Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů na vídeňskou Albertinu, která letos slaví 250 let. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy chystá rozsáhlou reorganizaci. Nahota a ženský akt v magazínech i v online prostředí. Před devadesáti lety se narodil Pavel Landovský.

Je na volné noze a vedle divadla se intenzivně věnuje práci s hlasem. Nejnověji ztvárnila v rozhlasové adaptaci Dogville Larse von Triera hlavní postavu Grace. „Na práci v rozhlase mám ráda, že se můžu zasoustředit na slovo a na atmosféru pod ním. Neprofiluju se ale jako psychologická herečka, zajímá mě třeba i tvorba pro děti,” říká ve Vizitce.

Kdysi jsem pracoval v redakci nakladatelství Odeon, ještě toho starého, původního. Hlavním pilířem jeho produkce byla překladová literatura, a proto jsme v každém oddělení měli k dispozici různé dvojjazyčné slovníky. A samozřejmě taky slovníky výkladové a encyklopedie.

Saša Michailidis se ptá dcery Pavla Landovského Andrey Landovské a historika Jana Bárty. Filmy Svatba jako řemen, Utrpení mladého Boháčka nebo Černí baroni, na divadle třeba Hodinový hoteliér. To vše spojuje jméno herce, dramatika a disidenta Pavla Landovského. 90 let od jeho narození si připomeneme 11. září. Čím se vyznačovaly postavy, které ztvárňoval ve filmu a na divadle? Jaké možnosti a postoje měl v 60. letech a posléze v době normalizace?

Vyučuje češtinu a základy společenských věd na broumovském gymnáziu. Mimo to je také hybatelkou ve městě o zhruba sedmi tisících obyvatelích, které v posledních letech zažívá kulturní vzedmutí. Ve výuce využívá toho, že do Broumova přijíždějí čeští i zahraniční spisovatelé a překladatelé. Nejen je pravidelně zve na gymnázium a pořádá s nimi besedy. „Studenty chci rozhýbat, naplňuje mě, když vidím, že to má cenu,” popisuje ve Vizitce.

Podílím se na vyhnání holubů z místa pod mým oknem, kde celé roky žili, družili se, množili se, pokorně sedali na vejcích a krmili mladé, dokud nevylétli z hnízda. Můj vztah k nim prošel velkou proměnou. Nejprve mi byli lhostejní. Než jsem se přestěhoval do staré zástavby na Vinohradech, znal jsem je jen z parků a náměstí.

Saša Michailidis se ptá fotografky Kateřiny Janišové a bývalého šéfredaktora magazínu FotoVideo Rudolfa Stáhlicha. V roce 2015 časopis Playboy přestal zveřejňovat fotografie nahých žen. O dva roky později je vrátil a dnes opět mění způsob, jakým má být ženská nahota čtena. Co je dnes společensky přijatelné? Jak vypadá kvalitní ženský akt? A kdo má rozhodnout, co se dostane před oči veřejnosti – fotograf, fotografovaná žena, nebo editor?

Je jednou z klíčových osobností současného českého tance. Vede festival a neziskovou organizaci Tanec Praha, která zaštiťuje činnosti pražského Divadla Ponec. Ten prošel turbolentním obdobím, v současnosti se potýká s nedostatkem financí a v těchto dnech slaví 25 let od otevření.

Mirek zpívá krásně a pije hodně. A vypráví. Jak tehdá ve Slavonicích, když vyháněli Němce, se v noci rozbučely krávy. Nepodojené, nenakrmené. Opuštěný dobytek řval, bučel a vyváděl až do rána.

Saša Michailidis se ptá proděkanky pro další vzdělávání Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Evy Voldřichové Beránkové a zástupce iniciativy Pospolitost 26 Martina Pšeničky, který působí na Katedře divadelní vědy. Akademický senát FF UK má 10. září rozhodovat o rozsáhlé reorganizaci fakulty. Vedení chce snížit počet pracovišť a změnit jejich strukturu. Proč jsou změny nutné? Co je jejich cílem? Co znamenají pro studenty, akademiky a budoucnost malých humanitních oborů?