Echo Podcasty

Echo Podcasty

By Echo MediaNewsPolitics
Download on the App Store

Echo Podcasty episodes

  • Módní pojem resilience: o našem životě nerozhoduje trauma ani zdraví

    Jeden může získat dojem, že máme odpověď na vše: na osobní potíže, zdravotní i psychické, i na těžkosti sociální. Ta odpověď zní resilience. Dnes se s tímto pojmem setkáváme v self-help literatuře, stal se z něho evergreen akademických grantů, politiky, ekologie, psychologie, obrany. Nevýhoda super-pojmů je zjevná: sugeruje se, že na mnoho otázek máme jednu odpověď a hrozí, že nám jeden pojem bude diktovat i jedno hledisko na mnoho různých těžkostí.

    Navzdory skepticismu vůči podobným super-pojmům je třeba říct, že přinejmenším jedna linie pojmové kapitoly jménem resilience je plodná. Mnozí psychologové, psychiatři i filozofové ukazují, jak díky tomuto pojmu nově přemýšlet o tradičních dualismech. Vezměme si třeba pojmy zdraví a nemoci, které byly mnohdy užívány jako vylučující se kategorie. Německý psychiatr Henrik Walter ukazuje ve své nedávné knize Resilience (2024), jak vadné je myslet si, že zdravý člověk má automaticky kvalitnější život než ten nemocný. Na věc se lze dívat i jinak. Tomu nemocnému mnohdy nezbývá než se učit snášet strázeň a aktivněji hledat zdroje smyslu, což mu leckdy prospívá i v jiných oblastech. Výsledkem je, že tomu, co označujeme třeba jako dobrý život, může být nemocný člověk blíže než ten zdravý.

    Boris Cyrulnik, současný francouzský neuropsychiatr, zas ukazuje, jak lze vycházeje z pojmu resilience prolomit dualitu moci a bezmoci. Umožňuje mu to pohlížet na člověka nikoli jako determinovaného svým osobním příběhem. Ostatně sám o tom něco ví. Jako malý chlapec přežil holocaust a výzkumy o tom, kterak je jednou ztraumatizovaný člověk provždy ztraumatizovaným, mu naháněly hrůzu. Jenže jde prý o kognitivní zkreslení, které vychází z toho, že se výzkumníci příliš často zabývají těmi, kteří se trápí. Není však výjimečné, že lidé zakusí trauma, a přesto žijí dobrý život, občas udávají i větší spokojenost než ti, kteří by pro štěstí měli lepší podmínky. Jak je to možné? 

    Tereza Matějčková, autorka podcastu, ukazuje, že Boris Cyrulnik nachází odpověď nejen ve vlastním výzkumu, ale i v díle německé myslitelky Hannah Arendtové. Jedna z odpovědí míří k představivosti. Kdo hodně trpí, začne se bránit – a jedním z prvních obranných mechanismů je představivost. Ta nám umožňuje uniknout absolutismu skutečnosti.  Lecjaká strázeň přitom stimuluje právě představivost, která je také nezbytná pro to, abychom žili dobrý život.


    Kapitoly


    I. Nedostatečná odolnost původem nespokojenosti? (Začátek až 17:50)

    II. Štěstí: Aspoň jeden blízký, inteligence, prvorození (17:50 až 37:00]

    III. „Jakmile se ocitneme v průšvihu, hloupost si nemůžeme dovolit.“ (37:00 až 59:40)

    IV. Zbrojení v resilienci (59:40 až konec)


    Bibliografie


    Yves Bossart, „Boris Cyrulnik: Wie werden wir resilienter?“, in: Sternstunde der Philosophie, 22. 5. 2023, https://www.youtube.com/watch?v=pM-oBGH3OXA


    Boris Cyrulnik, Les Deux Visages de la résilience: Contre la récupération d'un concept, Paris: Odile Jacob, 2024. 


    Boris Cyrulnik, Resilience: How your inner strength can set you free from the past, London: Penguin Books, 2009.


