Vltava

Církev volá po právech žen v případě jiných institucí, a přitom není schopna vidět diskriminaci, již sama udržuje při životě prohlášením, že „nemá pravomoc zahrnout ženy do ordinované služby“, poukazuje italský římský teolog Andrea Grillo ve své knize Zda je ženské pohlaví překážkou přijetí svěcení. Proč římskokatolická církev odmítá jáhenské a kněžské svěcení žen? Jakými argumenty se zaštiťuje?

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Mistrovská povídka předního českého expresionisty, kde hlavního hrdinu Jeníka sužuje úzkost. Ve vyhrocených okamžicích nabývá jeho strach zvířecí podoby.

Saša Michailidis se ptá Aleny Přibáňové z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a hudebního publicisty Petra Dorůžky. Po okupaci v roce 1968 udržovala českou literaturu při životě, i to napsal v nekrologu o Zdeně Salivarové list New York Times. Spisovatelka, překladatelka a nakladatelka zemřela před rokem - 25. srpna 2025. Jaký podíl měla na fungování exilového nakladatelství 68 Publishers? Co oceňujeme na jejím literárním stylu? Repríza ze 3. 9. 2025.

Stojí za monografií Qubus: The Beautiful Beast / Boj s krásou, která doprovází 25. rok působení legendárního českého designérského studia. Vedla České centrum ve Stockholmu, působila v Národní galerii i v Národním divadle. Zkušenosti z kreativní i manažerské praxe promítla do regionální humpolecké 8smičky i do transformace studia a značky Qubus. Aktuálně pro architektonické studio Chybik + Kristof připravuje výstavu v galerijním prostoru v Berlíně.

Vyrazit ráno sama do ulic města, o němž nic nevím. Vyjít z hotelu, rozhodnout se pro jeden směr a tím se vydat. To se mi nedávno podařilo v dánském Aarhusu; nový den mohl přinést cokoli.

Saša Michailidis se ptá autorky knihy Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale, spisovatelky Alice Horáčkové a umělecké ředitelky Divadla Viola, režisérky Beaty Parkanové. Před osmdesáti lety se narodila česká básnířka Vladimíra Čerepková. Patřila k beatnické generaci a své renomé si vydobyla hlavně svými výstupy v Poetické vinárně Viola v šedesátých letech. Posléze žila, až do své smrti, ve francouzském exilu. Repríza ze 4. 2. 2026.

Autor obsáhlé biografie „Jan Procházka. Tvůrce v kulturním a politickém životě Československa 50. a 60. let“ si na pozadí Procházkovy hvězdné umělecké i politické kariéry všímá i jiného příběhu. Příběhu československého poststalinismu. Literát, scenárista, vedoucí tvůrčí skupiny na Barrandově, kandidát ÚV KSČ a jeden z nejhlasitějších reformátorů Pražského jara, prý rozhodně nebyl „osobnostně fádní typ“.

Před dávnými lety, když jsem byl ještě studentem, účastnil jsem se jakéhosi mezinárodního setkání v Alsasku, konaného u příležitosti rozšíření Evropské unie o to, čemu se dnes někdy říká východní křídlo. Sešlo se nás tam tenkrát pár desítek z Polska a Česka, ale také z Německa a Británie a měli jsme se společně zamýšlet nad tím, co pro nás znamená Evropa.