
Sign up to save your podcasts
Or


Vývoj po nástupu Donalda Trumpa je překotný. To ale neplatí o Evropě, kde vše zůstává zakonzervované. Pokud velký byznys neřekne, že to odmítá, nestane se u nás vůbec nic, říká v debatě bývalý premiér, aktuálně stojící v čele Teplárenského sdružení, Mirek Topolánek.
O českých zájmech, plivání na hrob Angely Merkelové nebo vykoupení akcionářů ČEZ Andrejem Babišem diskutovali také exministr průmyslu a místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček a místopředseda sněmovny, člen ODS Jan Skopeček.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
„Základem toho, jak se ubránit, je vůbec to nebezpečí rozpoznat,“ říká Linda Štucbartová, lektorka sebeobrany pro všechny a viceprezidentka Česko-izraelské obchodní komory, která byla hostem podcastu Men’s Factor.Často si prý neuvědomujeme, že se nacházíme v toxickém pracovním prostředí nebo manipulativním vztahu. „Možná si myslíte, že to, jak se k vám chová váš nadřízený, je normální. Než zjistíte, že to třeba normální není,“ říká Štucbartová.Podle ní je klíčem k efektivní sebeobraně prevence a včasné vyhodnocení situace. „Je důležité vést rozhovory o tom, jaké jsou červené vlajky v mezilidských vztazích, a to zejména s dospívajícími dětmi, protože když už jsou ve vztahu, často to nepoznají.“Jedním z mýtů, který se snaží vyvrátit, je přesvědčení, že fyzická síla je hlavním faktorem úspěšné obrany. „Predátoři často spoléhají na to, že jejich oběť bude pasivní a nebude vědět, jak reagovat. Když je ale vykolejíme, velmi často se stáhnou.“ Podle Štucbartové nejde o to, zda je člověk fyzicky silný, ale spíše o schopnost správně reagovat. „Představte si, že se rvete za sebe a za své děti. V tu chvíli si mnohé ženy dovolí se opravdu postavit na odpor.“Fyzický boj by však měl být až poslední možností. „Máme strategii Mysli, Zakřič, Utíkej, Bojuj, Sdílej, Buď OK. Znamená to, že prevence je klíčová, ale když se situace vyhrotí, hlasitý křik nebo rychlý útěk jsou mnohdy lepší než fyzický střet.“
Hostem Hrotu Pavla Štrunce byl Matouš Syrový, spolumajitel firmy Koupelny Syrový. Jeho byznys, který před pěti lety převzal od otce, dnes dosahuje obratu kolem 150 milionů korun. „Táta měl prioritu v objemu zboží, já to mám jinak. Když jsem firmu v roce 2019 začal řídit, nastavil jsem marži tak, aby to dávalo smysl. Chci dělat hezké věci,“ říká mladý podnikatel a dodává, že neprodávají produkty, ale zážitek, který při užívání jejich koupelen zákazníci mají. „Hodně se změnili segmenty klientů, většina z nich řeší design, kvalitu. Cena je spíš hodnota.
Zákazníci jsou extrémně nároční, říká Syrový a mluví i o tom, kolik taková průměrná koupelna stojí. „Za materiál to bývá okolo dvou set tisíc, je to podobné napříč trhem. Koupelnu na klíč uděláme kolem půl milionu. Naši řemeslníci znají svoji hodnotu. Největší problém je spojit všechny profese dohromady.“
V rozhovoru se také řešilo, jak se globální situace podepsala na trhu. Válka na Ukrajině přinesla problém s dostupností klíčové suroviny - kaolinu, který se využívá při výrobě dlažby a obkladů."Největší zásobárna kaolinu v Evropě byla na Ukrajině. Když se jeho těžba zastavila, nastal obrovský výpadek. Ostatní dodavatelé, třeba ze Saúdskoarabských lomů, toho využili a ceny raketově vzrostly," vysvětluje Syrový.
K tomu se přidaly i rostoucí ceny energií, což zdražilo výrobu a výsledné produkty.
Jaké jsou trendy v koupelnovém designu? Proč postavil marketing společnosti na spolupráci s influencery? Co zákazníci chtějí a liší se nároky Čechů od jiných národů?