    Eva Kalbheim, Resilienz für Dummies, Weinheim: Wiley, 2023.


    Alice Koubová, Barbora Baronova, Odolná společnost. Mezi bezmocí a tyranií, Praha: One Woman Press, 2023.


    Ondřej Kundra, „Otakar Foltýn: Na vyjádření o sviních si trvám“, in: Respekt, 17. 1. 2025, https://www.respekt.cz/rozhovor/otakar-foltyn-na-vyjadreni-o-svinich-si-trvam-jsem-chybujici-ale-ne-v-tomto-pripade?srsltid=AfmBOoqu3OwV9ZSQneMhAVMoXkMxIUdKCfa32HSTTKB-5ADXUPEjqz7H


    Barbary Schmitzové, Jaký život je hoden žití, přel. Barbara Schmitzová, Praha: Karolinum, 2023.


    Henrik Walter, Resilienz. Zwischen Coach und Couch: Wie wir heute noch psychisch gesund bleiben können und warum Ratgeber bisher enttäuscht haben, Düsseldorf: Becker Joest Volk Verlag, 2024.


    32 min
  • Rosteme, ale ODS a ANO nám berou agendu. Do Prahy chci přivézt Tuckera Carlsona, říká Motorista Macinka

    Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. „Ve volbách i předvolební kampani budeme akcentovat programovou a ideovou čistotu, koalice se mají dělat až po volbách,“ tvrdí a dodává: „Rozhodli jsme se nejít do žádné předvolební koalice, protože bychom riskovali 8% klauzuli. Přísaha dosáhla svého limitu, zatímco my rosteme," tvrdí Macinka a mluví i tom, že nestojí o to, aby jejich členové skončili jako vysloužilí staříci v poslaneckých lavicích, nebo ministerských funkcích.

    Podle něj byla možnost, aby Přísaha podpořila Motoristy, podobně jako Motoristé dříve podpořili Přísahu v krajských volbách. „Měli si přečíst realitu správně. Místo toho to vzali osobně. My jsme nebyli ti, kdo spolupráci vyloučili – to udělali oni,“ dodává.
    Na ekonomické části programu bude spolupracovat ekonom Vladimír Pikora, kterého si Macinka umí představit i jako ministra financí. Filip Turek je prý jedním z nejviditelnějších europoslanců a je otázka, zda by měl kandidovat ve volbách do poslanecké sněmovny. „Je ale nutno říct, že jsme stále v EP v opozici, to rozhodování se může dít někde jinde. Jistě máme lepší možnosti jako Patrioti v Evropské radě,“ říká Macinka a relativizuje tvrzení médií a komentátorů, že jeho strana nemá bez Turka šanci.
    Macinka v rozhovoru kritizoval, že tradiční politické strany se nyní snaží přebírat témata Motoristů. „Najednou jsou všichni proti Green Dealu, najednou všichni bojují proti migraci. Jenže my tuto agendu děláme roky. My rozumíme, proč jsou tyto věci špatně, oni jenom reagují na průzkumy,“ tvrdí.
    ODS si podle něj protiřečí, když nyní kritizuje emisní povolenky, přestože jejich vláda je sama prosadila. „Stanjura teď říká, že chce bojovat proti emisním povolenkám, ale to byl český kabinet, který to v Radě EU odkýval. My to voličům ODS připomeneme.“
    Macinka také mluví o nástupu Donalda Trumpa na post prezidenta USA. „V USA probíhá konzervativní revoluce. Doufám, že něco podobného přijde i do Evropy, protože Evropa se nachází v sebedestrukčním módu. Úspěch je, když se Trumpovi podaří zrušit všechny zelené agendy. Odstoupení od klimatických dohod je rána z milosti evropskému green dealu, pokud se tohle zhroutí, je mi jedno, jaká cla budou na dovoz aut z Evropy,“ říká Macinka a mluví i o setkání s Tuckerem Carlsonem v USA a plánu přivést ho na návštěvu do Prahy.
    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
    X: http://twitter.com/echo24cz
    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    28 min
  • Od poslaneckých reversů až k Národní frontě

    Praxe prvorepublikových stranických sekretariátů vyvolala odpor k politickým stranám 

    První republika pro nás není jen vrcholem našich novodobých dějin, znamená v řadě ohledů vzor, ze kterého odvozujeme naše takzvané demokratické tradice. Například ústava ČR byla do značné míry opsána od té prvorepublikové. Ovšem praxe politických stran, jak fungovala za I. republiky, rozhodně nepatří k zářným příkladům demokracie.

