Vltava

Pohybuje se na pomezí akademického, institucionálního i nezávislého uměleckého prostředí. Jako kurátorka nejčerstvěji připravila výstavu Nové mytologie v rámci třetího ročníku festivalu České sny ve Lvově. Tato expozice je podle jejích slov o potřebě sdílení a vyprávění nových příběhů. Jak také podotýká, neměli bychom se současného umění bát.

Za komunismu jsme měli tak malé platy, že jsme nemohli na dovolenou s dětmi jet nikam. V nových poměrech jsme sice začali vydělávat trochu víc, ale v té době po převratu jsme o dovolené doháněli hlavně resty z běžného roku. A protože jsme měli koně, byla většina naší dovolené naprosto pracovní. To proto, že jsme v létě dělali seno.

Saša Michailidis se ptá filmové distributorky Alexandry Hroncové a filmařky Jamaicy Kindlové. Experimentální videoesej Volklore režisérky Viktorie Štěpánové získal stříbrného studentského Oscara v kategorii alternativních a experimentálních snímků a zároveň se tím kvalifikoval do klání o Oscary v kategorii krátkých filmů. Co je potřeba pro to, aby krátký film zaujal na festivalech nebo soutěžích?

Organizace, kterou vede, pomohla vytvořit desítky zelených prostranství pozitivně ovlivňujících kvalitu života v městském prostředí. Kokoza radí také s kompostováním a provozuje integrační dílnu pro lidí se zkušeností s duševním onemocněním. „Bez dobrých vztahů nemůže komunitní zahrada fungovat. Je na nich kouzelné, že se tam potkají lidé, kteří by se na ulici třeba ani nepozdravili. A vypomáhají si nakonec i mimo zahradu,” říká ve Vizitce.

Probudil jsem se a zrak mi padl na jméno Simon Wiesenthal. Je na knize, kterou máme doma spoustu let. Jmenuje se „Spravedlnost, nikoli pomstu“. Ohlédnutí autora za vlastním životem, bilancování s osmi křížky na krku. A taky poslední velká věc, kterou napsal – i když potom žil ještě skoro dvě desítky let.

Saša Michailidis se ptá promítače Tomáše Vyšinského a filmového publicisty Martina Pleštila. Odyssea Christophera Nolana je sice stále v českých kinech, ale 70 mm projekce v pražském IMAXu, o které byl mimořádný zájem, se pomalu chýlí ke konci. V čem jsou projekce v takovém formátu výjimečné? A může takový zážitek pomoci kinům konkurovat streamingu? Repríza z 2. 9. 2026.

Znáte supa? Také odjinud než ze zoo, kde apaticky zírá na rozpolcená kravská žebra, zatímco po nich sem tam pochodují mouchy? V jihošpanělském Albacete k vidění jsou. Nad řeky Taibilla nebo Mundo tu strmí pískovcové stěny a v nich je dostatek proláklin, otvorů a rozsedlin, ve kterých se supům dobře bydlí.

„Začínáme představami. Před stavy. Teoretickými situacemi předtím, než jsou konkrétní věci v konkrétních formách uskutečněny. Snění o panelových sídlištích bylo plné myšlenek hraničících s utopií,“ říká Vladimir 518 v první epizodě série Betonový lidi. Poslechněte si, z čeho vzešly ideje o prefabrikovaných městech. V dokumentu promlouvají architekt a urbanista Zdeněk Hölzel a teoretik a historik architektury Rostislav Koryčánek.

„Ve východním Německu se odehrála ještě drastičtější výstavba panelových sídlišť, než u nás. Ale v osmdesátých letech, kdy byla naše výstavba rigidnější, se v NDR snažili lépe přizpůsobit stavební soustavy tomu, aby se z nich dalo stavět i v centrech měst,“ říká Rostislav Koryčánek. Poslechněte si bonusový rozhovor k první epizodě série Betonoví lidi.

Saša Michailidis se ptá kurátorky Volmanovy vily v Čelákovicích Zuzany Kadlečkové a vnuka stavitele domu MAT Jana Mattlacha. Volmanova vila se před několika lety otevřela kulturnímu provozu. Dům MAT na pražském Karlově náměstí má vedle kina nově také galerii. Oba objekty jsou přitom soukromé. Co znamená dát historickému domu novou náplň? Co návštěvník nevidí a jak se takový dům dá dlouhodobě udržet?