Žijeme v nihilistické době? Soudě podle toho, jak se politici předhánějí v tom, kolikrát v jejich projevech zazní slovo hodnoty, ano. Vždyť kdybychom věděli, kudy kam, nemuseli bychom se jimi zaklínat. Příznačné je, že už samo slovo, respektive jeho původ signalizuje bezradnost. Společnost si obrat „hodnoty“ vypůjčila z ekonomického slovníku v době, kdy se tradiční náboženské rámce rozpadly a nic nového nebylo na obzoru. Z původně ekonomického pojmu s širokým uplatněním – viz kalorické hodnoty – se stalo náboženství po náboženství.
Tereza Matějčková ve svém novém podcastu líčí, kterak pojem hodnoty vyrostl z dezorientace poté, co byl slovy Friedricha Nietzscheho zabit Bůh. Po smrti Boha víme, že vše absolutní patří do patologie. Výraz hodnoty užívá německý myslitel jako náhradu za absolutno. Kdo má hodnoty, ví, že musí přehodnocovat. Ze své podstaty jsou totiž relativní. Je jich vždy více, vztahují se k něčemu, co se jimi hodnotí, a je tedy zapotřebí zjišťovat, jaké hodnoty v dané situaci aktivovat.
Ale Nietzsche se také obával, že se moderní člověk přehodnocováním brzy unaví a propadne nihilismu, tedy přesvědčení, že je-li vše nejisté, nic nemá cenu. Tehdy hrozí, že se hodnoty promění v povrchní verze náboženství. Už nevěříme v Boha, ale třeba ve svobodu a důstojnost. Tyto hodnoty přitom klademe proti světu, kterému máme za zlé, že vše dobré a pravdivé udusává. Hodnoty stejně jako náboženství vykupují ze světa, v němž často nevíme, kudy kam, protože je to půda relativity.
Do takto pojatých hodnot nepromlouvá světská relativnost, jenže proto jsou také marné a dosvědčují kulturní ztrátu. Je to verbální přihlášení se k dobru, které z člověka jako by snímalo úsilí o charakter, postoj, smysl. Ostatně je nápadné, že se spolu s inflací hodnot z veřejného života i naší každodennosti vytratily řeči o ctnostech. Jenže kdo nemá základní ctnosti – tedy moudrost, spravedlnost, přiměřenost a odvahu –, nemůže správně pracovat s hodnotami. Hodnoty, v nichž je život i smysl, si v sobě nesou vnitřní rozpornost, a my musíme tudíž – moudře, spravedlivě, přiměřeně a odvážně – zkoumat, jak se sada našich hodnot vztahuje ke konkrétní situaci.
Vezměme si třeba tolik vzývanou svobodu. Má v sobě něco ze svéhlavosti, ale kdyby byla svoboda jen svéhlavá, brzo bychom zničili společnou půdu, na níž jsme svobodní. Proto je třeba zohlednit i to, že svoboda v sobě nese odpovědnost. Jenže kdyby byla svobody jen odpovědností, zaniklo by něco z její destruktivní síly, která ke svobodě také patří – a liberální společnosti to vědí. Máme dostatek studií o tom, jak bolestivě dopadají rozvody na děti, psychicky, fyzicky, finančně, a přesto jsme přesvědčeni, že lidem musím dopřát svobodu jít, přesněji: nikdo jim ji nedopřává. Liberální společnosti uznávají, že tuto svobodu vždy již mají.
Pochopíme-li hodnoty jako protest proti nejistému, relativnímu světu, v němž vládnou odstíny šedi, stane se z nich falešná měna, z nichž lze sice spíchnout lecjaké proslovy, ale oslovit tím lze málokoho. Ne proto, že by takové hodnoty byly tak laciné, ale proto, že se jimi nic neříká. Proč pro jednou nevzývat ctnosti?
Kapitoly
I. My, noví nihilisté [začátek až 6:40]
II. Lze věřit ateisticky? [6:40 až 22:40]
III. Kdo si myslí, že je chytřejší než svět, nemyslí. [22:40 až 39:10]
IV. Teroristé a hodnotáři [39:10 až konec]
Bibliografie
Johann G. Fichte, „O důvodu naší víry v boží světovládu“, přel. B. Horyna, Dějiny rané romantiky. Fichte, Schlegel, Novalis, Praha: Vyšehrad, 2005.
Johann Gottlieb Fichte, Versuch einer Kritik aller Offenbarung, Hamburg: Meriner Verlag, 1998.
Friedrich H. Jacobi, „Einleitung in des Verfassers Sämmtliche Philosophische Schriften“, Werkausgabe, sv. 2.1, vyd. Klaus Hammacher a Walter Jaeschke, Hamburg – Stuttgart-Bad Cannstatt 1998.