    Politické strany za I. republiky nebyly právnickými osobami, jejich vnitřní činnost tedy nebyla regulována žádnými právními předpisy. Špičkový ústavní právník František Weyr tehdy psal, že „výkonný výbor každé politické strany stojí mimo zákon a může si dělati, co chce“. Sociolog Jan Mertl v roce 1938 konstatoval, že strany jsou ovládány oligarchií složenou z předsedy, místopředsedů, generálního sekretáře, členů vlády, šéfů hospodářských podniků spjatých se stranou a blíže neurčeným okruhem osob obstarávajících svými konexemi peníze. 

    Závislost poslanců na oligarchii stranického vedení utvrzoval institut tzv. reversů. Reversy původně vznikly z obavy, aby zasloužilé stranické funkcionáře nějaký oblíbenec lidu nepřeskočil na kandidátce. Poslanci se zavazovali bianco podpisem, že složí mandát, budou-li k tomu svou stranou vyzváni. A volební soud ve své konstantní judikatuře přiznával reversům právní závaznost. Tím se poslanec stával doslovným rukojmím své strany. I proto mohla za I. republiky tak dobře fungovat Pětka – tedy neformální domluva předsedů stran - která autoritativně ovládala koaliční většinu v parlamentu a diktovala, jak mají poslanci hlasovat.

    Odpor, který po Mnichovu k politickému stranictví vznikl, způsobil, že všichni po válce souhlasili s tím, aby stranictví bylo v novém Československu omezeno a regulováno. Tak vznikl druhý extrém - Národní fronta. To vše způsobilo, že se u nás mají politické strany u veřejnosti tak malou důvěru. Přitom bez nich nemůže zastupitelská demokracie existovat.

    28 min
  • Jaké problémy provázely otevření Českého domu v Bělehradě?

    (Speciál ze Srbska o vzniku a fungování jediného Českého centra na západním Balkáně)


    Další epizodu sourozeneckého podcastu musel vzhledem k těžkému zápalu plic staršího bratra Lukáše vůbec poprvé natočit Jakub Novosad sám. Rozhodl se proto využít své několikadenní cesty do Srbska a pozval si k rozhovoru Lucii Orbók, ředitelku nedávno otevřeného Českého domu v Bělehradě. Ten oficiálně spadá do sítě Českých center, která po celém světě šíří současnou českou kulturu, sdružují naše menšiny a zvyšují povědomí o naší republice v zahraničí. Český dům v Bělehradě je jediným z těchto center na západním Balkáně.


    Český dům v Bělehradě oficiálně patřil Československu, v 60. letech 20. století ale připadl SFRJ a teprve v posledních letech se ho na základě iniciativy českých krajanských spolků a politické vůle českých a srbských politických představitelů podařilo vrátit zpět do vlastnictví České republiky. Právě bližší okolnosti tohoto složitého procesu spolu Jakub s Lucií probírají v úvodu podcastu, načež se postupně dostávají i k dalším tématům spojeným s byrokratickými a dalšími problémy, které toto převzetí provázely. V rozhovoru se dotýkají i předchozího působení Lucie v pozici ředitelky centra v Budapešti, její záliby v Bosně a Hercegovině i jejích ambicích, jakým směrem by se fungování Českého domu v Bělehradě mělo ubírat. Jakub s Lucií se dotknou i fungování českých besed v Srbsku, přičemž se blíže pozastaví i nad v Čechách poměrně neznámou oblastí srbského Banátu, kde po staletí žije česká menšina.


