po absolvování kurzu Červeného kříže pracovala? A co přináší burleska ženám nebo mužům? I o tom jsou dnešní Kvóty.

Nedávno jsme oslavili Mezinárodní den žen (MDŽ), který si starší generace připomíná jako vyprázdněnou podnikovou zábavu. Jde ale o svátek úzce spjatý s ženským hnutím, jeho bojem za důstojné pracovní podmínky a především za volební právo. Jaký ohlas mělo feministické hnutí v československé první republice a proč se oslava MDŽ postupně proměnila v tupé rozdávání kytiček na podnikových večírcích? A kam jsme se za více než sto let od prvního Mezinárodního dne žen posunuli? O tom jsme si v novém Kolapsu povídali se socioložkou a dlouhodobou spolupracovnicí Alarmu Lucií Jarkovskou, která momentálně působí na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.