
Sign up to save your podcasts
Or


Segment prémiových vozů vykazuje v celé řadě aspektů jisté odlišnosti od fungování trhu s běžnými auty. Stejně jako se liší nabízené automobily, jsou i zákazníci kupující dražší vozy odlišní od většiny, která si pořizuje tzv. masovku. Pod pokličku fungování této specifičtější části trhu nám dali nahlédnout zástupci tří prémiových značek. Za japonskou automobilku Lexus přijal pozvání do Salonu Echa Jakub Květoň, vedoucí divize Lexus. Značku BMW reprezentoval David Haidinger, manažer komunikace, a Audi zastoupil PR manažer Jiří Rozkošný.
Pětinásobný mistr světa v grapplingu Josef Ptáček ml. spolu se svým otcem vytvořil projekt, který pomáhá dětem i dospělým vypořádat se se šikanou fyzicky i psychicky. „Taťka vyrostl na Žižkově, kde to bylo ostrý. Když jsme my byli malí, chtěl, abychom se uměli postavit,“ říká v podcastu Men's Factor. A tak vznikla cesta, která dnes sahá od školních tělocvičen až po korporátní teambuildingy.
Podle Ptáčka je klíč k řešení šikany v pochopení dvou složek: psychické a fyzické. „Děti dnes nejsou moc odolné. Když jim někdo něco napíše, hned si to berou osobně. Učíme je hraním příběhů, třeba Červená karkulka se postaví vlkovi. Není to o tom, říct 'teď mu odpověz tohle', to nikdy nefunguje.“
Ve fyzické části programů děti trénují, jak se bránit bez zbytečné agrese. „Neučíme, že když tě někdo uhodí, máš mu to vrátit. Učíme, jak se vyhnout úderu a odejít. Nejlepší je vždycky útěk.“
Nezůstává ale jen u dětí. „Děláme i teambuildingy pro firmy. Oficiálně je to tak nazvané, ale někdy nás manažer vezme stranou a řekne: tady mezi těma dvěma je problém. Vypozorujeme dynamiku a někdy i dospělí si uvědomí, že šikana není jen dětská záležitost.“
Josef sám přiznává, že dnešní společnost selhává už ve výchově. „Když jsem byl malej, dostal jsem pár facek a bylo vyřešeno. Dneska mají děti na všechno na výběr. Malé děti ale nepotřebují demokracii, potřebují hranice.“
Klíčem je i fyzická kondice, říká. „Čím větší má člověk sebevědomí a sílu, tím menší je šance, že se stane obětí. A sport tomu pomáhá. Nejen grappling, ale i týmové sporty. Dítě, které má pohybové dovednosti, si víc věří.“
Obavy z nedostatku elektřiny a otázka soběstačnosti v její výrobě jsou zásadním tématem dneška. Evropa chce stále transformovat celý energetický sektor a dosáhnout dekarbonizačních a klimatických cílů do roku 2050, a to bez ohledu na obrovské náklady a možná rizika. Španělsko a Portugalsko přitom nedávno zažily masivní blackout. Ovlivní to nějak evropské plány?
V Salonu Echa diskutují zvláštní zmocněnec ministerstva zahraniční pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška, člen představenstva ČEPS Pavel Šolc a Rostislav Krejcar z Fakulty elektrotechnické ČVUT a také člen dozorčí rady ČEPS.
„Hlavně žádné biflování!“ doslechne se člověk občas od odborníků na vzdělávání. Je to jen jeden z těch mnohých hlasů, které nás tu výslovně, tu nevýslovně zrazují od toho, abychom trénovali svou paměť. Je to logické, proč se zatěžovat pamatováním údajů, když máme vše v chytrém telefonu. Akorát filozofové tradičně upozorňovali na to, že paměť je jen druhá strana myšlení.