    V rámci aktivit tohoto českého centra se konají i jazykové kurzy češtiny zakončené certifikovanou jazykovou zkouškou. Všechny kurzy i zkoušky jsou plně obsazené, jaká je hlavní motivace jejich účastníků? Jak vůbec zacílit na místní, aby pro ně Český dům atraktivní adresou a začali se aktivně zajímat o českou kulturu? Jaká je návštěvnost a jakým způsobem jsou kulturní akce financované? A kolik jich je vůbec možné za rok uspořádat, aby to nebylo prodělečné? Všechny tyto otázky se Jakubovi podaří Lucii zodpovědět a ještě zarámovat do širšího kontextu.


    V podcastu se nakonec mimo jiné dozvíte i to, kde se v posledních letech otevíraly nebo budou otevírat další česká centra. Zároveň se dotkneme i fungování center v problematických oblastech jako jsou Ukrajina, Gruzie a v posledních měsících vlastně i Srbsko, kde probíhají čím dál větší protesty proti stávajícímu režimu. Jak může podobná společenská situace ovlivnit fungování podobné instituce?

    Aneb speciální vydání podcastu, kde se probírají slovanská témata ze všech možných úhlů pohledu.

    28 min
  • Vyžene Green Deal lidi do ulic? A proč máme z bankovní windfall tax jen drobné?

    Plán Evropské unie zavést emisní povolenky pro domácnosti může výrazně změnit rodinné rozpočty. Kdo a za co by měl platit, jaké dopady to může mít na ceny energií a proč se o tom zatím mluví jen opatrně? Poslechněte si nový Hrotcast s Markétou Malou a Pavlem Štruncem.Banky v loňském roce odvedly na dani z neočekávaných zisků, takzvané windfall tax, méně než půl miliardy korun. O rok dříve to podle ministerstva financí bylo okolo 700 milionů. Celkový výnos z téhle mimořádné daně za rok 2024 činil 36,7 miliardy, což je pokles z 39,1 miliardy v roce 2023. Většinu inkasa tvořil v obou letech výběr od energetických firem. Proč to připomínáme? Protože původní plány ministra financí Zbyňka Stanjury byly jiné – výrazně vyšší.Windfall byl zaveden jako pokus pokrýt dopady energetické krize. Jak to ale skutečně dopadlo?„Podle toho, co ministerstvo financí tehdy říkalo, jsme jen u samotných bank předpokládali výnos až 33 miliard. Ekonomové a odborníci na bankovní sektor ale od počátku tvrdili, že to je nereálné,“ připomíná ekonomická novinářka Echo24 Markéta Malá v novém Hrotcastu.Redaktorka vysvětluje, jak konkrétně finanční instituce na Stanjurovy plány s mimořádnou daní zareagovaly. „Banky začaly ve velkém nakupovat státní dluhopisy, jejichž výnosy jsou osvobozené od zdanění, což je zcela legální praktika. Navíc tím pomáhají státu, protože čím větší je poptávka po státních dluhopisech, tím více klesají náklady na obsluhu státního dluhu.“Nicméně z výběru windfall tax už se stalo politikum. Aby ne, když nás na podzim čekají další sněmovní volby. Bývalá ministryně financí za ANO Alena Schillerová výsledek vládního výběru mimořádné daně označila za výsměch. „Banky se na to připravily a daňově optimalizovaly,“ kritizovala.Dalším tématem Hrotcastu jsou nápady, které zaznívají z vládního hnutí STAN. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák je přímo studnice takových nápadů a možná i test toho, co všechno voliči ještě unesou. Nedávno se rozpovídal na téma, jak zvýšit výdaje na obranu. Prý jedině tak, že budeme zvyšovat daně, což je lepší než škrtat.Kromě daně z nemovitosti jmenoval i daň z příjmu. A pak přišel zlatý hřeb: podle ministra můžeme více zdanit obchodníky na burze. „To by mohl být zajímavý zdroj příjmů,“ zauvažoval.„Irituje mě, že je STAN někdy řazen mezi ideově nevyhraněné. Nemyslím si to o něm. Oni prosazují a prosazovali levicová řešení. Ministr Dvořák mluvil o tom, že výnosy z obchodování jsou velmi málo zdaněné a srovnával to zcela nesmyslně se zdaněním práce,“ říká Malá.„Starostové by rádi danili ty, kdo vydělávají,“ dodává. A moderátor Pavel Štrunc připomíná slova senátora Ondřeje Lochmana ze STAN, který mluvil o tom, že když má někdo neočekávané zisky, je přeci sociálně spravedlivé, aby je odvedl.A jsme zpátky u windfall tax: ČEZ měl podle senátora neočekávané zisky, je tedy dobře, že z nich odvedl daň. „Kdybychom mu je nechali, šly by i minoritním akcionářům. Oni ale vydělali. A to, co bylo výrazně nad průměr, bylo zdaněno. To považuju za spravedlivé,“ řekl doslova Lochman.Posledním velkým tématem jsou emisní povolenky pro domácnosti. Jak to bude s daní ze zelené energie, čekají každou domácnost další výdaje na pokrytí evropské udržitelné ideologie? Čekají nás sociální bouře kvůli dopadu na peněženky občanů? Pusťte si nový Hrotcast.

