Echo Podcasty

Echo Podcasty

By Echo MediaNewsPolitics
Download on the App Store

Echo Podcasty episodes

  • Původně měl být československý prezident jen kladeč věnců. Masaryk ovšem pronesl slavné: „Tož to ne!“

    O tom, že První republika je pro nás stále vzorem demokracie a důkazem našich hlubokých demokratických tradic, svědčí i skutečnost, že ústava České republiky z roku 1993 byla do značné míry opsaná z té prvorepublikové. Uvážíme-li, v jakém spěchu po roce 1918 vznikala, je až překvapující, nakolik funkční dokument se 29. února 1920 podařilo schválit. Měl samozřejmě své nedostatky, ze kterých se tvůrci ústavy České republiky ve značné míře poučili. Jde například o volební systém přísnější pro malé strany, jiný druh voleb do Senátu a podobně. 

    Už u prozatímní ústavy z 13. listopadu 1918 vypukl spor o prezidentské pravomoci. Prezident měl být původně něco jako britský král. Karel Kramář se snažil Masarykovi vysvětlit, že jde o to, aby se neušpinil politikou a byl jako na nebesích, ale nepřesvědčil ho. Masaryk tehdy pronesl své slavné „Tož to ne!“ Postavení prezidenta bylo nakonec podobné jako je v naší ústavě. Ovšem Masaryk měl vliv mnohem větší, bez ohledu na ústavu. Byla za tím jeho osobní autorita i zákulisní šachové tahy, navíc se mu podařilo vytvořit okolo Hradu jakési neinstitucionalizované mocenské centrum.

    Přesto nebyla Masarykova pozice tak neotřesitelná, jak si dnes myslíme. Nejhorší to měl při prezidentské volbě v roce 1927. Antonín Klimek dokonce ve svých úvahách připouští, že „kdyby proti němu postavila vládní koalice jako kandidáta Antonin Švehla, mohl by Masaryka za daného rozložení sil v parlamentě porazit. Byl nakonec jediným Masarykovým protikandidátem starý dělnický harcovník Václav Šturca, který v prvním kole obdržel 54 hlasů, zatímco Masaryk 274. Hubenou většinou třinácti hlasů (oproti 37 z roku 1920) tak dosáhl vítězství, jež právem může být označeno jako Pyrrhovo. Nepřitažlivost obou kandidátů pro řadu volitelů se projevila ve vysokém počtu bílých lístků – celkem bylo 104 prázdných lístků a 2 neplatné.

    24 min
  • Trump je jako král. Co řekne, to se stane. Nechce nefér hru, cla by se měla zrušit, říká Pikora

    Pro jedny nevyzpytatelný populista, pro druhé pragmatický obchodník. Donald Trump svými celními výhrůžkami rozkolísal globální trhy – a podle ekonoma Vladimíra Pikory to dělá s jasným cílem. V novém Hrotcastu prozrazuje, proč má pro Trumpovu hru pochopení a jaké dopady mohou cla mít na evropskou i českou ekonomiku.

    Americký prezident Donald Trump plní své hrozby a roztáčí kola celní války. Dělá to globálně a naplno, bez ohledu na soupeře či spojence USA. Nyní Evropská unie napjatě čeká, kdy pán Bílého domu „odpálí“ 25procentní cla na dovoz zboží z jejího území do Spojených států. Zatímco třeba francouzský prezident Emmanuel Macron Trumpovu hru nechápe a chce mu obchodní střet rozmluvit, ekonom Vladimír Pikora má pro amerického vládce pochopení.

    „Trumpovi nejde o cla a přebytek obchodní bilance. Myslím si ale, že jako obchodník nemá rád nefér hru. A ta se tady vede,“ říká v novém Hrotcastu. Pikoru zaráží i reakce evropských politiků, kteří jsou překvapeni z toho, že Trump své výhrůžky skutečně plní.