Dnes na tyto filozofické základy navazují mnozí neurologové, třeba německo-rumunská neuroložka Hannah Monyerová. Ta mimo jiné ukazuje, jak nevzdělaní jsme, co se týče fungování paměti a jak moc si tím škodíme. Dosud nás prý mate představa paměti jako nějaké nádrže se vzpomínkami. Paměť je však spíše aktivita, která se udržuje při životě výhradně jejím používáním; v tom používání my však zaostáváme. Také si prý nejsme dostatečně vědomi toho, jak úžasnou práci náš mozek odvádí ve spánku. Ani tehdy jen „neukládá“ obrázky ze dne. Náš mozek nám spíše nabízí varianty předešlého dne, abychom se příliš neuzavírali do minulosti a již v noci prožívali to, že jiná minulost byla možná, a že budoucnost je v našich rukách.
Ale paměť není jen v naší hlavě; není to žádný soukromý sejf. V nedávné době na to poukázal bulharský spisovatel Georgi Gospodinov. V rozhovoru pro Týdeník Echo poznamenává: „Máme sklon podceňovat, kolik vzpomínek si vypůjčujeme. Myslíme si, že to, co si pamatujeme, jsme zažili my, a přitom to zažil někdo jiný. Mnohdy také máme za to, že jsme něco vymysleli, třeba nějaký příběh, a ve skutečnosti je to zas něčí vzpomínka. Naše individuální paměť i představivost žije z kolektivních vzpomínek, které si vyprávíme.“ Ve velkolepé knize Časokryt ukazuje, jak vypravování či předčítání příběhů umí aktivovat paměť i pacientů trpících demencí. Ti se skrze mentální aktivitu probuzenou ve vzpomínání občas dokáží navrátit i do přítomnosti. Proces vzpomínání jim navrací něco z jejich někdejší duchapřítomnosti.
Georgi Gospodinov ukazuje, že ústup paměti ze společnosti není patrný jen na úrovni jednotlivců, ale i na úrovni kolektivní. Rozpadají se třeba společné kánony toho, co máme mít přečteno nebo o čem máme mít ponětí. Gospodinov, sám nevěřící milovník bible, říká, že kdysi jako takový svorník fungovala bible. Lidem nevzdělaným i vzdělaným, chudým i bohatým skýtala jeden – ale velmi bohatý – rámec, podle kterého se žilo i myslelo. To skončilo. Autor Časokrytu to popisuje lakonicky: „Bůh není mrtev. Bůh zapomněl. Bůh je dementní.“ Je-li Bůh odkazem na smysluplnost světa, a náš svět se roztříštil do nesouvisejících fragmentů, možná na celou společnost přišlo cosi jako metafyzická demence. Bůh kdysi slovy stvořil svět – a my tomu věřili; nyní jsme tomu věřit přestali – a on zapomněl.
Kapitoly
I. Trpí Alzheimerem i celé společnosti? [úvod až 12:20]
II. O tom, že metafyzicky „dementní“ se již rodíme [12:20 až 31:40]
III. Neuroložka Hannah Monyerová: „Paměti nejde o pravdu, ale o život.“ [31:40 až 47:00]
IV. „Kdo ovládá paměť, ovládá budoucnost.“ [47:00 až konec]
Bibliografie
Georgi Gospodinov, Časokryt, přel. David Bernstein, Praha: Argo, 2025.
Maurice Halbwachs, Kolektivní paměť, přel. Yasar Abu Ghosh, Praha: SLON, 2010.
Selin Karakose, Martina Luchetti, Yannick Stephan et al, „Marital status and risk of dementia over 18 years: Surprising findings from the National Alzheimer's Coordinating Center“, in: Alzheimer’s and Dementia, vol. 21, 3, 2025, https://alz-journals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/alz.70072
Milan Kundera, Kniha smíchu a zapomnění, Praha: Atlantis, 2017.
