Vltava

Autobiografická povídka ohledává rodinné kořeny. Osobní svědectví předávaná vyprávěním z generace na generaci. Bílá místa kolorovaná domýšlením, co a jak se asi mohlo stát a proč. Pozoruhodné vyprávění střídá perspektivy i vypravěče.

Spolu s filozofem Tomášem Koblížkem debatuje v podcastu Umění pobouřit o provokujícím umění. „Jádrem pobouření nebo pohoršení je nedorozumění,“ upřesňuje ve Vizitce kunsthistorička. S Karolínou Koubovou mluví i o tom, že je výtvarné umění svobodnější díky své víceznačnosti a že generační spor je v tvorbě nutná věc.

Sekačky a křovinořezy se chovají jinak než psi. Psi se rozštěkají naráz. Hafan začne, oříšci se přidají. Sekáči ne. Křovinořez čeká na ticho. Teprve když sekačka vedle skončí, spustí dzzzrrr!!!

Saša Michailidis se ptá publicistky Radia Wave Sarah Abulkasim a hudebního redaktora časopisu Respekt Pavla Turka. Hudební kanály televize MTV ukončí po více než 40 letech vysílání videoklipů v Evropě. Důvodem je přesun diváků na jiné platformy jako YouTube, TikTok a další sociální sítě. Co MTV způsobila ve světě populární hudby? Jaké jsou ale současné příčiny pádu tohoto fenoménu? Kde a jak se tedy dnes konzumuje hudba?

Ve své knize To je cirkus! zachytila deset osobních příběhů lidí, kteří zasvětili život manéži – od artistky na balančních tyčích po drezérku tygrů. „Po zestátnění měli lidé z cirkusu větší jistotu. Vzniklo cirkusové zimoviště a lékařská péče byla zajištěná,“ popisuje ve Vizitce. Naopak zdrcujícím obdobím byl pro mnohé návrat ke svobodnému povolání. „Prestiž tradičního cirkusu vyvanula po revoluci, kdy se o něj přestal starat stát. Dnes spadá pod ministerstvo zemědělství.“

Po třech měsících cestování s knížkami jsem na týden doma. Okna jsou špinavá, zahrada plná spadaného listí, plevele a deště. Taky na ní ale kvetou vysoké, růžové astry, které mi dala kdysi máma, vřes, japonský dřín a trávy se barví do ruda. Konečně mám taky chvilku času na pečení. To mi připomíná alchymistický proces, kdy se z pofidérní hmoty nesourodých surovin stává pokrm, pokaždé trochu jiný.

Je zakladatelkou a programovou ředitelkou festivalu mladých filmařů Pražský filmový kufr. Tvorba je podle ní nejlepší formou terapie, děti se začnou vztahovat k sobě a pak se začnou se svým tématem potýkat kreativním způsobem, což působí léčivě. „Porotci z řad profesionálů se shodují v tom, že je pro ně důležitá autentická výpověď a to, jaký úhel pohledu děti ve filmu zaujmou,“ říká ve Vizitce. „Téma, kterými jsou letos kořeny, hledáme ve filmech zpětně.“

Každé ráno se vracíme z tmy. Spánek je malou smrtí a sen cestou do noční říše, kde se rozpouštějí hranice běžného já. Pomalu vstupujeme do nejtemnější části roku: světla ubývá, příroda se ukládá k odpočinku. Tento rytmus následují i naše duše, ať si to přejeme, či nikoli.

Obrazy poprav, volný pád sebevraha nebo brutální fyzické týrání hříšníků v očistci. Na kolik násilí v umění jsme vlastně zvyklí? O tom, co je už přes čáru a jak se přijatelnost násilí ve výtvarných dílech proměňuje, debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek ve druhé epizodě série Umění pobouřit.

Saša Michailidis se ptá ombudsmanky FAMU Pavlíny Junové a ombudsmana DAMU Petra Poláka. Šikana, bossing, sexuální obtěžování… I s takovým chováním se setkávají studentky, studenti i pedagogický sbor na vysokých školách. Kauzy pomáhají řešit ombudsmani. Jak svoji roli plní a jakou pozici mají ombudsmani na uměleckých VŠ v Česku? Kolik podnětů už nasbírali? Jak důležité je sdílet zkušenosti?