    20 min
  • Bude Ústavní soud rušit volby? Covid je z laboratoře. Potvrzeno!?

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

    Za jakých okolností se může Ústavní soud vložit do voleb? Komentátoři Týdeníku Echo řeší názory jeho předsedy Josefa Baxy. Kdo může za Green Deal. A drolí se na Slovensku koalice, nebo u sousedů hrozí převrat? CIA říká, že covid skutečně mohl uniknout z čínské laboratoře. S jeho výzkumem však původně začali Američané.
    X: http://twitter.com/echo24cz
    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    39 min
  • Od šikany na vrchol světa bojových sportů: Naučte se bránit, říká hvězda StarDance Ptáčková

    Hostem podcastu Men’s Factor Josefa Tomana a Hynka Čermáka byla Martina Ptáčková. Osminásobná mistryně světa v bojových sportech, která trénuje děti i ozbrojené složky, věnuje se osvětě, jak řešit šikanu a byla i hvězdou televizní soutěže StarDance. K bojovým sportům se dostala kvůli šikaně, které čelila ve škole. „Byli to spolužáci, kteří mě systematicky trápili. Kradli mi svačiny, schovávali knížky a smáli se mi, že jsem spíš kluk. Bylo to dlouhodobě psychicky náročné," vzpomíná. Když se rodiče o šikaně dozvěděli, rozhodli se, že Martina se musí naučit bránit. To byl začátek její cesty bojovnice.

    Začínala s karate a kondičními tréninky, které měly za cíl posílit její sebevědomí. „Nečekalo se, že u bojových sportů vydržím. Všichni říkali, že to není pro holky. Ale mě ten adrenalin a disciplína chytly."

    V deseti letech ji trenér poprvé vzal na sparing a od té doby bylo jasno. „Bylo to tvrdé, ale to, že jsem se dokázala bránit a překonávat svoje limity, mě posílilo.“

    Dnes Ptáčková spolu s bratrem a otcem vede klub, kde trénují děti už od čtyř let. „Nejmladší děti si zatím jen hrají a zvykají na kolektiv. Učí se socializaci a získávají pohybové návyky. Starší děti pak postupně trénujeme v technikách a vědomí, jak se bránit.“

    Sama vidí ve sportu důležitý nástroj prevence šikany. „Děti získají sebedůvěru a učí se, že není třeba utíkat před problémy. To, co mě naučil můj otec, předávám dál: že je důležité postavit se za sebe a situace řešit.

    “Vedle fyzické šikany vidí stoupající hrozbu v kyberšikaně. Anonymita na sociálních sítích je podle ní obrovský problém. "Lidi si myslí, že se jim nic nestane, a řeší si na ostatních svoje komplexy. Je to stejně nebezpečné jako fyzická šikana, protože zanechává hluboké jizvy na psychice.“

    V budoucnu se chce věnovat i osvětě v oblasti sebeobrany a prevenci šikany. „Chtěla bych, aby se bojové sporty dostaly do osnov tělocviku na školách. Nejen kvůli fyzičce, ale i pro sebedůvěru a disciplínu. Myslím, že bychom měli děti víc vystavovat nekomfortním situacím, aby se naučily překonávat překážky.“

    41 min
  • Ohrožuje "činnost pro cizí moc" svobodu projevu?

    Minulou středu, tedy den před pořádáním tohoto Salonu, se v Senátu nepodařilo přijmout, ale ani odmítnout či pozměnit nový „lex Ukrajina“. Ten tak po uplynutí třicetidenní lhůty zamíří na Hrad k prezidentskému podpisu. Vášně budí zejména v něm obsažený nový trestný čin pojmenovaný jako „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Namířen má být proti každému, kdo „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“. Podle kritiků může tato příliš široká definice ohrozit svobodu projevu. Nejen o tom, zda je tato obava oprávněná, debatovali nezávislí senátoři Václav Láska a Hana Kordová Marvanová, předkladatel návrhu, poslanec za STAN Martin Exner a poradce pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí Oldřich Kužílek.


    34 min
  • Je lež podmínkou života? I toho politického? Vycházejí eseje Hanny Arendtové

    Soudě podle sociálních psychologů se bez lhaní neobejdeme. Četnost našeho lhaní je až šokující. Třeba sociální psycholožka Bella M. DePaulová na základě svých studií tvrdí, že muži i ženy lžou až v pětině svých sociálních výměn trvajících déle než deset minut. A v průběhu týdne oklameme přibližně 30 procent lidí, se kterými jsme v užším kontaktu. Hůře jsou na tom jen skutečně inteligentní lidé: ti s realitou zacházejí ještě o něco volněji.

    Hannah Arendtová sice tyto výzkumy nemohla znát, nejspíše by ji však nepřekvapily. Lež měla za jeden z těch mála dokladů toho, že člověk je svobodný, že tedy není beze zbytku podmíněn sociálně či situačně, ale s realitou nakládá svobodomyslně. „Kdybych neuměla lhát, nebyla bych svobodná,“ poznamenává si do svého deníku. Zvláštní kategorii tvoří politické lži. Hannah Arendtová je dělí na příklady klasického lhaní; politik v tom případě něco zatají nebo podá jinak, než jak to bylo. Ve svém eseji „Lhaní v politice“, který právě vychází v knize Krize republiky v nakladatelství Herrmann a synové, poznamenává, že leccos se změnilo a svět se potýká s moderním politickým lhaním.

    O co jde? Německá myslitelka to ilustruje na příkladu Pentagonských dokumentů. Ty podle myslitelky svědčí o tom, že se kolem politiky začali točit „noví“ intelektuálové a různí odborníci na veřejnost, kteří mají za to, že se nad realitu mohou povznést. Vycházejí ze smyšlených premis či plánů, a proto také nelze tvrdit, že by druhým přímo lhali. Nejprve totiž oklamou sami sebe a následně usilují o to, aby nevyhovující realitu nahradili tím, co si myslí, že by mělo platit. Arendtová tento postup nazývá „defaktualizací“ světa. Nápadné na tom je, že se občané mnohdy oklamat nedají. V tom tkví naděje těchto lží – pluralita je nezměrná a skutečnost nakonec bude mít poslední slovo. Akorát je problém, že se za ignorování reality platí. Leč mnohdy nejsou plátci ti, kteří na samém počátku oklamali sami sebe.


    Kapitoly

    I. Lež podmínkou života? [Úvod až 15:40]

    II. Láska ke světu, ne k filozofii. [15:40–34:00]

    III. Co je lež? Třeba i přehánění [34:00–43:00]

    IV. Image making: Pakt politiků a „nových intelektuálů“ [43:00 až konec]


    Bibliografie


    Hannah Arendtová, Krize republiky, přel. Petr Fantys, Praha: Herrmann a synové, 2024.


