Vltava

Saša Michailidis se ptá komiksového kreslíře Petra Kopla a pedagoga, novináře a specialisty na Julese Verna a verneovky Lukáše Doubravy. Francouzský spisovatel Jules Verne zemřel v březnu 1905, tedy před 120 lety. Byl jedním z průkopníků vědeckofantastického žánru, dokázal spojit dobrodružství s vědeckými a technologickými vizemi. Dle některých otec sci-fi. Byl jím ale opravdu? Dokáže jeho dílo okouzlit i dnes? Repríza z 27. 3. 2025.

Kulturní akce jsou podle něj skvělým nástrojem turistického ruchu, overturismus zase jeho chybným managementem. Je vystudovaný sinolog a Šanghaj má za svůj druhý domov. „Čína jako autoritářská země dokáže vyprodukovat dostatek kvalitní kulturní produkce na to, abychom se jí zabývali a dokázali ji ocenit,“ vysvětluje ve Vizitce. Co všechno se dá vyčíst z čínských filmů o čínské společnosti? A co je to coolcation? Ptá se Karolína Koubová.

V jedné slavné bajce, kterou po Ezopovi všichni opakují a testují si na ní jambický trimetr i ušlechtilý trochej, alexandrín i půvaby prostých vět, se vavřín hádá s olivou. Teda hádá – věc se má tak, že vavřín prochází osobní krizí (o níž se bajkář později šetrně zmiňuje), a toho krásného dne ho nenapadne nic chytřejšího, nežli si na olivě zchladit žáhu. Že je slunečno a vane příjemný větřík, víme z bajky. Repríza z 10. 4. 2024

Saša Michailidis se ptá publicistky z webu protisedi.cz, moderátorky Radia 1 Jany Kománkové a filmového režiséra, spisovatele a novináře Šimona Šafránka. Loni v září se rozebíraly kvality celovečerního a trochu netradičního dokumentu o kapele Tatabojs. Předloni zase zaujal film o PSH. Jaké jsou obecně domácí hudební dokumenty? A jak se liší od těch zahraničních? Repríza z 16. 9. 2024.

Je ředitelkou kůru baziliky sv. Jakuba v Praze a vede Mezinárodní varhanní festival, který se koná už potřicáté. „Neexistují dvoje stejné varhany stejně jako neexistují dva stejní lidé, musíte se s nimi popasovat, skamarádit, být k nim přátelský a musíte vybírat z toho, co varhany nabízí,” popisuje ve Vizitce. Nakolik je pro varhaníka důležitá improvizace? A kdy je možné naše největší varhany ve svatojakubském chrámu vidět? Ptá se Daniel Jäger.

V knize Itala Calvina Neviditelná města spolu hovoří slavný benátský rodák Marco Polo s všemocným Kublaj chánem. Na chánovu otázku, proč cestuje, Marco odpovídá bolestně přiléhavě: „Cizí kraje jsou jako negativní zrcadlo. Cestovatel poznává to málo, co je jeho, tím, že objevuje to mnohé, co neměl a nebude mít.“

Saša Michailidis se ptá výtvarné publicistky Michaely Vrchotové a teoretika umění a publicisty Matěje Forejta. Teorie a dějiny umění se dají nabiflovat, ale jak rozeznat kýč? K čem může být kýč dobrý? A kde je vůbec hranice mezi uměním a kýčem? Repríza z 20. 1. 2025.

Tanečník a choreograf vypráví, že ho bavily nejprve lidové tance. Zamýšlí se nad tím, jaká jsou úskalí mezinárodního baletního souboru a proč má odpor k pohybu.

Francouzština mu od začátku šla, jakoby ji už znal. Se svojí ženou Matyldou jsou laureáty Ceny tvůrčí Afriky. Získali ji za překlady frankofonních divadelní autorů. „Jejich časté metafory jsou z jiné kultury. Museli jsme se hodně dovzdělávat o kontextu,“ říká ve Vizitce. Pracoval jako rozhlasový a divadelní dramaturg a dodnes je dramatikem Divadla Golem, někdejšího Divadla na voru. V čem je specifické francouzské divadlo? Jaká je naděje pro Afriku? Ptá se Karolína Koubová.