Tereza Matějčková, „Hledání třetí ponožky. Je demence budoucností stárnoucího světa?“, in Echoprime, 3. 1. 2025. https://www.echo24.cz/a/HugBC/tydenik-echo-esej-tereza-matejckova-hledani-treti-ponozky-demence
Hannah Monyer, Martin Gessmann, Das geniale Gedächtnis. Wie das Gehirn aus der Vergangenheit unsere Zukunft macht, München: Albert Knaus Verlag, 2015.
Platón, Euthydémos – Menón, přel. František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 2000.
Bývalí šéfové české diplomacie Cyril Svoboda a Tomáš Petříček se shodují, že se musí hledat nová mírová řešení mezi Ruskem a Ukrajinou. Zároveň se domnívají, že Ukrajina nesplňuje příslušné požadavky k tomu, aby se stala členem EU nebo NATO. Klíčovou roli v geopolitických vztazích hrají Spojené státy, Rusko a Čína. "Vedle toho hraje roli vedlejšího partnera i Evropa. Evropská unie ale už není, co bývala. Spíše se scházejí a jednají samostatně velké evropské státy jako je Německo, Polsko, Francie nebo Velká Británie. To podle mě není dobré a vidím v tom riziko," říká Svoboda v pořadu Echo Prime Time.Ocenil, že Česko a evropské státy podporují Ukrajinu. Zároveň dodal, že bychom měli hledat nové cesty a mírová řešení. "Měli bychom hledat nová politická řešení a zkoušet i jiné možnosti," řekl Svoboda. S tím souhlasí i Tomáš Petříček. "Náš vztah k Ukrajině bychom neměli nijak přehodnocovat, ale zároveň bychom se měli porozhlédnout po novém řešení tohoto konfliktu. Měli bychom pokračovat ve finanční podpoře a vojenských dodávkách, ale zároveň bychom měli prozkoumat i jiné cesty," uvedl Petříček.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
O tom, že se v poválečném Československu přistoupí k nějaké formě plánovité ekonomiky, panoval mezi stranami Národní fronty konsensus. Ještě za války se na tom dokonce shodli členové domácího i zahraničního nekomunistického odboje. Víra, že neviditelná ruka trhu nefunguje a ekonomiku je třeba řídit, byla důsledkem Velké hospodářské krize, se kterou si trh bez přívlastků nedokázal poradit. Ovšem s plánováním nebyly zkušenosti. Tehdejší rektor Univerzity Karlovy Karel Engliš si během tzv. III. republiky kladl otázku, jak skloubit svobodu, demokracii a plánování, za což byl komunisty obviňován, že brání budovatelskému úsilí. Hvězda komunistické hospodářské teorie Ludvík Frejka naopak prosazoval maximální centralizaci rozhodování, oslavoval sovětské metody organizace plánování a vyzýval k likvidaci veškerých kapitalistických prvků v ekonomice. „Má-li být přijatý hospodářský plán úspěšně plněn, je k tomu zapotřebí jednoty a koncentrace politické vůle,“ tvrdil. Jak to v revolucích bývá, i Frejka na své nadšení doplatil, v prosinci 1952 byl popraven spolu s Rudolfem Slánským.