    Hannah Arendtová, Původ totalitarismu, I–III, přel. J. Fraňková, J. Rypka et al., Praha: OIKOYMENH, 2013.


    Christine Comaford, „Why We Lie, And The Neuroscience Behind It“, in: Forbes, 17. 10. 2020, https://www.forbes.com/sites/christinecomaford/2020/10/17/why-we-lie-and-the-neuroscience-behind-it/


    Bella M. DePaulo, „The Many Faces of Lies“, in A. G. Miller (vyd.), The Social Psychology of Good and Evil, New York: Guilford Press, 2004, str. 303–326.


    Bettina Stangneth, Lügen lesen, Hamburg: Rowohlt, 2017, str. 34.


    Lyndsey Stonebridge, We Are Free to Change the World: Hannah Arendt’s Lessons in Love and Disobedience, New York: Vintage, 2025, str. 121 (Kindle Edition).


    Ondřej Šmigol, „Britský horor. Skandál násilnických gangů znovu propukl“, in: Echoprime, 16. 1. 2025.


    34 min
  • Požrala sametová revoluce svoje děti?

    Proč bývalí disidenti, kteří vyjednali s vedením KSČ sametové převzetí moci, prohráli? – Vše začalo v létě 1990 po volbách, kdy Václav Klaus využil příležitosti, neodjel na dovolenou, a naopak začal objíždět republiku a přemlouval regionální centra OF ke své podpoře. Krajská a okresní centra OF byla tehdy nespokojena s Koordinačním centrem OF a pomalým postupem reforem a toužila si to konečně vyřídit s místními nomenklaturními bratrstvy. Václav Klaus je přesvědčil, že transformační politika už nemůže být politikou konsenzu a kompromisu, jakou prosazovali bývalí disidenti, a že se radikální ekonomická reforma podaří jedině tehdy, bude-li vycházet z pravicové ideologie. Pravicová politika současně poskytla frustrovaným okresním OF nástroj k zúčtování s regionálními komunistickými mafiemi. Václav Klaus se tak zmocnil OF zdola, což byl vskutku husarský kousek, který nemohl podařit každému. Později se zbavil bývalých disidentů tím, že rozdělil OF a založil ODS jako disciplinovanou pravicovou stranu, která ve volbách do ČNR v roce 1992 spolu s KDS drtivě zvítězila s téměř 30 %. Občanské hnutí, kam se většina bývalých disidentů uchýlila, se do Parlamentu vůbec nedostalo.

    27 min

About Echo Podcasty

From the publisher's feed

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo.

More shows like Echo Podcasty

Interview Plus by Český rozhlas

Interview Plus

2 Listeners

Osobnost Plus by Český rozhlas

Osobnost Plus

1 Listeners

Vinohradská 12 by Český rozhlas

Vinohradská 12

37 Listeners

Insider by Tomáš Jirsa, Michal Půr, Markéta Malá & Vojtěch Klaus

Insider

4 Listeners

Studio N by Deník N

Studio N

31 Listeners

Vlevo dole by Seznam Zprávy

Vlevo dole

13 Listeners

Ptám se já, Marie Bastlová by Seznam Zprávy

Ptám se já, Marie Bastlová

5 Listeners

Dobrovský & Šídlo by Dobrovský & Šídlo

Dobrovský & Šídlo

10 Listeners

Kecy a politika by Bohumil Pečinka, Petros Michopulos

Kecy a politika

9 Listeners

Čestmír Strakatý by Čestmír Strakatý

Čestmír Strakatý

2 Listeners

5:59 by Seznam Zprávy

5:59

9 Listeners

Spotlight by Spotlight Aktuálně.cz

Spotlight

3 Listeners

Hlas na poušti Milana Mikuleckého by Novinky.cz

Hlas na poušti Milana Mikuleckého

0 Listeners

Bruselský diktát by Hospodářské noviny

Bruselský diktát

0 Listeners

Zlámaný Topol by INFO.CZ

Zlámaný Topol

0 Listeners