Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů na roli a vliv architektů a urbanistů v tuzemských městech. Vrátili jsme se ještě jednou na Benátské bienále a doplnili další zajímavé výstavy v pavilonech i mimo ně, které jsou na mezinárodní přehlídce současného umění k vidění. Lidová umělecká tvorba stále žije, své zásluhy na tom má i Ústředí lidové umělecké výroby neboli ÚLUV.

Nejrůznější schodiště nebo střecha Svatého Víta. Na všechna tato místa se díky detailnímu fotografování chrámu dostal. Navštívit je můžeme díky jeho snímkům v knize Katedrála svatého Víta - Kamenná koruna království a Svatovítské varhany. „Fotka západního průčelí je složená ze 180 snímků, kterou lidským okem tak, jak ho na fotce vidíte, vidět nemůžete, protože nemáte takový zorný úhel,“ vysvětluje ve Vizitce.

Musím dát za pravdu škarohlídům: veřejný prostor hrubne. Možná už není tak časté, aby na dámu vilně pokřikoval kdekterý zevl na ulici. O to častěji ale pískají, břinkají, a dokonce tykají všemožné přístroje, cedule a automaty. I projít vlastní domácností znamená málem prodrat se uličkou hanby.

Saša Michailidis se ptá bývalé hlavní architektky Ústí nad Labem a urbanistky Barbory Havrlové a architekta a urbanisty Jana Harciníka z Kanceláře architektury města Mostu. V Ústí nad Labem skončil celý tým Kanceláře architekta města, včetně externích spolupracovníků. Co se stalo? Proč česká města stále více poptávají vlastní architekty? Jak se proměnil vztah k městským architektům i ze strany veřejnosti? Co všechno může takový architekt nebo urbanista ve městě ovlivnit?

Krátce po dvacítce odešla z Čech na Slovensko. Zásadně ji v touze žít na samotě tradičním způsobem života ovlivnila studie o dobrovolné skromnosti Pestří a zelení od Hany Librové. Se svým synem tvoří hudební duo Hmlisto, které spojuje současné písničkářství a jemné vlivy folkloru. Teď mu vyšlo už čtvrté album Samoty, které je o svobodě, tíze a o mizení jednoho způsobu života.

„Jó, mami, 67! Jeď 67!“ křičí teenagerka ze zadního sedadla. Na tachometru je 67 kilometrů za hodinu a holka vzadu má svátek. Poprvé za celou cestu vzhlédla od mobilu a teď si na něj nahrává 67, pardon, 6’7.

Saša Michailidis se ptá Svatomíry Fojtové z Knihovny Jana Drdy v Příbrami a ředitelky Městské knihovny Tábor Zuzany Sedlákové. V předvánočním Salonu Echa24 se zástupci knižního trhu zaznělo, že knihovny se často snaží podchytit čtenáře bestsellerem a neplní tedy své poslání, totiž nabízet především kvalitní literaturu. Jak tedy knihovny doplňují fond? Jaké představy o kvalitních titulech mají knihovníci a jaké čtenáři? Repríza ze 13. 1. 2026.

Je spoluautorem knihy Hypernormal: Jak si zachovat suverenitu v éře umělé inteligence. AI přepisuje pravidla a otázkou není, jak to zastavit, ale jak v tomto novém normálu neztratit sám sebe. „Měli bychom k umělé inteligenci přistupovat jako ke stroji,“ konstatuje ve Vizitce.

Blíží se léto, pro mnohé čas dovolených, cest a plánů. Těšíte se, až zamíříte k moři, do hor, na chalupu, do města, které ještě neznáte. Na změnu prostředí a pár dnů bez pracovních porad, e-mailů, domácích povinností, případně nekonečných seznamů úkolů.

Saša Michailidis se ptá historičky a vedoucí Archivu Národního muzea Kláry Woitschové a návrhářky tkanin Evy Jandíkové. V Národním muzeu je výstava s názvem S šifrou ÚLUV. Ústředí lidové umělecké výroby podporovalo a ochraňovalo lidovou tvorbu v Československu. Ale také významně ovlivňovalo představy o tom, co je kvalitní design, dobrý vkus a česká tradice. Jak dnes hodnotit odkaz této instituce? Kde končí inspirace folklorem a začíná pouhá stylizace?