Vltava

Dismanův rozhlasový dětský soubor slaví devadesátiny. Sama je jeho teprve pátou uměleckou vedoucí v řadě. „Miloslav Disman nechtěl vychovávat profesionály, skrz umění vedl děti k tomu, aby byly dobrými lidmi, byly citlivé a vnímavé a jako absolventi mohly vykonávat jakoukoliv profesi,“ říká ve Vizitce. Co všechno se změnilo za devadesát let fungování souboru a jaký je současný Dismaňák? Ptá se Ondřej Cihlář.

Mimo jiné za to, že při vedení žáků umí včas ustoupit do pozadí, získal cenu MenArt pro výjimečného pedagoga ZUŠ. „Říkám dětem: nauč se používat výtvarný jazyk, abys mohl vyjádřit všechno, co chceš.“ Důležité je pro něj pracovat s vnitřní motivací dětí a brát je jako parťáky v dialogu. Jak citlivě našlapuje okolo vnitřních světů svých studentů? Proč je důležité nebát se chyby? A jak se svět nových technologií propisuje do výtvarné tvorby mladých? Ptá se Karolína Koubová.

Řecký autor Plutarchos píše, že ve starověkém Egyptě stála ve městě Sais v deltě Nilu socha bohyně Isis s tváří zahalenou závojem. Na jejím podstavci prý stálo: „Jsem všechno, co bylo, je a bude, a nikdo ze smrtelníků neodhalí můj závoj.“

Nejhezčí moment v životě pro něj je, když přichází domů a běží k němu děti. Uvědomil si, že tento okamžik není dost dobře možné natočit na foťák, ale že je možné vyjádřit ho hudbou. Stalo se tak na albu White Boy, které vytvořil se 7krát3. „Mám radost, že má deska skvělý feedback od muzikantů, kteří muziku sami dělají,“ říká ve Vizitce z kavárny.

Je to ve vzduchu. Štípe to. Červený prach samsáry se usazuje na kůži. Citliví lidé, kteří se zajímají o svět a chtějí ho proměňovat — ať už je najdeme mezi aktivisty, novináři, terapeuty, mystiky, umělci, nebo prostě mezi všemi, kdo nedokážou zůstat lhostejní k utrpení — se mohou snadno unavit.

Herečka Zdena Herfortová vypráví o svých studiích a prvních divadelních krůčcích. Nepomine vzpomínku na svoji milovanou rozhlasovou práci a na působení na Janáčkově akademii múzických umění, kde měla zásadní podíl na vybudování oddělení muzikálu.

„Uvidíme tam nahoře vůbec něco? Vrcholek je zahalený mrakem…“ Jožo na mou nesmělou otázku rázně odpovídá: „Nikdy neměním plány. Jednou jsem totiž zrušil schůzku s kamarádem a on mi dva dny na to umřel. Už jsme se nikdy nepotkali.“

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.