Bývalý zástupce náčelníka Generálního štábu Jaromír Zůna v rozhovoru hodnotí ruskou invazi na Ukrajinu, stav české armády a přibližuje, proč považuje konflikt za existenční pro obě strany. Zároveň varuje, že ambiciózní cíle v armádě bez reálných zdrojů a politického konsenzu nikam nevedou„Rusko bez jaderných zbraní je svět bez Ruska,“ cituje generál ve výslužbě Michala Romancova. A dodává: „Pro Rusko je tato válka existenční stejně jako pro Ukrajinu. Proto se vede s takovou intenzitou.“ Jako celoživotní voják říká, že hlavní lekce z konfliktu je v návratu k základnímu účelu armády - obraně teritoria. „Většina bojů se odehrává na taktických úrovních. Sledujeme válku malých jednotek, dronů, jednotlivců. A to ovlivní i budoucí doktríny.“Zůna zdůrazňuje, že jakýkoli posun směrem k příměří nebo míru je bez aktivní účasti Spojených států nemyslitelný. „Evropská unie hraje podřadnou roli. Skutečný průlom mohou přinést jen Američané. Pokud se stáhnou, Ukrajina nebude mít kapacity pokračovat v obraně jen s evropskou pomocí.“ Trumpův tlak na mírové řešení podle něj reflektuje únavu USA z dlouhodobé podpory, ale zároveň i pragmatismus. Podle Zůny se česká armáda po roce 2008 vydala expedičním směrem, zaměřeným na mise NATO. Tím se ale vzdálila původnímu účelu, tedy obraně státu. „My jsme skvěle připravili vojáky pro zahraniční operace. Ale pokud dojde k ohrožení Česka, armáda jde do boje tak, jak je. A to je problém.“Zůna působil i jako vojenský přidělenec v Číně. Čínu označuje za klíčového hráče, který nechce měnit světový řád, ale připravuje se na jeho možný kolaps. „Čína na globalizaci nejvíce vydělala. Ale zároveň se zbrojí. Posiluje armádu, protože ví, že současný systém není stabilní.“Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
V posledních letech jsou Češi okouzleni Polskem. To není novinka, to se ví. Je to ovšem okouzlení ohraničené: je turistické a ekonomické, protože nás fascinuje, co všechno Poláci stavějí a jak rychle. Politicky už tolik očarováni nejsme, vlastně ani nechceme být, jelikož nemáme potřebu se v polské politice orientovat. Ale jaký je český vztah k polské kultuře? Proměňuje se? Prohlubuje se? Anebo ne? U příležitosti právě probíhajícího veletrhu Svět knihy, který letos uvádí kromě mnoha jiných autorů ze slovanských zemí také polskou nobelistku Olgu Tokarczuk, hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s polonistkou a překladatelkou Lucií Zakopalovou.
V úvodu přidáváme několik tipů z veletrhu: Lucie Zakopalová zve nejen na setkání s Olgou Tokarczuk, ale upozorňuje třeba na návštěvu reportéra Zbigniewa Rokity, který přiváží knihu Králové střelců. V ní vypráví pozoruhodné sportovní příběhy (míčových her) střední a východní Evropy z doby komunismu, v nichž se významně odrážela dobová politika. Takže kromě polského a ruského fotbalu se dostalo třeba i na maďarské vodní pólo. A Jakub přidává tip balkánský: po mnoha letech na veletrh přijíždí bosenský autor – Fedja Štukan je autor jediné knihy Blank: příběh střelce, v níž popisuje svou kariéru snajpra v devadesátých letech za jugoslávských válek, následně studenta herectví v Americe, náruživého feťáka a také kamaráda Brada Pitta a Angeliny Jolie.