Friedrich H. Jacobi, „Jacobi an Fichte“, in: Werkausgabe, sv. 2.1, vyd. Klaus Hammacher a Walter Jaeschke, Hamburg – Stuttgart-Bad Cannstatt 1998.
Zopakujeme si s Donaldem Trumpem 30. léta minulého století?Současné dění bývá často přirovnáváno k 30. létům 20.století. Skutečně lze nalézt řadu podobností: I tehdy vše začalo hospodářskou krizí, která v Československu – stejně jako později i v České republice - trvala déle než v okolních zemích. Tehdy i dnes začaly sílit nacionalistické nálady, odpor vůči establishmentu a elitám vedl k popularitě fašismu (ve 30. letech) nebo pravicového extrémismu (dnes). Obecným jevem byla sílící nedůvěra v systém parlamentní demokracie, která byla – stejně jako je dnes – označována za zkorumpovanou, neakceschopnou, zbyrokratizovanou a skomírající. A do toho přišel agresor – tentokrát v podobě Hitlera, dnes v podobě Putina.Zkušenost je ale nepřenositelná, takže to vypadá, že si všechno zase zopakujeme. Minimálně různá ekonomická opatření Donalda Trumpa, jeho protekcionismus, celní války a snahy o izolování Ameriky od okolního světa, ukazují, jak moc nám chybí historická zkušenost. Přitom právě bez zkušenosti Velké hospodářské krize by po druhé světové válce těžko došlo k vytvoření globální ekonomické spolupráce v podobě brettonwoodského systému měnové stabilizace, IMF a GATT, tj. snah u uvolňování obchodu, který byl za Velké hospodářské krize sešněrován. A to ve 20. století nebyl svět zdaleka tolik obchodně a ekonomicky propojen, jako je dnes. Hospodářská krize dobře ukázala, jak soutěž v tom, kdo víc zvýší cla a kdo víc zdevalvuje měnu, aby získal výhodu v exportu, nakonec poškodí všechny hráče světového systému. Ale voličům se tato politika „ožebrač svého souseda“ většinou líbí. Odpovídá to totiž onomu – jak tehdy, tak nyní - oslavovanému „zdravému rozumu“, který napovídá, že nám přece musí pomoci, když se budeme starat jen sami o sebe, bez ohledu na ostatní. Nezbývá než doufat, že to dnes neskončí stejně, jako ve 30. letech … Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
Evropský poslanec Ondřej Kolář z TOP 09 připustil, že současná vláda má řadu problémů a chyb, ale zároveň tvrdí, že žádná lepší alternativa neexistuje. „Jsem člověk, který má spoustu výhrad k současné vládě a neváhá ji občas kritizovat, ale jedním dechem dodávám, že tu není jiná alternativa, která by alespoň tomu mému nastavení a přesvědčení nějakým způsobem konvenovala,“ uvedl.Podle něj vládní koalice selhává především v oblasti komunikace: „Myslím si, že kdyby vládní koalice zapracovala na komunikaci a dokázala lidem lépe vysvětlovat, proč dělá některé kroky, tak by se jí vládlo mnohem pohodlněji,“ řekl Kolář. Na otázku, zda je tato vláda „nejlepší z těch nejhorších,“ odpověděl stručně: „Ano.“Kolář připustil, že současná vláda má řadu problémů a chyb, ale zároveň tvrdí, že žádná lepší alternativa neexistuje. „Jsem člověk, který má spoustu výhrad k současné vládě a neváhá ji občas kritizovat, ale jedním dechem dodávám, že tu není jiná alternativa, která by alespoň tomu mému nastavení a přesvědčení nějakým způsobem konvenovala,“ uvedl.Podle něj vládní koalice selhává především v oblasti komunikace s veřejností. „Myslím si, že kdyby vládní koalice zapracovala na komunikaci a dokázala lidem lépe vysvětlovat, proč dělá některé kroky, tak by se jí vládlo mnohem pohodlněji,“ řekl Kolář. Na otázku, zda je tato vláda „nejlepší z těch nejhorších,“ odpověděl stručně: „Ano.“Kolář v rozhovoru označuje politiku Andreje Babiše za naivní a neobratnou. Odmítl, že by šéf hnutí ANO vědomě podporoval ruský režim, ale upozornil, že některé jeho kroky a výroky Kremlu hrají do karet.„Nemyslím si, že Andrej Babiš je člověk, který by byl nějakým způsobem opojen ruským nebo čínským diktátorem. Naopak, pokud vím, tak nemá sám úplně nejlepší zkušenosti s Číňany. Ale jeho styl zahraniční politiky a komunikace navenek není tolik proruský, jako spíš velmi neobratný a naivní,“ uvedl Kolář. Dodává, že Andrej Babiš není schopen potlačit svou touhu vymezovat se vůči všemu a všem, a to podle Koláře Rusku nahrává.Jako příklad uvedl jeho účast na setkání konzervativních politiků v Evropě, kde kritizoval EU. „Když jde na sraz patriotů pro Evropu a začne tam kritizovat Evropskou unii úplně ve všem, tak samozřejmě se toho chytne ruská propaganda, která to potom vesele sdílí,“ vysvětlil Kolář. „Myslím si, že ta jeho fascinace Putinem nedosahuje takové míry jako u Roberta Fica,“ dodal.Ondřej Kolář v rozhovoru ostře kritizoval slovenského premiéra Roberta Fica, který se podle něj chová jako regulérní blázen: „Premiérem jedné členské země je regulérní blázen a učíme se s tím pracovat,“ řekl v rozhovoru. Podle něj Ficovo jednání škodí nejen Slovensku, ale i Evropě jako celku. Putin je prý politik žijící v zajetí konspiračních teorií a přirovnal ho k trojskému koni Vladimira Putina v Evropě. Podle Koláře se Fico vymezuje vůči všemu a všem, což na Slovensku vyvolává rostoucí nespokojenost.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
V posledních dnech a týdnech se do světového dění a slovníku vracejí fráze, u kterých se zdálo, že patří minulosti – například odsun národa. Anebo se objevují spojení, která se vracejí pravidelně, pravidelně vzbuzují velké naděje, ale nakonec je za nimi marnost – například světová garance hranic některého státu. A protože jsou to termíny intenzivně spojené rovněž s dějinami střední a slovanské Evropy, věnuje se nejnovější epizoda sourozeneckého podcastu Hej, Slované právě jim. Garance hranic Ukrajiny, odsun Němců, změna hranic Polska, repatriace a reemigrace Slováků, naopak neodsun slovenských Maďarů. To vše Jakub a Lukáš Novosadovi probírají se svým hostem, historikem Michalem Stehlíkem.Začala jednání, na něž se dlouho čekalo: jednání mezi Spojenými státy a Ruskem o ukončení války na Ukrajině. Nevíme samozřejmě ještě nic, přesto jeden bod doposud známých plánů stojí za pozornost: a sice odhodlání garantovat ze zahraničí Ukrajině její (nové) hranice. To se této zemi stalo už v roce 1994 i 2015. A garanci hranic zná i Československo, stejně tak jiné země Evropy. Jak si historicky tento koncept vede? Co nám o něm historie říká? Je udržitelný, anebo vždy znovu odsouzený k neúspěchu, jelikož pokaždé odráží pouze momentální sílu vyjednávajících stran?Druhou polovinu rozhovoru tvoří připomínka toho, co znamená odsun národa či velké skupiny osob, jak se o tom nyní uvažuje v Gaze. Střední Evropa v letech 1945 a 1946 zažila pohyb milionů lidí tam a sem: z Československa odešly tři miliony Němců, Polsko změnilo své hranice, posunulo se na západ, kde nikdy nebylo, a lidé přišli do jiné země, na původně německou půdu. Naopak slovanská Lužice byla přišedšími Němci germanizována. Zároveň nedošlo k odsunu slovenských Maďarů, pouze k výměně jejich části za Slováky žijící v Uhrech. Dojde také na meziválečnou řecko-tureckou výměnu obyvatelstva nebo na Jugoslávii, která představuje v dějinách ojedinělý pokus stvořit v zemích slovanské Evropy stát, který nebude stát na jazykové identitě svých občanů. Co tedy odsuny a přesuny obyvatel (střední) Evropě přinesly? A už jsme to v sobě zpracovali?Aneb podcast plně ponořený do historie.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Sté vydání Echo Porady se ve středu večer vysílalo živě. Jak vůbec podcast vznikl? Budou se Donald Trump a Vladimir Putin vzájemně navštěvovat ve Washingtonu a Moskvě? S kým Andrej Babiš po volbách bude sestavovat vládu. A samozřejmě došlo i na dotazy diváků.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
Česká značka kuchyňského nádobí Fabini má za sebou další úspěšný rok. Plánovaný obrat 150 milionů korun nakonec překročila o další 3 miliony. Zakladatel firmy Jan Fabini o svém podnikání mluvil v podcastu HROT Pavla Štrunce. Mimo jiné popsal svou cestu k úspěchu, důležitost designu a plány do budoucna. Fabini začal s podnikáním už na střední škole. „Chtěl jsem tvořit něco vlastního,“ říká. Právě mladická naivita mu podle jeho slov pomohla rozjet firmu bez obav z možných překážek. „Člověk netuší, do čeho jde, a nemá zábrany, což může být výhodou,“ dodává. Jan Fabini dnes firmu řídí ve svých 26 letech a věk pro něj nikdy nebyl překážkou. „Obklopujeme se zkušenými lidmi a dáváme jim velkou volnost. Nemám pocit, že by mladý věk byl nevýhoda.“
Ačkoliv pochází z rodiny, kde se nikdo podnikání nevěnoval, inspiraci hledal u úspěšných podnikatelů a sám si osvojoval potřebné znalosti. Myšlenka zaměřit se právě na kuchyňské nádobí přišla postupně, když si všiml, že v segmentu chybí inovativní produkty s moderním designem.
„Věříme v jednoduchost a kvalitu. Nabízíme i možnost vrácení použitého nádobí, pokud zákazník zjistí, že mu materiál nevyhovuje,“ vysvětluje přístup k zákaznickému servisu a mluví i o tom, že jedním z hlavních faktorů úspěchu byla od začátku silná orientace na online prodej a marketing. „Sociální sítě a digitální reklama jsou pro nás klíčové. Neprodáváme v kamenných obchodech, soustředíme se na e-commerce,“ říká Fabini. Firma investuje do influencer marketingu a spolupracuje s osobnostmi české gastronomie, jako je například Zdeněk Pohlreich.
V současnosti pochází 70 % obratu Fabiny z Česka, zbytek tvoří Slovensko a nově také Nizozemsko. Expanze na další trhy je jednou z hlavních priorit. Kromě toho se firma zaměřuje na rozšíření produktové řady. Vedle klasického nádobí přidává nože a další kuchyňské doplňky. „Snažíme se rozšiřovat nabídku, ale nechceme ohrozit kvalitu. Každý nový produkt musí splňovat naše standardy,“ říká Fabiny.
Firma sleduje i trendy v gastronomii, jako je rostoucí zájem o litinové nádobí či hybridní povrchy. Ačkoliv zatím nevyrábí žádné kuchyňské spotřebiče, sleduje například popularitu horkovzdušných fritéz, které v posledních letech získávají na oblibě.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
Začátkem února nechal Elon Musk v zádech s prezidentem Trumpem zavřít budovy jedné vládní agentury a její zaměstnance poslal na nucenou dovolenou. Nebylo hned zřejmé, jaké začíná drama. Agentura nese jméno USAID (Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj) a na to, jak málo byla známá i americké veřejnosti, má ohromný rozpočet – letos 44 miliard dolarů.
Drama je to proto, že USAID se nezabývá pouze rozvojovou pomocí – vrtáním studen v rovníkové Africe, bojem s malárií, potíráním nakažlivých chorob –, ale z nemalé části i šířením progresivní ideologie a ovšem geopolitikou. Například na Ukrajině z těchto subvencí aspoň částečně žije asi 90 procent médií. Ty peníze mají podpořit „soft power“, tedy měkkou sílu USA ve světě. Když se teď však Trump s Muskem rozhodli soft power podrobit velké revizi, volky nevolky nakousli téma i pro ostatní svět včetně České republiky: Je v pořádku, aby na formování veřejného prostoru v konkrétní zemi tekly peníze od jiné vlády nebo třeba Evropské komise? Není pak veřejný prostor nutně vychýlen jedním směrem?
České „nevládní“ prostředí v Salonu Echa zastupují ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál a zástupce ředitele Aspen Central Europe Institute Bohdan Rajčinec. Bývalý místopředseda ODS Jan Zahradil dlouhá léta ve správní radě tohoto středoevropského Aspenu seděl, a byl tak svědkem jeho vývoje a posunu. Jan Gregor reprezentuje Alianci pro rodinu, která peníze ani od české, ani od žádné zahraniční vlády nečerpá.
From the publisher's feed

2 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

31 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners