
Sign up to save your podcasts
Or


Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Do sněmovních voleb zbývá deset dní. Tématem je mimo jiné kauza Dozimetr, která dospěla až k soudu.
„STAN už dříve provázelo podivné financování z kyperských fondů, které zajišťoval duchovní otec hnutí Věslav Michalik,“ připomíná Dalibor Balšínek. Michalik podle něj byl bezesporu bystrý a vzdělaný, ale i v jeho podnikatelské minulosti byly sporné momenty. „Jde také o to, jestli klíčoví svědci účelově nebájí. Ale možná bychom se měli bavit o tom, proč se to tak táhlo, že k soudu došlo až před volbami,“ říká Daniel Kaiser.
Pavla Štrunce zaujaly predikce pro koalici Spolu a nejsilnější opoziční sílu: „Andrej Babiš se motá kolem 30 procent a Spolu zhruba 20 procent. Ten rozdíl mi přijde jako žalostně málo a ptám se tedy, jestli hnutí Ano dělá dobrou opoziční práci.“
Ovlivní Dozimetr výsledek hnutí STAN? Komu to prospěje? A jak komentátoři Týdeníku Echo tipují, že dopadnou volby?
Na Echo Poradě diskutují Daniel Kaiser, Pavel Štrunc, Adam Růžička a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
„Poctivě učit znamená dotýkat se toho, co je v lidské bytosti životně nejdůležitější. Znamená to hledat přístup k tomu nejcitlivějšímu a nejvnitřnějšímu v osobnosti dítěte i dospělého. Mistr útočí, proniká, pustoší, aby mohl vyčistit a znovu postavit,“ poznamenává George Steiner v knize Lekce mistrů. Zvlášť zaujme závěr citované pasáže: tento literární vědec a celoživotní učitel je přesvědčen, že každá výuka je svým způsobem násilná. Musí narušit způsob, jakým dítě či mladý člověk běžně myslí, a podrobit jej disciplíně.S vděkem proto Steiner v týdeníku Die Zeit vzpomíná na učitelku starořečtiny, která po žácích házela křídy. „Musíme se bát. Potřebujeme staromódní disciplínu při učení, a pak se z toho stane radost. Obrátí se to. Jednoho dne si řekneme: I já umím číst Homéra.“ Steiner tímto přístupem zosobňuje tu linii západní intelektuální tradice, která počítá s tím, že vztah mezi učitelem a žákem bývá spojen i se zraňováním – často oboustranným.Jiný postoj zastává Komenský. V jeho koncepci není učitel mág s právem manipulace, ale zahradník, který své žáky nenásilně vede. „Učitel má napodobovat přírodu: nic neurychluje, nic nevynechává, ale všechno činí ve svůj čas a postupně,“ poznamenává v Didactica magna. V otázce kázně se však Steiner i Komenský zas potkávají. Heslo škola hrou nelze zaměňovat za škola zábavou.Jak Steiner, tak třeba Jan Patočka, který Komenského dílo svébytně rozvíjí, zdůrazňují, že dvacáté století – ač se označuje za století výchovy – je jedinečné svou vnitřní nevychovaností a neukázněností. Představa úcty k učiteli či mistrovi je dnes téměř směšná. Ale jsme pak ještě vůbec schopni učit druhé – a učit sebe?I. Kdo má učit? Zahradník, nebo kouzelník? [úvod až 17:25]II. „Na hřišti nepoužíváme profánní jazyk“ [17:25 až 30:25]III. Steiner: Učení je odmítnutí učit [30:25 až 48:50]IV. Komenský: Člověk je animal disciplinabile [48:50 až 01:01:45]V. Století výchovy přeje nevychovanosti [01:01:45 až konec]BibliografieJohn Dewey, Democracy and Education: An Introduction to the Philosophy of Education. New York: Macmillan, 1916.Philip Kitcher, The Main Enterprise of the World: Rethinking Education. New York, NY: Oxford University Press, 2021.Jan Amos Komenský, Didaktika, Praha: Dědictví Komenského, státní pedagogické nakladatelství, 1951, str. 67.Jonathan Lear, Imagining the End: Mourning and Ethical Life, Cambridge, MA: Harvard University Press, 2022.Tereza Matějčková, Žijeme v době „záchodové kultury“? George Steiner, velikán humanitní vzdělanosti, v Evropě nevidí budoucnost, in: Pravda neexistuje?, 10. díl, 23. 1. 2024, volná část: https://www.youtube.com/watch?v=y4nKcR0jKW0Jan Patočka, „Jan Amos Komenský a dnešní člověk“, in: Komeniologické studie, II, Praha: OIKOYMENH, 1998.Plutarch, Moralia, sv I, přel. Frank Cole Babbitt, Cambridge, MA: Harvard University Press, 1927.„Public Health Monitor Young Adults 2024“ (Gezondheidsmonitor Jongvolwassenen 2024) provedeno organizacemi: GGD’en (Gemeentelijke Gezondheidsdiensten), RIVM a GGD GHOR Nederland.Iris Radisch – George Steiner, Pessimisten sind lächerlich, in: Die Zeit, 17/2014, online: 16. 4. 2014. https://www.zeit.de/2014/17/george-steinerGeorge Steiner, Lekcie majstrov, přel. Martina Ivanová, Bratislava: Artforum, 2022.
Bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro Echo Prime Time ostře zkritizoval vládu Petra Fialy. Kabinet označil za „naprostý neúspěch“, který podle něj nezvládl inflaci, přijal Green Deal a nepřinesl žádné skutečné reformy. Zároveň ale nešetřil ani hlavní opozici v čele s Andrejem Babišem. „Naše republika je neštěstím. Má tragickou vládu, ale i tragickou opozici,“ uvedl.„Průměrný člověk musí považovat tuto vládu za fatální neúspěch,“ řekl. Za vlády Petra Fialy podle něj Česká republika zažila nejvyšší inflaci ve své historii. Konsolidační balíček či penzijní reforma podle něj žádný zásadní problém neřeší.
Češi jsou pokládáni za jeden z nejvíce ateistických národů v Evropě. Přitom sociologické průzkumy uskutečněné v 21. století ukazují, že za jednoznačné ateisty se označuje sotva 15 % české populace. A zhruba třetina si není svým ateismem jistá. Naopak 39 % Čechů v nějakého ducha či vyšší sílu věří. Tím něčím mohou být transcendentní osoby či síly, nějaká forma posmrtného života - čili reinkarnace, zázraky, horoskopy, amulety apod. Z hlediska zájmu o astrologii a léčitelství patříme dokonce mezi nejreligióznější národy v celém euroatlantickém prostoru. Češi, ačkoli se nehlásí k žádné církvi, jsou tedy dost pověrčiví. Potvrzují proto teorii, podle které národ, který nevěří ničemu, uvěří všemu.
Český ateismus, který se zrodil v 19. století, je ve skutečnosti spíše antiklerikalismus. V 19. století vedli buditelé pokrokářský boj proti habsburské alianci trůnu a oltáře, Tomáš Garrigue Masaryk, který byl hluboce věřící člověk, ale nesnášel katolickou církev, byl pro mnoho Čechů vzorem a materiální komunistická víra destruující instituce a občanskou společnost odpor k církvím dokonala.
O dlouhotrvajících protestech srbského národa proti autokratickému režimu prezidenta Aleksandra Vučiće jsme natočili už několik dílů. Situace neustále eskaluje, v posledních měsících dochází k masovému zatýkání demonstrantů i k bezprecedentnímu násilí srbských bezpečnostních složek proti civilnímu obyvatelstvu. Zprávy ze Srbska tak konečně ve větší míře pronikají i do českých médií. Do terénu se v uplynulých týdnech vypravila i Markéta Kutilová, nezávislá novinářka z projektu Reportérky.cz, jejíž text s názvem V oblacích slzného plynu vyšel mimo jiné i na Echo Prime a v Týdeníku Echo. Na základě toho si ji Jakub pozval, aby spolu blíže probrali její dojmy z aktuální situace v Srbsku.
Na začátku epizody spolu otevřou ožehavé téma plánované těžby lithia v oblasti doliny Jadar a problémy s tím spojenými. Přestože jinak rozpolcená srbská společnost těžbu většinově odmítá, režim Aleksandra Vučiće zcela v duchu své dlouhodobé strategie rozprodávat národní majetek na všechny strany (bez ohledu na to, jestli se jedná o USA, Rusko, Čínu nebo nadnárodní korporace) uzavřel se společností Rio Tinto pro Srbsko nevýhodnou smlouvu, díky níž této firmě de facto nic nebrání v tom začít s těžbou dle plánu. Markéta je přesvědčená, že nespokojenost s tímto krokem se promítá i do aktuálních protestů proti systémové korupci, Jakub toto tvrzení zpochybňuje, považuje to jen za účelový krok, jak odvést pozornost od primárního cíle celonárodního odporu. Podobně se neshodnou ani na úloze silného protirežimního hnutí Kreni promeni s charismatickým vůdcem Savo Manojlovićem. Markéta ho na základě zkušeností z terénu považuje za jednu z hlavních alternativ současnému polomafiánskému režimu, Jakub tvrdí, že vzhledem k absolutní nekritičnosti vůči ruským aktivitám v Srbsku lze toto hnutí považovat za další režimní projekt, který má jen oslabit sílu prozápadní opozice.
V podcastu dojde i na hlubší rozbor aktuální situace, Markéta se podělí o své poznatky přímo z ulice i studenty blokovaných srbských univerzit.
Ačkoliv spolu Jakub s Markétou občas nesouhlasí, oba se během rozhovoru shodnou na tom, že srbská potřeba bojovat a dlouhodobě demonstrovat proti bezpráví je až obdivuhodná a velice inspirativní. V tomto ohledu se má český národ ještě co učit, ostatně protesty proti těžbě lithia jsou toho jasným důkazem.Hej, Slované s dalším dílem nabitým informacemi, které jen tak někde neuslyšíte. Děkujeme, že nás posloucháte.
"Česká ekonomika stojí před zásadní volbou. Buď přijde velká dluhová párty, anebo budeme dál zlepšovat klíčové ukazatele,“ říká hlavní ekonom BHS a poradce premiéra Petra Fialy Štěpán Křeček.
V rozhovoru s Pavlem Štruncem mluví o tom, kdy je dluh správná volba a kdy vede jen k bolestivé kocovině, proč je ETS2 větší hrozba než uhlíková daň, jak se dívá na digitální euro i proč nepřijímat eurozónu může být pro Česko dnes výhodnější než kdykoli dřív. A dodává jasný vzkaz: daňový chaos už ekonomika nepotřebuje – teď je čas na stabilitu a odvahu šetřit na výdajích, ne na příjmech. Víc v novém Hrotcastu!
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Atentát na Charlieho Kirka dosud rezonuje českým veřejným prostorem, a to navzdory tomu, že mnozí jeho odpůrci i obhájci se vyznávají z toho, že o výrazném americkém konzervativci nevědí mnoho.
„Mimořádně působivé na něm bylo to, že přišel mezi levicové studenty a hodiny s nimi tvrdě debatoval. To je mimořádný intelektuální výkon, já bych odpadla asi tak po půl hodině,“ říká Tereza Matějčková.
„Česká chvilková fascinace Charliem Kirkem je taková obdoba 50. let, kdy Zdeněk Nejedlý, když v Moskvě pršelo, otevíral v Praze deštník. Má to ty rysy,“ myslí si Daniel Kaiser.
Na Echo Poradě diskutovali Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Nápad na tento Salon vznikl při návštěvě Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde právě skončila výstava nazvaná Kde ty všechny kytky jsou. Šlo v ní o historii látek, těch barevných závojů, plných různých ornamentů, vzorů, tvarů – a kytek, do kterých se lidé, především ženy, více či méně zahalovali, přičemž se snažili, aby se nejen do něčeho zahalili, a aby tedy nebyli nazí a nebyla jim zima, což jsou dva důležité důvody oblečení, ale aby jim to také slušelo, aby je to povyšovalo, aby je to činilo nějakým způsobem krásnějšími – a k tomu jim sloužily ty látky, ty barvy, ty vzory… Ta výstava byla poučná a zároveň nostalgická – to už je v tom názvu. Kde ty všechny kytky jsou, kam zmizely, kdo je odnesl, kteří voli je vypili…? Echo Salon Jiřího Peňáse o tom, jaký styl a jestli vůbec mají Češi navštívili Irena Cápová, redaktorka módních rubrik, Adam Junek, publicista píšící o módě, Helena Koenigsmarková, kunsthistorička, bývalá dlouholetá ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea a Kristina Žantovská, dramaturgyně a publicistka. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
Zklamání a ztráta patří dnes k nejsilnějším soukromým pocitům i politickým náladám. Americký filozof a praktikující psychoanalytik Jonathan Lear navrhuje i proto obrátit pozornost jinam – k vděčnosti. Ne proto, aby bolest popřel, ale aby ukázal její paradoxní povahu: vděk je zároveň pocit i postoj, přirozený i nepřirozený.
Přirozený je proto, že jako konečné bytosti víme, že okamžiky dobra a krásy nejsou samozřejmé: přicházejí navzdory všemu, co se v nás, v druhých i ve světě může pokazit. Ctností, a tudíž také čímsi nepřirozeným, je tento pocit proměnit v postoj – v přesvědčení, že svět není jen místem zmaru, ale také nezasloužené krásy. Jak připomíná J. M. Coetzee: „Nejlepším důkazem, že život je dobrý – a možná existuje Bůh, který má na srdci naše blaho – je, že každý z nás dostává při narození darem hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Je to dar, který jsme si nezasloužili, a přesto je náš.“
Vděk navíc odhaluje, že společnost nestojí jen na směně a kalkulu „dám–dáš“. Každý vztah vyrůstá z toho, že někdo dá víc, než musí – zdarma. Nejde o heroické činy, ale o každodenní gesta rodičů, přátel, učitelů, blízkých. Správná odpověď na tento nadbytek spočívá v tom, že jej dokážeme zahlédnout a přijmout s vděčností.
Nejde o romantické přehlížení bolesti. Lear naopak zdůrazňuje, že podstatná část života tkví v tom, co nazývá truchlením. Žití vrší ztráty – přicházíme o lidi, vztahy, ideály, vlastní schopnosti. Ztráty však vnímáme tak ostře právě proto, že jsme kdysi zažili jejich opak: jako děti snad bezpečí a domov, později třeba povznášející nadšení pro nějaký zájem, či lásku, která se zdála nesmrtelná. Možná se máme naučit nesnižovat tyto počátky jen proto, že netrvaly, ale vidět v nich zdroj síly, krásy, třeba i pravdy.
V truchlení si nejen uvědomujeme, co jsme ztratili, ale i proč to pro nás bylo významné. Proto může vést k poznání, a paradoxně i k vděku: připomíná nám, že existoval čas darů, gesta bez nároku na oplátku. A právě z tohoto vědomí může vyrůstat naděje – že dobro se může vrátit. Anebo že to, které přijde, bude ještě lepší, než jaké jsme kdysi poznali.
Ekonom Lukáš Kovanda v rozhovoru pro Echo24 hodnotí odcházející vládu Petra Fialy i hlavní ekonomické výzvy příštích let. Podle něj kabinet ztratil kredibilitu, když nesplnil vlastní sliby o ozdravení financí, a realita ukazuje, že bez zvyšování daní se schodky vyřešit nepodaří. Kriticky se staví i k evropskému Green Dealu, který podle něj v časech války oslabuje schopnost Západu čelit Rusku.Proč označuje Green Deal za politiku pro časy míru, která dnes nahrává Rusku?💸 A proč tvrdí, že bez zvyšování daní se strukturální schodek nevyřeší?Dozvíte se také proč vláda ztratila kredibilitu u vlastních voličů, jaké dopady má zrušení superhrubé mzdy, zda má smysl přijímat euro a kde by stát měl hledat peníze na obranu i rostoucí náklady zdravotnictví.
From the publisher's feed

2 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

31 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners