Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů, jak si české filmové a televizní štáby zvykají na koordinátorky a koordinátory intimity. Toužíte po dobrém zvuku a obrazu? Za kvalitní reproduktory či televizi nemusíte vydat statisíce. Jak na busking neboli pouliční umění v Praze před letní sezónou? Jak a od koho se sbírají data o kultuře?

Je dlouholetým členem souboru Dejvického divadla, kterého byl osm let uměleckých šéfem. Napsal hru Nitero o hledání souladu mezi vnitřním a vnějším životem. „Byl bych rád, kdyby divák odcházel z divadla inspirován a povznesen,“ říká ve Vizitce. Proč začal koncem osmdesátých let studovat subnukleární fyziku? A jak by charakterizoval herectví souboru Dejvického divadla? Ptá se Karolína Koubová.

Konvent byl místem, kde žili konvrši, polomniši, kteří byli spojkami mezi veřejností a těmi, co žili v klauzuře. Pohybovali se mezi světským světem, kde pomáhali bratřím klášter spravovat, a duševním světem v klauzuře.

Je rozkročený do několika uměleckých profesí. Režíroval řadu radioartových projektů pro rozhlas, spolupracuje s hudebníky, překládá z polštiny, polskou kulturu bedlivě sleduje a hlavně vyučuje na DAMU. „Jádrem dramaturgie je komunikace sama, je to specifický způsob přemýšlení o celku,“ říká ve Vizitce. Jak se divadelní dramaturgie proměňuje? A je zájem Polska o českou kulturu a naopak vyrovnaný? Ptá se Ondřej Cihlář.

Zahrada u naší vily v pohraničním městečku neměla plot. Byla úplně otevřená do ulice, která se tehdy jmenovala Stalinova, a nás, děti, které si v té zahradě hrály, nebylo nijak možné udržet doma. Vila samozřejmě nebyla naše, byla „ po Němcích“, jak se tehdy a tam říkalo, dvě rodiny v ní bydlely v nájmu.

Výstava se jmenovala Zázemí, byla v Jilské a v rámci expozice tam můj muž udělal z jedné místnosti dočasnou pracovnu, do které jsem dva měsíce, každé úterý, jezdila pracovat a přijímat návštěvy. Byla v ní vystavena rodinná díla: gobelín neboli hadrák babičky Taťány z šedesátého osmého.

Sedím u praskajícího ohně a dívám se na osvětlený hřbet gotického chrámu svatého Bartoloměje. Je noc a na nebi svítí vzdálené hvězdy i blízké satelity. Poslouchám tlumené hovory těch, kteří sem do Kolínského kláštera také přijeli. Je mi tu dobře.

Náš přední český sklář a designér Rony Plesl se podílí na hlavní instalaci v českém pavilonu na EXPU 2025 v japonské Ósace. Český dům se tam otvírá už 13. dubna. V českém pavilonu se chystá spousta zajímavých akcí, vrcholem bude v červenci tzv. Národní den, na který se už teď připravuje i principál Cirku La Putyka Rostislav Novák ml.

Klára Hrdá v Česku založila iniciativu Semínkovna, díky které u nás máme více než 150 semínkových knihoven. Jsou to místa, kde se lidé bezplatně dělí o své přebytky semínek. Jedno z nich je i v pražské Knihovně Antonína Švehly, kde o něj pečuje Lenka Langová, která se zároveň v Ústavu zemědělské ekonomiky a informací věnuje vzdělávání.