Vltava

Úspěch české tvorby podle ní není zanedbatelný a v českém designu vidí obrovský, dosud nevyužitý potenciál. Důležité je ale podporovat výrobu. „Máme být na co pyšní a festival Designblok se k tomu snaží přispívat,“ říká v době konání jeho dvacátého sedmého ročníku. Je snazší navazovat na tradici nebo začínat od znova? A proč je stejný porcelánový talíř ze Švýcarska násobně dražší než ten vyrobený u nás? Ptá se Ondřej Cihlář.

Saša Michailidis se ptá autorky projektu ReKino Marie Barešové a Jana Čepa, který stojí za projektem revitalizace pražského Kina 64 U Hradeb. V Česku je odhadem na tři tisíce zaniklých a prázdných kin. Alespoň to tvrdí zástupci projektu ReKino, kteří se snaží o jednodenni oživení zapomenutých jednosálových kin u nás. Třeba minulý týden se středem zájmu stalo pardubické Kino Dukla. Co se může odehrávat v bývalých místech promítání? Jak se dá podpořit genius loci bývalého kina?

Vystudoval sice divadelní režii, nakonec se ale dostal k televizní režii a díky své profesi točí hlavně filmy o umění. Vedle portrétů významných výtvarníků, dokumentů o divadlech nebo sérii o moderním a avantgardním umění mluví ve Vizitce i o Janu Schmidovi, u kterého studoval. „Jeho divadelní styl je přenosný, i když nějak modifikovaný,” říká Ondřeji Cihlářovi.

Nedávno se na pražském zámku Troja konal veletrh uměleckých, a obecně krásných knih z produkce malých i větších nakladatelů, ale též umělců a designérů, kteří zde nabízeli svá papírová a jiná díla.

Před dvaceti lety založil barokní orchestr Collegium 1704 a vokální ansámbl Collegium Vocale 1704. Dnes jsou špičkovými soubory s obrovským renomé i v zahraničí. Ve svém repertoáru také znovu představily tvorbu Jana Dismase Zelenky a Josefa Myslivečka. Václav Luks i Collegium 1704 věří v sílu umění a hudby a jejich pozitivního působení na společnost. V čem se liší duch hudby Zelenky a Bacha, ke kterému je přirovnáván? A jak důležité je tedy umění? Ptá se Karolína Koubová.

Českým knižním trhem minulý rok tak trochu prošuměla nenápadná kniha Když nám bylo míň norského spisovatele Olivera Lovrenského. Přestože je její překladatel Václav Křenek po zásluze nominovaný na Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překlad minulého roku, kniha nevzbudila větší čtenářský zájem.

Triumf trofejí je název kolekce, kterou úspěšně představil v Miláně v rámci design weeku a také na letošním Designbloku. Výstava reinterpretuje trofej jako artefakt, který se časem mění v předmět s nečekaným ironickým příběhem. „Jsou tam trofeje s nafouknutými bublinami, které připomínají bubble efekt, tu nafouknutou bublinu, která praskne a ten úspěch je v podstatě sezónní,“ popisuje ve Vizitce.

Jsem stoh slámy s kusem igelitu. Mojí integritu tvoří dřevěná kostra a stébla v barvě doutníku. Tmavnoucí balíky slámy jsou mojí izolací. Občas si v nich najdou domov myši, jindy ptáci... Z mého těla už jsou ale myši dávno pryč. Přišli si jen dojíst pár zrn a jiných plodin.

Saša Michailidis se ptá ředitelky Galerie Benedikta Rejta v Lounech Kateřiny Melenové a Dominiky Grygarové z Národního ústavu duševního zdraví. Vnímání umění a krásy významně pomáhá překonávat úzkost, stres a usnadňuje adaptaci na změny. Potvrzuje to věda a věnovala se tomu i konference v Národní knihovně v Praze a lounské Galerii B. Rejta. Jak umění ovlivňuje duševní rozpoložení? Zavedeme stejnou léčbu jako ve Švýcarsku, kde lékaři předepisují návštěvu muzeí a galerií?