    „Nečekal jsem jen tu rychlost. Cla vnímám jako formu nátlaku,“ hodnotí s tím, že se podle jeho mínění na pozadí chystají ještě další opatření. „Veřejnost toho ví méně, než by měla.“

    Trump chce nátlakem donutit Evropu i Kanadu k volnému obchodu. To se může dít i díky nastavení americké politiky. V tamním prezidentském systému se současný nájemce Bílého domu chová jako král a věci se dějí, jak řekne, zdůrazňuje Pikora. I kvůli tomu panuje na světových trzích nejistota a veškeré predikce padají pod stůl.

    Pro Trumpa a jeho administrativu není Evropská unie partner. To je pro ni nepříjemným překvapením. „EU musí pochopit, že je nepodstatná a nyní rozhoduje Trump. Je to jen o našem přístupu a já doufám, že Emmanuel Macron přesvědčí Evropu, že on je její prezident,“ říká Pikora.

    Podle ekonoma je ekonomika Unie extrémně protekcionistická a volný obchod, jaký je na jejím území, by měl být nastaven i se Spojenými státy. „Mnoha vlivným kruhům to ale nevyhovuje. Jsou to třeba potravináři a zemědělci, ale našli bychom i spoustu dalších odvětví,“ dodává.

    Jak dopadne obchodní střet řízený z Bílého domu a kdo z něj nakonec bude profitovat? Utrpí Česko šrámy v celní válce? A jak se Pikora staví k rostoucím výdajům na obranu a zbrojení? Pomůže to evropské ekonomice, nebo dojde k nadměrnému plýtvání prostředky? Pusťte si Hrotcast.

    28 min
  • Stala se Ukrajina kořistí velmocí? Byly jiné varianty pro mír?

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

    Turbulentní situace kolem války na Ukrajině, kterou odstartoval výbuch v Oválné pracovně, vyvolala bouři i v rámci podcastu Echo Porada. Volodymyr Zelenskyj jednání s Donaldem Trumpem nezvládl. Ale co to znamená pro Ukrajinu? „Trump se teď snaží uhasit požár, což je dobře,“ tvrdí Daniel Kaiser. „Ale vadí mi, že když Ukrajina jako menší spojenec je na kolenou, tak si Amerika neodpustí svého bývalého klienta ještě zkasírovat.“ „Trump podle mě dělá dohodu s Putinem a Ukrajinu chce odrbat koloniální smlouvou a tím, že ji donutí přijmout ruské požadavky,“ říká Jiří Peňás. „A my bude ruským zákuskem.“Patříme, či chceme v této situaci patřit stále na západ? Je řešením aktuální situace evropské zbrojení? Znamená to více zadlužování? Změní to domácí politiku před podzimními volbami? Začínají se například objevovat hlasy volající po znovuzavedení vojenské služby.Na Echo Poradě dnes diskutovali Markéta Malá, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

    38 min
  • O Nesmrtelnosti. Hele, kámo, to si nedovedeš představit, co bude potom

    Tématem tohoto Salonu je nesmrtelnost. Nikoli nesmrtelnost duše chrousta, ale velmi reálné úvahy o tom, že lidstvo, nebo spíš by se mělo říci někteří lidé, stojí na prahu zásadního kroku do říše, kde se neumírá.

    Někteří ti lidé stáli v řadě vedle sebe během inaugurace prezidenta Donalda Trumpa. Nejznámější je Elon Musk, ale byl tam také miliardář Peter Thiel, který říká, že opravdu vede „boj proti smrti“ a je rozhodnut nezemřít.

    Byly by to jen pubertální fantazie, kdyby tito lidé zaprvé nedisponovali obrovskými prostředky, nyní už nejen finančními, které jim umožňují prakticky cokoli – a zadruhé, kdyby prudký rozvoj genetického inženýrství, regenerační medicíny, nanotechnologií a v neposlední řadě umělé inteligence (AI) neposouval tyto „fantazie“ někam, že si i skeptik může říct: Třeba to myslí vážně a třeba na tom může něco i být?

    O tom se bavíme s Ditou Malečkovou, magistrou filozofie a doktorkou informační vědy, Pavlem Čejkou z webu Smrtelník, který se zabývá tématy longevity, transhumanismu a přesahu do vývoje AI, s Ivanem Adamovičem, literárním historikem, znalcem všeho fantastického a redaktorem časopisu Živel, který už od 90. let o takových věcech psal, a spisovatelem Petrem Stančíkem, autorem knih, v nichž si lze cosi jako výrobu nadčlověka představit.


    28 min
  • Kaskadér Stich: Nejdůležitější je umět padat. Kondice dětí upadá. Učitelé se bojí s dětmi cvičit

    Hostem podcastu Men’s Factor byl Jaroslav Stich, kaskadér, učitel sebeobrany a bojovník proti strachu. Jako kaskadér Stich natáčel scény s hořícími auty, skákal z výšek a ladil rvačky pro české i zahraniční produkce. Vedle toho je ale také učitelem sebeobrany a sportovní pedagog, který se věnuje fyzické přípravě dospělých i dětí.

    Stich upozorňuje na zhoršující se fyzickou kondici dětí. Podle něj za to částečně může opatrnost učitelů tělocviku, kteří se bojí možných zranění a reakcí rodičů. „Gymnastické prvky, které jsme běžně zvládali, dnes školy často nevyučují, protože učitelé se bojí. Když se dítě zraní, rodiče mohou dělat velké problémy,“ říká Stich a dodává, že v některých školách děti raději přinesou omluvenku, než aby se vůbec hýbaly. 

    Stich klade důraz na prevenci před fyzickým střetem. „Vždy říkám preventivně nesnažte se dostat do nebezpečné situace. Když už k ní dojde, nejdůležitější je rychle reagovat a utéct do bezpečí." Upozorňuje také na častou chybu obětí útoku – zamrznutí. „Člověk může být perfektně fyzicky připravený, ale pokud mu psychika selže, je v obrovské nevýhodě. Proto děláme modelové situace, kde se studenti učí reagovat na útoky i pod stresem.“ 

    Kromě sebeobrany se Stich věnuje i kaskadérství, kde často musí riskovat. Přesto tvrdí, že důležité není překonávání strachu, ale respekt k nebezpečí. „Strach by tam neměl být nikdy. Vždycky máte k něčemu respekt. Pokud se bojíte, neměli byste to dělat.“ Vzpomíná i na nejnebezpečnější moment své kariéry, kdy měl přeběhnout koleje před přijíždějícím vlakem. „Při prvním pokusu jsem si uvědomil, že je to příliš blízko, a zastavil jsem se. Musíte si umět říct stop.

    “Znalost sebeobrany je podle Sticha klíčová pro všechny, nejen pro sportovce. „Ať už děláte jakýkoliv bojový sport, nebo se jen chcete naučit základy, měli byste vědět, jak se chránit. A hlavně jak padat. Protože právě pád, ne úder, může být fatální."

    34 min
  • Sókratés dnes: Zničte své názory i svou pověst, osvobodíte se a začnete myslet

    Ve středu všeho je poprava. Nejen v případě křesťanství; platí to i o filozofii. Čím Sókratés štval jinak tolerantní Řeky až tak, že jej popravili? Agnes Callardová, americká filozofka maďarského původu, říká v knize The Open Socrates zprvu něco nepřekvapivého: Štval je dotěrnými otázkami, které obnažovali jejich nevědění. Což je banální. Callardová však tyto otázky blíže určuje jako „nečasové“. Čímže jsou nečasové? Vždy si je pokládáme příliš pozdě, většinou až když je po všem. A pak nás může zamrzet, že jsme si je nepoložili dříve. Vztek však raději obracíme proti Sókratovi než proti sobě.

    Proč jsme takto opoždění? Jako je naše tělo živoucí souvislostí orgánu, stojí náš život na ideové infrastruktuře. Od doby, kdy bereme rozum, přejímáme názory ze svého okolí. O spoustě věcech jsme přesvědčeni dříve, než si je promyslíme. V závislosti na tom, v jaké společnosti a rodině jsme se narodili, víme třeba to, že Bůh neexistuje, že demokracie je nejlepší zřízení a člověk je svobodný a rozumný. To vše může být pravda, ale podstatné je, že tato přesvědčení nemají zhola nic společného s poznáním. Jsou to pouhé názory, které přejímáme. Netvoříme je; dějí se nám. Stejně jako třeba pověst. 

    Máme-li štěstí, nastává uprostřed života okamžik, kdy se vše zhroutí a my si uvědomíme, že nechceme-li být otroky vnějšku, nezbývá než zničit své názory i svou pověst – a vše znovu vystavit z nitra. Pak si klademe třeba otázku, jestli Bůh fakt náhodou neexistuje. A jsme svobodní? Jak někdo vůbec přišel na to označit člověka za rozumného? A jestli je demokracie nejlepším zřízením, víme vůbec, co to znamená? Položit si tyto otázky může být nepříjemné. Snadno totiž zjistíme, že jsme dosud žili ze špatných odpovědí. Proto je Sókratés, tento napomahač zhroucení, tolik neoblíben.

    Callardová však zavrhuje klišé, dle kterého je zakladatel filozofie člověk, který chodí světem s tím, že ví, že nic neví. „Sókratés toho ví dost,“ namítá. Sám se prezentuje jako odborník na vůbec nejpodstatnější záležitosti: na politiku, lásku a smrt. Jeho dialogy navíc autorka považuje za těžiště svébytné etické koncepce. 

    Ve své nápadité knize to Callardová ilustruje na moderní západní demokracii. Co je jejím základem? Na jedné straně status. Všichni toužíme po uznání, zvláště po uznání naší jedinečnosti. Ale druhým pilířem je rovnost. Všichni jsme si přece rovní, ať jsme bohatí, ať chudí, vzdělaní, nebo nevzdělaní. Problém je, že status a rovnost jdou proti sobě. Je laciné, hlavně však nepravdivé chtít věc vyřešit tím, že jeden pilíř škrtneme. Oba jsou podstatné. 

    Sókratovo vedení dialogu nabízí řešení této aporie. Sám chodí za lidmi, kteří mají dobrou pověst; i za těmi, kteří mají pověst příšernou. Mluví s otroky i s nejmocnějšími lidmi, se vzdělanci i nevzdělanými. A v interpretaci Agnes Callardové jim říká: „Je mi úplně jedno, kým jste nebo nejste, co se vám v životě povedlo nebo nepovedlo.

    A kašlu na to, co si o vás druzí myslí. Teď jsme tu spolu – a spolu také budeme sledovat, kam nás dialog zavede a jestli třeba na něco spolu nepřijdeme. Sókratés tím projevuje absolutní uznání každému jednotlivci zvlášť a zároveň jej vnímá jako sobě rovného. 

    Nikoho nevyzdvihuje, nikoho neponižuje, všem naslouchá. Není náhoda, že Callardová zdůrazňuje právě tento rozměr Sókratovy dialogičnosti. Klíčovým poselstvím její knihy totiž rovněž je, že sami na nic nepřijdeme. Naše mysli se uzavírají do provinčnosti, stahujeme-li se do samoty. Myslíme jen spolu, aspoň ve dvou. Potřebujeme se, ale vydržet to – možná právě to je jeden z nejvyšších i nejtěžších etických nároků.

    Kapitoly

    I. Otázky, jež si klademe vždy pozdě [počátek až 14:15]

    II. Filozofie? Schopnost nereagovat na sebe [14:15 až 27:50]

    III. Myšlení se rodí až při řeči. [27:50 až 35:20]

    IV. Sókratés: hmyz i porodní bába [35:20 až 52:00]

    V. Čeho se bojíme, když se bojíme smrti? [52:00 až konec]

    28 min
  • Nejdřív jsme zrušili šlechtické tituly, ale nakonec jsme volili knížete!

    Vztah české společnosti ke šlechtě byl historicky dost odtažitý. Nadnárodní stavovská identita šlechty a její kosmopolitismus neodpovídaly ideám o formování národních států na počátku 20. století. Plebejští Češi vytýkali šlechtě germanofilství, její odpor k demokracii a zejména tzv. bělohorskou zradu. Odčinění Bílé Hory se také stalo v samostatném Československu hlavním odůvodněním přijetí pozemkové reformy, která byla namířena především proti majetku šlechty. Největším vlastníkem půdy v Čechách byl totiž kníže Schwarzenberg, který vlastnil 3,4 % veškeré půdy, největší na Moravě byli Liechtensteinové, kterým patřilo 4,9% Moravy. Pozemková reforma byla jedním z prvních zásadních počinů nového Československa. Pozemkové úpravy se po válce děly ve více než dvaceti státech Evropy, ale v Československu byla její legislativní úprava vlastnictví půdy skutečně radikální. Reformě podléhala čtvrtina veškeré plochy republiky. Již v prosinci 1918 byly také zrušeny šlechtické tituly. U tehdejších politických elit prostě vyhrála potřeba vytěsnit šlechtu z národního společenství. Ovšem paradoxně protektorátní premiér Alois Eliáš používání šlechtických titulů zase povolil, protože chtěl šlechtice integroval zpět do české společnosti. Nicméně po tom všem je zajímavý zásadní obrat v novém tisíciletí, kdy Češi najednou objevili kouzlo šlechtické noblesy knížete Karla Schwarzenberga, zvolili ho do nejdříve jako předsedu strany TOP 09 do parlamentu, a nakonec ho vyslali v prvních přímých volbách prezidenta až do druhého kola, kde ale již nestačil na vulgárního a populistického plebejce Miloše Zemana. Ovšem mezitím prošel vztah české společnosti ke své šlechtě řadou peripetií. Podobně dramatické byly za okupaci i komunismu i osudy samotných šlechticů…

    27 min
  • Až Trump a Putin donutili Evropu k akceschopnosti. Politici jsou odtržení od reality a nevidí pravdu, říká Hynek

    Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky Jiří Hynek byl hostem Echa Pavla Štrunce a tvrdí, že vlády evropských států dlouho ignorovaly varování a nyní se teprve pod tlakem vnějších okolností probouzejí k akci.

    Zmínil i to, že přechod k posílení obranných kapacit bude složitý a vyžaduje změnu přístupu. Podle Hynka se Evropa už před víc než dekádou měla začít starat o svou obranu. „Od 11. září Spojené státy přesměrovávají svou politiku do Asie. Už v roce 2017 Angela Merkelová řekla, že Evropa se musí ve své obraně postavit na vlastní nohy, a nestalo se vůbec nic." Podle něj teprve poslední měsíce, kdy se ukázalo, že USA se možná budou méně angažovat v evropské bezpečnosti, vedou k zásadním změnám.

    „Je to paradox, ale Trump a Putin vyprovokovali Evropu k nějaké akceschopnosti,“ řekl. Podle něj evropští politici doufali, že vše „nějak přejde“, a bezpečnostní rizika dlouho ignorovali.„Tady se popírají fyzikální zákony. Buď bude obrana, nebo bude dekarbonizace,“ uvedl Hynek s tím, že v současných podmínkách je zbrojní výroba v Evropě stále obtížnější.

    Evropské vlády se podle Hynka musí rozhodnout, zda jsou ochotné obětovat část svého pohodlí kvůli bezpečnosti. „Když vydáváte nějaké peníze, musíte je někde vzít. Můžete buď zvýšit daně, snížit sociální výdaje, nebo se zadlužit,“ uvedl.

    Zároveň ale dodal, že investice do obranného průmyslu mohou být dlouhodobě přínosné, pokud budou správně řízeny. „Když budete nakupovat obrannou techniku v tuzemsku, generujete tím práci a technologický rozvoj. Je to jako osít pole – když neosijete, nesklidíte,“ dodal Hynek.

    25 min
  • Druhý nástup alfa samce Donalda Trumpa jsme podcenili. V čele EU stojí lepší úředníci

    Světové dění v posledních dvou týdnech je turbulentní a tak rychlé, že máloco z toho, co platilo včera, platí ještě dnes, natož aby to platilo zítra. Přičemž mnohé se pod vlivem ruské války na Ukrajině samozřejmě intenzivně dotýká slovanského světa. Rozhovor s Michalem Haškem o Robertu Fico jsme začali domlouvat před třemi týdny, mezitím ovšem se pozornost světa i Česka upnula k Ukrajině, Americe a Rusku. Vynechat v nové epizodě podcastu Hej, Slované tedy nelze nic z uvedeného – ostatně začínáme blahopřáním k narozeninám ukrajinského prezidenta.


    V dalších částech hovoru dojde na mnohé: jaký je čtvrtý premiérský mandát Roberta Fica? Chová se jako svrchovaný představitel své země? Podle Michala Haška představuje Robert Fico vlastně evropský úkaz: „Je jeden z mála sociálních demokratů, kterému se v posledních letech globalizace Evropy daří vyhrávat volby. V okolních státech tam, kde v minulosti významně vítězily sociální demokracie, vidíme, že ta doba je pryč. Ale na Slovensku dokonce dvě strany sociální demokracie popírají tento jinak evidentní trend. Takže slovenská vláda je jedna z mála vlád, která má ve svém programovém prohlášení podstatné prvky levicového sociálnědemokratického programu. V tomto směru je Robert Fico opravdu spíše výjimkou v prostoru střední a západní Evropy.“


    Kromě toho hovoříme také o plynové krizi, Vrběticích nebo o tom, jak se má Česko, které už teď má ve vztahu k Rusku jinou minulost než Slovensko, k Rusku nadále chovat – obzvlášť když Česko vnímá jako nepřátelskou zemi. „Je potřeba budovat vztahy pragmaticky a pragmatické, ale nezapomínat na to, co se stalo,“ říká k tomu Michal Hašek. Řeč je také o ochlazení česko-slovenských vládních vztahů a o tom, zda po roce od jejich „vypovězení“, jež host vnímá jako „české vyhlášení studené války Slovensku“, se náhodou neukazuje, že se nic strašného nestalo. Dojde rovněž na debatu okolo Petra Fialy či na soudní zrušení rumunských prezidentských voleb. Závěrem padne otázka, zda by se Michal Hašek znovu nechal fotit s Nočními vlky.


    Aneb konečně podcast, který hovoří se všemi.

    41 min
  • Realiťák Trump a stepní válečník Putin. Amerika už není supervelmoc, Evropu dusí Green Deal, říká ekonom Kohout

    Zatímco Donald Trump vidí území jako obchodní artikl, Vladimir Putin jako kořist. Jak tyto rozdílné pohledy formují současný svět? A proč Evropa v technologickém i hospodářském závodě stále ztrácí? Poslechněte si nový Hrotcast s ekonomem Pavlem Kohoutem, který odhaluje souvislosti, jež hýbou globální scénou.

    Donald Trump se přiřítil do mezinárodního obchodu i vztahů jako cunami. Jenže ačkoli chce dát najevo sílu a rozhodnost, jeho kroky ho usvědčují z opaku. „To, co dělá v zahraniční politice, je velmi nešťastné. Jeho administrativa dala najevo slabost i ochotu ustoupit a Amerika přestává být chápána jako supervelmoc,“ říká Pavel Kohout, ekonom z investičního fondu Algorithmic Sicav.

    A přidává postřeh o dvou těžkých vahách světové politiky, které nyní krouží kolem sebe i ukrajinského bojiště. „Trump je obchodník a realiťák. Pro něj je území něco, s čím se dá obchodovat. Vladimir Putin je stepní válečník. Jeho prizmatem je zisk území otázka prestiže, pro níž je ochoten i schopen obětovat vše,“ zdůrazňuje v novém Hrotcastu.

    Jeho postřeh koreluje s realitou. Zatímco ruský vůdce sousední Ukrajinu napadl a její území chce získat silou, americký prezident podmínil pokračování pomoci Kyjevu převzetím kontroly nad obrovským množstvím ukrajinského nerostného bohatství.

    Trump ale rozjíždí i jinou válku – obchodní. Neohlíží se přitom na soupeře Spojených států, ale ani na jejich spojence. Aktuálně vyhlásil, že již brzy uvalí 25procentní clo na zboží z EU. „Nejhorší možný výsledek by byl, kdyby došlo na celní války a vzájemné zvyšování cel mezi Evropou a USA. Znamenalo by to další problémy pro náš průmysl,“ varuje Kohout.

    Evropa by se podle něj měla držet zpátky a neeskalovat konflikt s americkým prezidentem, i když na poli Unie existuje pokušení napařit Trumpovi v odvetě vysoká cla. Zboží ze Spojených států je už teď zatíženo vyššími poplatky v Evropě, než je tomu naopak, podotýká známý ekonom. Podle něj cla nejsou zdravým prostředkem pro ekonomický růst.

    USA pod novým vedením, ale třeba i Velká Británie, chtějí masivně podporovat rozvoj umělé inteligence. Vyspělý svět si od ní slibuje urychlení hospodářského rozvoje. Ujíždí Evropě v nejvyspělejších technologiích vlak? Datová centra jsou v Evropě drahá kvůli drahým energiím, analyzuje Kohout. Zároveň tvrdí, že i na našem kontinentu vznikají skvělé projekty v AI, jen je neumíme tak dobře prodat.

    Například Francie podle něj přišla s novým chatbotem s umělou inteligencí nazvaným Le Chat, který vzbudil obrovskou pozornost mezi experty. Veřejnost o něm ale příliš neví, protože Evropa zaostává v PR proti Spojeným státům nebo Číně, jež nedávno překvapila svým pokročilým AI nástrojem DeepSeek.

    Nastal čas, abychom od Pekingu začali opisovat? Kohout dává za příklad, jaký obrovský skok udělala asijská velmoc v automobilovém průmyslu, který naopak v Evropě čím dál víc skomírá. „Teď se jen divíme, jaký zázrak Čína v automotive dokázala. A jde i o marketing, jako když koupila starou britskou značku MG. Evropa naopak postupuje zákazy a pokutami. Huráplánování, zákazy a povely nemají ekonomickou logiku,“ hodnotí.

    Přesto v Evropě vidí společnosti, které mají našlápnuto k velkým věcem. Které to jsou? A může jich být víc? Co si Pavel Kohout myslí o Green Dealu? A nastal pád starého kontinentu? O tom všem v novém Hrotcastu.

    38 min

About Echo Podcasty

From the publisher's feed

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo.

More shows like Echo Podcasty

Interview Plus by Český rozhlas

Interview Plus

2 Listeners

Osobnost Plus by Český rozhlas

Osobnost Plus

1 Listeners

Vinohradská 12 by Český rozhlas

Vinohradská 12

37 Listeners

Insider by Tomáš Jirsa, Michal Půr, Markéta Malá & Vojtěch Klaus

Insider

4 Listeners

Studio N by Deník N

Studio N

31 Listeners

Vlevo dole by Seznam Zprávy

Vlevo dole

13 Listeners

Ptám se já, Marie Bastlová by Seznam Zprávy

Ptám se já, Marie Bastlová

5 Listeners

Dobrovský & Šídlo by Dobrovský & Šídlo

Dobrovský & Šídlo

10 Listeners

Kecy a politika by Bohumil Pečinka, Petros Michopulos

Kecy a politika

9 Listeners

Čestmír Strakatý by Čestmír Strakatý

Čestmír Strakatý

2 Listeners

5:59 by Seznam Zprávy

5:59

9 Listeners

Spotlight by Spotlight Aktuálně.cz

Spotlight

3 Listeners

Hlas na poušti Milana Mikuleckého by Novinky.cz

Hlas na poušti Milana Mikuleckého

0 Listeners

Bruselský diktát by Hospodářské noviny

Bruselský diktát

0 Listeners

Zlámaný Topol by INFO.CZ

Zlámaný Topol

0 Listeners