Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů na vyznění letošního benátského filmového festivalu. S překladateli jsme mluvili o jejich vztahu k umělé inteligenci a také o jejich obavách z případného zrušení Ústavu translatologie na Filozofické fakultě UK. Nakolik oblíbené a nadčasové jsou dnes divadelní hry Václava Havla? A jak náročné je u nás vydávat ilustrované knihy? LUSTR, přehlídka současné autorské ilustrace, se blíží.

Metodou radikální upřímnosti natočila svůj celovečerní debut Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Sleduje v něm svého staršího bratra a dva bratrance, jejich zápas se závislostí a životem na ulici a také vlastní snahu jim pomoct. Snímek vznikal pět let a natáčela ho převážně na iPhone. Úspěch měl na Berlinale, rezonoval ve Varech a je také letošním českým kandidátem na Oscara v kategorii pro nejlepší mezinárodní film.

Říká se, že lidi nečtou. Říká se to často. A často to není pravda. Nebo spíš, lidi čtou, ale nějak jinak než dřív. V poslední době mi totiž chodí pozvání do bookclubů, čtenářských klubů. Jsou to menší, nebo větší komunity lidí, které fungují ve větších, nebo menších místech a schází se, aby nejdřív každý zvlášť knihu přečetli a pak si o ní společně povídali.

Saša Michailidis se ptá ilustrátorky Mariany Jirátové a Heleny Černohorské z nakladatelství Bylo nebylo. Festival LUSTR, tedy největší přehlídka současné autorské ilustrace, začne příští týden v Holešovické tržnici v Praze. Co všechno musí ilustrátor promyslet, než vznikne jediná stránka knihy? Jak se ilustrace potkává nebo pře s představou autora a nakladatele? Vyplatí se ještě nakladateli zaplatit si svého živého ilustrátora?

Letos vydal nové album Šénau a v nakladatelství Galén také rozhovorovou knihu Autobus do Sudet, které jsou jeho životním tématem. Přiznává, že jeho nejnovější deska je mnohem osobnější, než ty předešlé. Ke psaní potřebuje impuls, nějaký zážitek nebo myšlenku a mnohé skladby cizeluje i několik měsíců. Sám se nejvíce cítí být ovlivněn Oldřichem Janotou.

„Je extrémně zajímavé sledovat důvody postupného krachu tak výrazných a na první pohled krásných myšlenek,“ říká Vladimir 518. V sérii Betonový lidi mluví s architekty a urbanisty, kteří česká sídliště plánovali a realizovali. Ale i s těmi, kdo v panelových blocích žili a tvořili oficiální i neoficiální kulturu. Poslouchejte sérii Betonový lidi, od 23. září na Vltavě.

Stáli jsme s přáteli na šumavském vrchu Hohen Bogen a dívali se do Bavorska. Za zády nám trčelo dlouho nepoužívané odposlouchávací zařízení americké armády, dva obří betonové sloupy a několik kulovitých objektů, také baráky bývalé ubytovny. Komplex byl oplocen, ale brána otevřena, neboť vyšší z věží slouží jako turistická rozhledna.

Saša Michailidis se ptá umělecké šéfky a hlavní dramaturgyně Vršovického divadla MANA v Praze Věry Maškové a dramaturga nejen Divadla F. X. Šaldy v Liberci Jiřího Janků. 90. výročí narození Václava Havla se blíží. A Vltava připomíná Havla dramatika rozhlasovou úpravou Audience, Asanace a Vyrozumění. Nakolik oblíbené dnes jsou Havlovy divadelní hry? Jak dobře interpretovat jeho dílo na jevišti? A je Havlova tvorba skutečně nadčasová?

Získali cenu Architekt roku 2026. Porotci se shodli, že mimořádným přínosem architektuře je v jejich práci vytváření trvale krásných staveb bez ohledu na módní trendy. Za hlavní hodnoty v architektuře zmiňují pravdivost a transparentnost. „Hledáme cestu, aby dům dokázal obstát nejen teď, ale i za sto let,“ vysvětlují ve Vizitce. „Nejdůležitější je, jak dům zasáhne místo. U všech budov dotváříme okolní prostor, ta stavba ho definuje.“

V žádném jiném městě na světě, než v Berlíně nenajdete poblíž sebe tři památníky holokaustu věnované obětem z řad Židů, Romů a LGBT komunity. Nejen že jsou veřejně přístupné 24 hodin, 7 dnů v týdnu, ale hlavně byly postavené v centru samotného Berlína, pár kroků od symbolických míst celé země – Braniborské brány a Bundestagu.