Vltava

Pražskou konzervatoř studovala souběžně s Gymnáziem Jana Keplera. Pak ve studiu hry na violoncello pokračovala na prestižní Royal Academy of Music v Londýně. S kapelou HYJÉ hrají vlastní post folkové písně a aranže lidových písní z celé Evropy. „Když publikum tancuje, je to pro nás úplně jiný feedback,” popisuje ve Vizitce. „Respektujeme hranice všude jinde než v muzice. Procházíme, kudy se nám chce, bereme si, co se nám líbí.”

Anglo-americký básník a esejista Wystan Hugh Auden není českým čtenářům příliš známý, neexistuje, pokud vím, ani žádný knižní překlad jeho básní; je zastoupen pouze v některých antologiích, ojedinělé básně jsou v češtině dostupné na internetu, např. jeho slavné Pohřební blues, které v překladu Miroslava Macka začíná verši:
Vypněte telefon, zastavte čas,
psovi, ať neštěká, kost hoďte zas.“

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

V 36. dílu podcastu SOČRu a ČRo Vltava poodhalíme zákulisí stoletého výročí Symfonického orchestru Českého rozhlasu prostřednictvím vzácného pohledu dlouholetého notového archiváře Zdeňka Jeřábka.

Romantický příběh plný žhavé vášně a nenaplněné lásky připomíná pohádku. Hlavní hrdinka vyrůstající uprostřed krásných zahrad nese i pohádkové jméno Hvězda. Jako hráčka na harfu připoutá pozornost bohatého šlechtice, který ji brzy opustí v touze po poznání cizích zemí. Ale zapomenout na ni nedokáže.

Saša Michailidis se ptá bývalé učitelky na ZŠ Jany Kopecké a učitelky na Gymnáziu Fr. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou Pavly Hanzalové. S blížícím se novým školním rokem rezonují témata týkající se vzdělávání. Jaký smysl a budoucnost mají tištěné učebnice? Nepřevažuje ve vztahu k nim sentiment? Jak se dnes tvoří ideální výukové materiály a jak s nimi pak pracovat ve škole? Repríza z 1. 9. 2025.

Když se člověk na poloostrově Salento, což je podpatek italské boty, podívá ráno přes moře směrem na východ, uvidí linii hor. Je to pobřeží Albánie, která je odsud vzdálená přes Otrantský průliv asi tak 70 kilometrů. Země, o níž víme málo a která nemá zrovna skvělou pověst: albánské gangy pronikly i do televizních detektivek.

Kdyby tak někdo sepsal názvy všech českých rybníků, to by vznikla krásná a zajímavá sbírka, zněla věta v jakémsi pojednání o rybnících, které jsem četl někdy dávno v dětství a už si samozřejmě nepamatuji, co to bylo za text. Často si na ni však vzpomínám, když se ocitnu v jižních Čechách. Byla by to krásná práce, souhlasím; pokud to ještě nevzal někdo jiný, klidně bych se do toho pustil. Komorník, Křivohlav, Dřevo.