Následně jde řeč o tom, jestli a zda vůbec se současný polský boom odráží v kultuře. Podle Lucie Zakopalové Poláci odjakživa intenzivně investují do kultury, mají smysl pro kulturní diplomacii (proto také mají tolik literárních Nobelových cen), takže nynější ekonomický zázrak do umění spíše nepromlouvá. Leda tak, že je v něm více peněz a sílí z toho polský film, jelikož ho může dělat více lidí. Umění odráží velké polské sebevědomí – Poláci vždycky věděli, že se o sebe musejí postarat sami, že to za ně nikdo neudělá: „Vždycky totiž byli pod větším dějinným tlakem, což je nutilo k větším výkonům. Ostatně v Polsku žádná generace nemá pocit, že má hotovo,“ tvrdí Zakopalová. „Poláci mají pocit, že jsou součástí velké Evropy a že ta si jich nevšímá tak, jak by chtěli. Zatímco v Česku se neřeší, jestli se o nás Evropa zajímá, protože my se o ni pochopitelně také nezajímáme.“
Poláci obdivují tento český klídek, mají nás za dobré sousedy: „Ale když se podíváte, s kým dalším Poláci sousedí a jaké jsou jejich historické zážitky, je to pro nás snadné vítězství,“ podotýká Zakopalová. V Polsku se i pro silné sebevědomí a vysoké ambice hodně věcí rychle mění, zatímco v Česku se všechno proměňuje pomalu a málo. Lucie Zakopalová soudí: „Jakékoli trendy profrčí v Polsku společností fofrem, zatímco v Česku si často nevšimneme, že nějaký trend byl. Například móda malých pivovarů už je v Polsku pryč: objevili pivo, ochutnali, zjistili, že může mít mnoho chutí, pochutnali si, ale teď už zkoumají víno.“ Na druhou stranu opouštějí pití tvrdého alkoholu: v Polsku je například nemožné, aby vedle dětského hřiště byla hospoda, nebo aby rodič na takovém hřišti pil pivo. „Na to u nás Poláci zírají s vyvalenýma očima. U nich by taková scéna byla absolutně odsouzeníhodná – pít před dětmi se nepatří, nesmí, na to polská společnost velmi dbá.“
Co jsou další rozdíly mezi Čechy a Poláky? Jak na sebe narážejí české představy o nich a jejich představy o nás? „Češi chodí oblečení lážo plážo a to, jak působí na druhé, je jim fuk. Polským ženám se při pohledu na české muže zdá, že všichni jedou na hory. V Polsku je mnohem větší důraz na status. Třeba schopnost politiků jet veřejnou dopravou je mnohem vyšší v Česku než v Polsku.“ Takové hodnocení našince nenechá v klidu Jakuba, který okamžitě přiznává, že se před natáčením měl lépe učesat. Aneb konečně podcast, který řeší skutečně podstatné věci. A to nejen ty zmíněné.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Odešel Jiří Bartoška. Co to znamená pro Česko a co pro karlovarský filmový festival? „Kryštof Mucha, který festival povede, bude v mimořádně těžké situaci. Všechny podobné akce se potýkají se společenskou změnou,“ tvrdí Dalibor Balšínek. Vzpomínka na zesnulou legendu vyšla i v aktuálním vydání Týdeníku Echu.
Jak to bude s Dukovany? „Jaderná elektrárna je projekt na sto let. Jestli nikomu nevadí, že úředník v Bruselu nebo politik v Paříži nám v tom může zabránit, tak už můžeme pomalu odevzdat naše rozhodovací pravomoce,“ říká Daniel Kaiser.
Co čekat od nového papeže? Jak komentátoři Týdeníku Echo vidí start kampaní do podzimních voleb. A došlo i na dotazy diváků.
Sledujte záznam živého vysílání Echo Porady, kde diskutovali Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Daniel Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
Hostem podcastu Men’s Factor je reportérka Valérie Fišrová, která se věnuje investigativní žurnalistice a infiltrovala se do sekty vedené Jaroslavem Dobešem alias guru Járou. „Byla jsem aktivní členkou jejich skupiny, která v podstatě nikdy nepřestala fungovat,“ popisuje.
Dobeš a jeho blízká spolupracovnice Barbara Plášková byli v minulosti odsouzeni za šest znásilnění, která probíhala mezi lety 2004 až 2011. Trest si odpykali ve filipínské detenční vazbě.
Reportérka čelila tlaku, aby odletěla na Filipíny. „Měla jsem odletět zadarmo, což pro mladé dívky bez prostředků může být velké lákadlo. Tehdy mi pomohl partner, který mě doslova odvezl pryč na dovolenou,“ přiznává. Členky sekty podle ní hovořily o tzv. „háčcích“, které ženy mají od předchozích partnerů a které jim prý brání v osobní svobodě.
Jak se do sekty dostala a proč podle ní není česká společnost vůči podobným uskupením imunní? Sledujte nový podcast Hynka Čermáka a Josefa Tomana.
From the publisher's feed

2 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

31 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners